ECLI:CZ:NS:2019:8.TCU.127.2019.1
sp. zn. 8 Tcu 127/2019-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“) rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2019 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu – soudu pro mladistvé – v Regensburgu (Řezno) ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 26 Ls 109 Js 2131/13 jug., který nabyl právní moci dne 16. 4. 2013, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu – porotního soudu pro mladistvé v Ambergu ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 3 Ls 112 Js 4437/10 jug., hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Ministerstvo spravedlnosti České republiky (dále převážně jen „ministerstvo spravedlnosti“) podalo v trestní věci obviněného mladistvého AAAAA, nar. XY, občana České republiky (dále převážně jen „mladistvý“, příp. „obviněný“), pod č. j. MPS-847/2018-MOT-T/8, Nejvyššímu soudu návrh, aby v souladu s ustanovením §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, rozhodl, že na odsouzení mladistvého rozsudkem Okresního soudu Řezno ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 26 Ls 109 Js 2131/13, který nabyl právní moci dne 16. 4. 2013, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Amberg ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 3 Ls 112 Js 4437/10, se hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Svůj návrh blíže neodůvodnilo, pouze odkázalo na nezbytné podklady pro rozhodnutí, které jsou v jeho příloze.
2. K tomu je třeba hned v úvodu poznamenat, že Nejvyšší soud ve věci jmenovaného mladistvého rozhodl o obdobném návrhu ministerstva spravedlnosti již v minulosti, když usnesením ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 8 Tcu 206/2012, vyslovil, že podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení mladistvého rozsudkem Obvodního soudu – porotního soudu pro mladistvé v Ambergu ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 3 Ls 112 Js 4437/10 jug., hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
3. Z uvedeného je zřejmé, že v rámci nynějšího návrhu ministerstva spravedlnosti musel Nejvyšší soud věnovat pozornost jen odsouzení mladistvého rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu (Řezno) ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 26 Ls 109 Js 2131/13, resp. důvodům, pro něž k jeho odsouzení došlo.
4. Nejvyšší soud z německého originálu tohoto rozsudku a jeho českého překladu především zjistil, že ve srovnání s výše uvedeným textem návrhu ministerstva spravedlnosti je zapotřebí upřesnit jak označení soudu, tak spisovou značku, tedy že šlo o „rozsudek Okresního soudu – soudu pro mladistvé – v Regensburgu (Řezno) ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 26 Ls 109 Js 2131/13 jug.“.
5. Podle skutkových zjištění tohoto soudu byl mladistvý shledán vinným, že
„Mezi 31. 10. 2012, 23:00 hod. a 1. 11. 2012, 02:45 hod. vypil pivo a vodku ve značném množství, takže v důsledku požití alkoholu 1. 11. 2012 kolem 2:45 byla značně omezena jeho schopnost ovládat své jednání. V tomto stavu dne 1. 11. 2012 kolem 2:45 zranil na náměstí v XY poškozeného D. Ch. bez oprávněného důvodu tak, že ho několikrát udeřil pěstí do obličeje a kopl ho nohou do břicha. V důsledku toho byl poškozený krátce v bezvědomí a utrpěl zlomeninu nosní kosti, otoky v obličeji a tržně zhmožděnou ránu na hlavě.
Když byl obviněný kvůli shora popsanému fyzickému střetu v prostoru XY v XY řádně zastaven policistou K., a ten se identifikoval jako policista, obviněný uprchl směrem do XY. Tam obviněný hodil před nohy policejního strážmistra K. jízdní kolo, aby ho přiměl k pádu. Policejní strážmistr se ale kolu vyhl. Když byl obviněný v ulici XY zastaven, chtěl opět uprchnout. Policejnímu strážmistrovi K. se ale podařilo obviněného zadržet, načež se tento pokusil ubránit pěstmi.“
6. Takto zjištěné skutky Okresní soud – soud pro mladistvé – v Regensburgu (Řezno) právně kvalifikoval jako úmyslné ublížení na zdraví na úkor poškozeného Ch. podle §223 odst. 1, §230 odst. 1 trestního zákoníku a jako odpor proti úřední osobě provádějící výkon rozhodnutí podle §113 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Současně konstatoval, že oba činy jsou v souběhu trestných činů podle §53 trestního zákoníku.
7. Podle dalších závěrů soudu byl obviněný v době činu dospívajícím ve smyslu §1 odst. 2 zákona o soudech pro mladistvé, takže bylo nutné na něj aplikovat ještě předpisy pro mladistvé označené v §105 odst. 1 zákona o soudech pro mladistvé, neboť z celkového posouzení osobnosti obviněného, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu, vyplývá, že v době činu ještě odpovídal definici mladistvého.
8. Po zvážení polehčujících a přitěžujících okolností, ale i všech dalších významných skutečností, soud jednak konstatoval, že předchozí odsouzení obviněného Okresním soudem v Ambergu ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 3 Ls 112 Js 4437/10 jug., bylo nutné zahrnout, neboť v něm uložený trest pro mladistvé ještě nebyl úplně vykonán, a jednak dospěl k závěru, že s přihlédnutím ke všem úvahám pro výměru trestu považoval za přiměřený činu a vině a z výchovných hledisek za nutný úhrnný trest pro mladistvé v délce 5 let a 4 měsíce.
9. Nejvyšší soud posoudil předložený návrh ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Rejstříku trestů“), a shledal, že všechny zákonné podmínky pro navrhované rozhodnutí jsou splněny.
10. Především je třeba uvést, že podle citovaného ustanovení Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
11. Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněný mladistvý AAAAA je občanem České republiky, byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a jeho odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů, resp. provinění i podle příslušných právních předpisů České republiky [konkrétně ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
12. V dané věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Mladistvý se dopustil poměrně závažné trestné činnosti, jejíž společenská škodlivost je zvyšována tím, že trestnou činnost různorodého charakteru často opakuje, jak o tom svědčí i jeho další (z předložených materiálů zřetelně patrné) trestní postihy a jemu ukládané zpravidla již nepodmíněné tresty odnětí svobody. Lze proto dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení mladistvého hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
13. Nejvyšší soud proto návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky v zásadě vyhověl, když ve výroku svého usnesení pouze přesněji označil příslušný soud a upřesnil rovněž spisové značky jednotlivých rozsudků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu