ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1097.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 1097/2019-215
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2019 dovolání obviněného L. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 5 To 272/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 13/2018, a rozhodl takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 5 To 272/2018, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný L. S. nebere do vazby.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 30 T 13/2018, byl obviněný L. S. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen úhrnný trest zákazu činnosti v trvání pěti let.
2. Shora označený rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním zaměřeným na výrok o trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 5 To 272/2018, byl rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o vině a trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 3 T 40/2018, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a obviněný L. S. byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen ke společnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen společný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání šedesáti šesti měsíců.
3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že:
ačkoliv věděl, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 2. 2009, č. j. 2 T 105/2018-143, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 roků, který byl poté usnesením téhož soudu ze dne 11. 1. 2010, č. j. 2 T 105/2008-185, poměrně zkrácen o 2 měsíce, když s výkonem tohoto trestu započal až dne 25. 5. 2015 (tj. po výkonu předchozích trestů odnětí svobody, v nichž se nacházel nepřetržitě od 7. 10. 2008 do 25. 5. 2015) s přerušením v době od 28. 6. 2015 do 27. 6. 2017 (kdy se opět nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody), tak i přesto, že nikdy nebyl a doposud ani není držitelem jakéhokoliv řidičského oprávnění,
1. dne 3. 2. 2018 kolem 20:20 hod. řídil v obci XY na ulici XY, okr. Brno-venkov, osobní motorové vozidlo tov. zn. Mitsubishi Lancer, reg. zn. XY,
2. dne 21. 2. 2018 v době po 13:37 hod. řídil v obci XY z ulice XY, okr. Brno-venkov, osobní motorové vozidlo tov. zn. Audi A6 Avant 4B, reg. zn. XY, odkud byl pronásledován služebním vozidlem Policie České republiky ve směru na obec XY, okr. Brno-venkov, a dále přes obec XY k obci XY, okr. Třebíč, kde následně zastavil z důvodu technické poruchy vozidla,
3. dne 16. 3. 2018 v 09:30 hod. řídil z obce XY směrem na obec XY, po silnici č. II/152, osobní motorové vozidlo tov. zn. Audi A6 Avant 4B, reg. zn. XY, přičemž byl zastaven a kontrolován policejními orgány, podroben pozitivnímu testu na požití OPL–metamfetaminu, když se odmítl podrobit lékařskému vyšetření a odběru tělních tekutin.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 5 To 272/2018, podal obviněný L. S. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. a namítl, že neměl v řízení obhájce, ač jej podle zákona mít měl, a že byla porušena ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného při veřejném zasedání.
5. Uvedl, že dne 31. 7. 2018 v 10:35 hod. byl vzat do vazby v jiné trestní věci než v nyní posuzované, přičemž ve vazbě setrval až do dne 24. 9. 2018 do 24:00 hod. Dne 25. 9. 2018 v 00:01 hod. byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody a ve výkonu trestu odnětí svobody je až doposud. Ve vztahu k jeho osobě byl tedy dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., což odvolací soud nereflektoval a obhájce mu neustanovil; obhájce mu byl ustanoven až opatřením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. 30 T 13/2018. Obviněný byl přesvědčen o porušení práva na obhajobu a existenci vady řízení ve smyslu §258 odst. 1 písm. a) tr. ř.
6. Pokud jde o druhý z uplatněných dovolacích důvodů [§265b odst. 1 písm. d) tr. ř.], vytkl, že odvolací soud v rozporu se zákonem konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti. Vyrozumění o konání veřejného zasedání mu zaslal dne 7. 8. 2018 na adresu jeho pobytu, kde se ovšem vzhledem k tomu, že byl omezen na svobodě, nenacházel, a kde si tedy zásilku nemohl objektivně vyzvednout. Soud nicméně vycházel z fikce doručení (§64 odst. 2, 4 tr. ř.) a konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného odůvodnil s odkazem na §238 tr. ř. a 202 odst. 2 tr. ř. To dovolatel nepovažoval za správné; měl za to, že pro přítomnost osob ve veřejném zasedání se ustanovení o hlavním líčení nepoužijí, když existuje samostatná právní úprava v §234 a 263 tr. ř. Navíc upozornil, že s odkazem na §263 odst. 4 tr. ř. neprohlásil, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. V odvolání podaném dne 22. 7. 2018 naopak uváděl, že se k němu podrobněji vyjádří při jednání, což svědčilo o jeho přání se veřejného zasedání konaného o odvolání účastnit. Doplnil, že z ustanovení §263 odst. 3 a §202 odst. 4 tr. ř. vyplývá, že předmětnému veřejnému zasedání měl být přítomen i jeho obhájce, k čemuž taktéž nedošlo.
7. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle §265 1 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že z Centrální evidence vězněných osob bylo ověřeno tvrzení obviněného o jeho pobytu ve vazbě a výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný se od 31. 7. 2018 nacházel ve Věznici Kynšperk nad Ohří, přičemž plánovaný konec věznění je u něho vyznačen na 30. 11. 2022. Podle ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Podle §263 odst. 3 tr. ř. při veřejném zasedání konaném o odvolání musí mít obviněný obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení. Podle §202 odst. 4 tr. ř. v případech nutné obhajoby nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce. Podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody. Poznamenala, že z uvedeného je tedy patrno, že v daném případě došlo k naplnění obou uplatněných dovolacích důvodů, neboť u obviněného byly dány důvody nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a dále obviněný v důsledku této skutečnosti měl mít v jednání o jeho odvolání obhájce. Navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba, že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že dovolání obviněného je důvodné.
IV. Důvodnost dovolání
10. Obviněný měl za to, že jím prezentované dovolací námitky naplňují dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř.
11. Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tento dovolací důvod postihuje typicky především situace, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě. Podle praxe soudů citovaný dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Jestliže např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002, publikováno též pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.).
12. Dovolací soud ve shodě s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (např. rozsudky ve věcech Czekalla proti Portugalsku, stížnost č. 38830/97, rozsudek ze dne 10. 10. 2002, Bogumil proti Portugalsku, stížnost č. 35228/03, rozsudek ze dne 7. 10. 2008, aj.) či Ústavního soudu (např. nálezy ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 83/96, ze dne 25. 11. 1999, sp. zn. III. ÚS 304/99, ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 2448/08, aj.) rovněž zastává názor, že cílem ustanovení garantujících právo na obhajobu, jak vyplývá z čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) či čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) je ochrana nikoliv teoretických či iluzorních, nýbrž konkrétních a účinných práv. Podle čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy má každý, kdo je obviněn z trestného činu, právo obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru, nebo pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl obhájce poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují; podle čl. 37 odst. 2 Listiny každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení.
13. Důležitou součástí práva na obhajobu jsou bezpochyby ustanovení upravující nutnou obhajobu. Důvody nutné obhajoby v trestním řízení jsou upraveny v §36 a §36a tr. ř. V posuzovaném případě se zřetelem ke konkrétní situaci je nutno vyloučit důvody nutné obhajoby podle §36a tr. ř. a dále pak ve vztahu k §36 tr. ř. je rovněž nutno vyloučit důvody uvedené v odst. 2, 3 a 4 tr. ř. tohoto ustanovení zákona, přičemž teoreticky přichází v úvahu pouze jediný důvod nutné obhajoby podle §36 tr. ř. – důvod uvedený v odst. 1, a to konkrétně pod písm. a), který spočívá v tom, že obviněný je ve vazbě, a tudíž musí mít obhájce už v přípravném řízení. Není od věci připomenout, že důvody nutné obhajoby mohou vzniknout i po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně až do jeho právní moci. V takovém případě je nutno neprodleně postupem podle §38 odst. 1 tr. ř. zajistit obviněnému obhájce (a případně mu i opis rozsudku doručit).
14. Podle §263 odst. 3 tr. ř. při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení. Z §202 odst. 4 tr. ř. mimo jiné vyplývá, že v případech nutné obhajoby (§36) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.
15. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., dovolání lze podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Citované zákonné ustanovení předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny). Ze zákonné formulace důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
16. V těchto souvislostech nelze pominout znění čl. 38 odst. 2 Listiny, podle něhož má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti a také právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného v hlavním líčení a ve veřejném zasedání, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, poněvadž ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam. Ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva [právo osobně se účastnit jednání soudu je nezbytnou součástí spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Úmluvy] není osobní účast obviněného tak kriticky důležitá v případě odvolacího zasedání, jako je tomu v hlavním líčení (viz věc Kamasinski proti Rakousku, č. 9783/82, rozsudek ze dne 19. 12. 1989, aj.). Způsob, jakým se čl. 6 Úmluvy aplikuje na řízení před odvolacími soudy, záleží na zvláštních aspektech dotčeného řízení; musí být vzat v úvahu celý průběh řízení v rámci vnitrostátního právního řádu a role odvolacích soudů v něm (viz např. věc Monnell a Morris proti Spojenému království, č. 9562/81 a 9818/82, rozsudek ze dne 2. 3. 1987). Důležité proto je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu.
17. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení §263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce §263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
18. Podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob.
19. Z hlediska obsahu dovolání jsou v souvislostech spojených s uplatněnými důvody dovolání významné otázky, zda byla porušena ustanovení o nutné obhajobě, nepostupoval-li odvolací soud podle §38 odst. 1 tr. ř., a zda se mohlo veřejné zasedání, jehož předmětem bylo rozhodnutí o dovolání, konat v nepřítomnosti obviněného.
20. Z obsahu trestního spisu se podává, že obviněný L. S. byl v trestní věci vedené Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 13/2018 přítomen hlavnímu líčení konanému dne 30. 5. 2018, v němž byl vyhlášen odsuzující rozsudek tamního soudu, a že si ponechal lhůtu k podání odvolání (č. listu 48–53). Vyplývá z něj také, že mu byl opis označeného rozsudku doručen dne 17. 7. 2018 na adresu XY (č. listu 57). Dále je zřejmé, že dne 24. 7. 2018 si podal proti tomuto rozsudku odvolání, v němž jako adresu, kde se t. č. zdržoval, uvedl shora zmíněnou adresu XY (č. listu 67 a 68). Odvolání obviněného bylo spolu se spisy předloženo Krajskému soudu v Brně dne 31. 7. 2018 (č. listu 70). Podle pokynu předsedy senátu odvolacího soudu JUDr. Josefa Teplého ze dne 2. 8. 2018 mělo být vyrozumění o konání veřejného zasedání, naplánovaného na den 29. 8. 2018, zasláno obviněnému na celkem tři adresy: na adresu XY, dále na adresu XY a rovněž na již zmíněnou adresu XY, a to v obálkách typu I. (č. listu 71). Na první dvě z uvedených adres se písemnosti nepodařilo doručit, nebylo je možné po uplynutí 10 dnů vložit do schránky adresáta, a proto se soudu vrátily zpět (č. listu 100 a 101). Na adrese XY, adresát nebyl rovněž zastižen, písemnost byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 7. 8. 2018 a adresátu byla zanechána výzva, aby si ji vyzvedl. Protože tak ale v úložní době neučinil, byla vložena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky dne 20. 8. 2018 (č. listu 70). Nutno doplnit, že navrácené vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo vyvěšeno na úřední desce Krajského soudu v Brně dne 22. 8. 2018 (č. listu 102, 103). Dne 29. 8. 2018 se konalo veřejné zasedání, jehož předmětem bylo rozhodnutí o odvolání obviněného. Obviněný se k němu nedostavil, podle protokolu o veřejném zasedání byl nicméně vyrozuměn fikcí, přičemž bylo rozhodnuto, že se veřejné zasedání bude konat v jeho nepřítomnosti (č. listu 104). Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že veřejné zasedání bylo v souladu s §238 tr. ř., §202 odst. 2 tr. ř. provedeno v nepřítomnosti obviněného, a to za splnění fikce doručení podle §64 odst. 2, 4 tr. ř. Zmínil také, že navíc bylo na úřední desce vyvěšeno i sdělení soudu o termínu konání tohoto veřejného zasedání, ale obviněný se k veřejnému zasedání bez jakékoliv omluvy nedostavil (str. 3 rozsudku odvolacího soudu).
21. Podle přípisu Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2018 adresovaného Okresnímu soudu Brno-venkov bylo Okresnímu soudu Brno-venkov zasláno podání obviněného ze dne 25. 9. 2018 k založení do spisu sp. zn. 30 T 13/2018 s tím, aby bylo následně prověřeno, zda se obviněný skutečně od 31. 7. 2018 až do dne zaslání přípisu nacházel ve vazbě, přičemž v případě, že ano, bylo soudu prvního stupně uloženo, aby obviněnému stanovil lhůtu pro zvolení si obhájce, a pokud by si jej v této lhůtě nezvolil, aby mu byl ustanoven z důvodu podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. V přípisu bylo rovněž uvedeno, že obhájci má být spolu s opatřením o jeho ustanovení zaslán rozsudek odvolacího soudu i zmíněné podání obviněného ze dne 25. 9. 2018 (č. listu 131). Obsahem podání obviněného byla mj. stížnost na postup Krajského soudu v Brně, který konal veřejné zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti, bez toho, aby jej předvolal a ustanovil mu obhájce, když obviněný se od 31. 7. 2018 nacházel ve vazbě a dne 24. 9. 2018 byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody (č. listu 133). Podle úředního záznamu Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. 10. 2018 bylo v Centrální evidenci vězněných osob telefonicky zjištěno, že obviněný byl v roce 2018 ve vazbě pro Okresní státní zastupitelství v Třebíči, a to od 31. 7. 2018 od 10.35 hod., do 24. 9. 2018 do 24.00 hod., přičemž dne 25. 9. 2018 v 00.01 hod. byl v této trestní věci převeden do výkonu trestu odnětí svobody (č. listu 137). Dne 22. 11. 2018 byl obviněnému Okresním soudem Brno-venkov ustanoven obhájce JUDr. et. Mgr. Lubomír Procházka (č. listu 146). Dne 26. 11. 2018 bylo tomuto obhájci zasláno spolu s jeho ustanovením podání obviněného ze dne 25. 9. 2018 i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 5 To 272/2018 (č. listu 137). Samotnému obviněnému byl uvedený rozsudek odvolacího soudu doručen v návaznosti na pokyn předsedkyně senátu Nejvyššího soudu dne 11. 6. 2019, a to do Věznice Kynšperk nad Ohří (č. listu 195).
22. V posuzované trestní věci je s ohledem na výše naznačené významný fakt, že obviněný se již v den, kdy bylo jeho odvolání předloženo Krajskému soudu v Brně, a dále v době přípravy veřejného zasedání, jakož i v době konání veřejného zasedání nacházel ve vazbě. Tato skutečnost byla důvodem nutné obhajoby, neboť podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě. Měla za následek nezbytnost postupu podle §38 odst. 1 tr. ř. [Jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§36 a 36a), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven], poněvadž v případech nutné obhajoby (§36 tr. ř.) při veřejném zasedání konaném o odvolání musí mít obviněný obhájce, bez jehož přítomnosti je nelze konat (§263 odst. 3, §202 odst. 4 tr. ř.) a způsobila nutnost respektovat ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. K ničemu takovému ovšem nedošlo. Obviněnému, který v době, kdy se nacházel ve vazbě, neměl obhájce, totiž nebyla poskytnuta lhůta ke zvolení obhájce a obhájce mu odvolacím soudem ani nebyl ustanoven. Dále mu, byť se nacházel ve vazbě, byla zasílána vyrozumění o konání veřejného zasedání na adresy jeho pobytu, kde se s těmito písemnostmi nemohl seznámit, resp. kde se uvedené objektivně nemohly dostat do sféry jeho dispozice. Navíc – i kdyby se do sféry jeho dispozice přece jen dostaly a on byl o konání veřejného zasedání formálně vyrozuměn, byla dána existence překážky konání veřejného zasedání odvolacího soudu v podobě absence jeho výslovného prohlášení, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Obviněný s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti nesouhlasil, ve svém řádném opravném prostředku naopak explicitně uvedl, že se k detailům vyjádří až v nařízeném jednání (č. listu 67). Veřejného zasedání konaného o odvolání se neúčastnil a ani nemohl účastnit jeho obhájce, a za této situace tak lze uzavřít, že námitky obviněného, jimiž odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř., jsou důvodné a k odstranění podstatné procesní vady, jejímž důsledkem bylo porušení práva obviněného na obhajobu, je nezbytné provést znovu veřejné zasedání, a to nejen za důsledného respektování ustanovení o přítomnosti obviněného v něm, ale též respektování jeho práv zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny a v čl. 6 odst. odst. 3 písm. c) Úmluvy.
23. Nejvyšší soud proto z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 5 To 272/2018, zrušil. Současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Napadený rozsudek byl zrušen jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
V. Rozhodnutí o vazbě
24. Obviněný L. S. v současné době vykonává společný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 5 To 272/2018. Z ustanovení §265 l odst. 4 tr. ř. vyplývá, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Na Nejvyšším soudu tedy bylo, aby rozhodl o vazbě obviněného.
25. Nejvyšší soud při rozhodování o vazbě obviněného musel pečlivě vážit důvody vazby podle §67 tr. ř. Podle §67 tr. ř. platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest, b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
26. Při úvahách o vzetí obviněného do vazby nemohl Nejvyšší soud pustit ze zřetele ani okolnost, že má nařízený další výkon trestu odnětí svobody ve výměře třiceti měsíců na podkladě rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 3. 12. 2018, sp. zn. 1 T 158/2018. Nebylo by proto uvážlivé pozitivně rozhodnout o omezení osobní svobody obviněného v této trestní věci, byť existence důvodu vazby podle §67 písm. c) tr. ř. reálně přichází v úvahu, a jako vhodnější a smysluplné řešení se nabízí převedení obviněného do výkonu dalšího, již nařízeného trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud proto rozhodl, že se obviněný nebere do vazby.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu