ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1204.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 1204/2019-219
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 10. 2019 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. H. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2019, sp. zn. 7 To 180/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 87/2018, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2019, sp. zn. 7 To 180/2019, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 29 T 87/2018.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 29 T 87/2018, byl obviněný J. H. (dále též jen „obviněný“) podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že
dne 15. 11. 2017 kolem 02.30 hodin, v XY, v baru K., po předchozí slovní rozepři s poškozeným P. B., nar. XY, a jeho bratrem J. B., nar. XY, z důvodu opakovaných hanlivých výrazů ze strany obviněného a svědka M. F., nar. XY, na adresu městské policie, u níž byl poškozený i jeho bratr zaměstnán, při jejich odchodu z restaurace vstal, pravou rukou ze svého oděvu vytáhl plně nabitý a střelbyschopný pětiranový revolver zn. „British Bull-Dog“, jehož byl oprávněným držitelem, a tímto mířil proti tělu poškozeného P. B., čímž v něm vzbudil důvodnou obavu o jeho život a zdraví, proto poškozený využil okamžiku, kdy obviněný obrátil svoji pozornost na jeho bratra a jednou rukou uchopil obviněného za ruku, v níž držel zbraň, druhou rukou uchopil samotnou zbraň a začal se s obviněným o zbraň přetahovat, přitom obviněného natlačil na lavici u stěny místnosti, kde ho držel až do příjezdu přivolané hlídky Policie ČR.
2. V takto popsaném jednání obviněného spatřovala obžaloba přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Soud prvního stupně však shledal, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. V návaznosti na zprošťující výrok pak podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozené P. B., nar. XY, bytem XY, a Zdravotní pojišťovnu Ministerstva vnitra ČR – pobočku Praha, IČ 47114304, se sídlem Vinohradská 2577/178, Praha 3, s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 v neprospěch obviněného odvolání, o němž Městský soud v Praze rozhodl tak, že je usnesením ze dne 24. 5. 2019, sp. zn. 7 To 180/2019, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. S takovým rozhodnutím odvolacího soudu se neztotožnil nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) a podal proti němu v neprospěch obviněného dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť měl za to, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože v řízení, které mu předcházelo, byl dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozsudek soudu nalézacího spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. Dovolatel nejprve v podrobnostech shrnul obě rozhodnutí soudů nižších instancí a rozvedl jejich nejdůležitější úvahy a závěry. Na to předeslal, že se neztotožnil s tím závěrem odvolacího soudu, který se týkal možného posouzení jednání obviněného jakožto přestupku. Zdůraznil přitom, že nijak nezpochybňuje skutkově podložený závěr soudů o naplnění podmínek nutné obrany.
6. Nejvyšší státní zástupce v prvé řadě poukázal na odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně, který v samém závěru „pro úplnost“ výslovně konstatoval, že se mu jeví více než zarážející, že obviněný, který šel s kamarádem tzv. na pivo a od prvopočátku věděl, že jde do restaurace za účelem konzumace alkoholu, jde do takového podniku s nabitou zbraní, byť legálně drženou. Nalézací soud však z tohoto svého skutkového zjištění nevyvodil odpovídající právní závěry, tedy že toto jednání vykazuje znaky přestupku. Jde přitom o jednání, které vykazuje znaky první varianty přestupku na úseku zbraní a střeliva podle §76a odst. 1 písm. d) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), jehož se dopustí fyzická osoba – držitel zbraně kategorie D tím, že nosí zbraň nebo s ní na veřejnosti nebo na místě veřejnosti přístupném jakkoliv manipuluje, pokud je jeho schopnost k této činnosti snížena požitím alkoholických nápojů, návykových látek, léků nebo v důsledku nemoci. Soud prvního stupně tak nepostoupil věc podle §222 odst. 2 tr. ř. příslušnému správnímu orgánu k jejímu projednání, nýbrž nesprávně obviněného podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.
7. Dovolatel vyjádřil názor, že výše popsané nošení zbraně je nepochybně součástí skutku, pro který byla na obviněného podána obžaloba. Podstatou skutku, o němž má soud rozhodnout, jsou všechny projevy vůle pachatele navenek, jež jsou příčinou následku relevantního z hlediska trestního práva, pokud jsou kryty zaviněním. Podstatu skutku tedy tvoří jednak jednání trestně odpovědného pachatele a jednak následek, který jím byl způsoben. Okamžik, který dělí jednání pachatele na různé skutky, je právě trestněprávně relevantní následek, který pachatel způsobil nebo chtěl způsobit. Pro vztah mezi jednáním a následkem musí platit, že jednání je pro daný následek kauzální. Všechny projevy vůle pachatele navenek, které vedly k takovému trestněprávně relevantnímu následku, tvoří jeden skutek. O jeden skutek z hlediska hmotného práva se jedná i v případě, došlo-li ke vzniku více následků významných pro trestní právo hmotné, pokud každý z těchto následků byl způsoben alespoň z části týmž jednáním, rovněž významným z hlediska trestního práva hmotného. V daném případě je totožnost skutku dána dílčí totožností jednání. K tomu dovolatel odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 7 Tdo 653/2018, v němž bylo akceptováno právní posouzení skutku spočívajícího v loupeži spáchané za pomoci nelegálně držené zbraně jakožto jednočinného souběhu zločinu loupeže a zločinu nedovoleného ozbrojování. Takovou situaci lze považovat za obdobnou, neboť také podstatou shora uvedeného přestupku obviněného je, že v rozhodném okamžiku (při míření na poškozeného) u sebe zbraň měl, ačkoliv ji vzhledem k předchozímu požití nezanedbatelného množství alkoholu u sebe mít neměl.
8. Nejvyšší státní zástupce dále podotkl, že oba soudy odůvodnily beztrestnost obviněného tím, že nebylo vyvráceno, že jednal v nutné obraně. Odvolací soud považoval za podstatné, že nutnou obranu je možno uplatnit jak u trestného činu, tak i u přestupku, což vyplývá z ustanovení §29 tr. zákoníku a §25 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“). Dovolatel však zároveň vyzdvihl, že nutná obrana se vztahuje vždy ke konkrétnímu trestně (nebo přestupkově) relevantnímu jednání – může vyloučit trestnost konkrétního činu jinak trestného nebo konkrétního přestupku, pokud jsou jimi (a nikoliv jinými) odvraceny bezprostřední útoky na zájmy chráněné trestním zákonem (pokud má jít o trestný čin) nebo zákonem (pokud má jít o přestupek). Nutná obrana se tedy nevztahuje obecně na celé dané jednání a nezahrnuje obecně veškeré jeho možné právní kvalifikace, ať již trestní či přestupkové.
9. K tomu dovolatel uvedl příklad řidiče, který porušuje soudní zákaz řízení tím, že řídí motorové vozidlo a tímto neoprávněně řízeným vozidlem úmyslně srazí a usmrtí útočníka, který ohrožuje náhodné chodce střelnou zbraní. V takovém případě by nutná obrana vyloučila toliko trestnost úmyslného usmrcení útočníka, nikoliv však trestnost vlastního porušování zákazu činnosti. To, že řidič při neoprávněném řízení vozidla zabránil útoku pachatele, by muselo být vyhodnoceno pouze z hlediska škodlivosti tohoto činu spočívajícího v porušení zákazu činnosti pro společnost podle §12 odst. 2 tr. zákoníku, nikoliv z hlediska nutné obrany podle §29 tr. zákoníku. Obdobně by nebylo nutnou obranou podle §25 přestupkového zákona, pokud by shodně jednal „neřidič“, tedy osoba bez řidičského oprávnění.
10. Nejvyšší státní zástupce tak vyjádřil přesvědčení, že nutná obrana podle §29 tr. zákoníku nebo podle §25 přestupkového zákona mohla pokrýt toliko samotné namíření zbraně proti tělu poškozeného. Nevztahovala se však na to, že donesenou zbraň měl obviněný i v tomto okamžiku u sebe, tedy ji „nosil“ i poté, kdy byl již prokazatelně pod vlivem alkoholických nápojů. Soudy přijatý závěr o nutné obraně tedy nemohl pokrýt ani předchozí jednání obviněného, které spočívalo v tom, že do restaurace donesl funkční a nabitou střelnou zbraň s vědomím, že v restauraci bude požívat alkohol, což následně i činil. Celé toto jednání tedy nelze hodnotit jako jednání v nutné obraně, neboť v době, kdy se jej obviněný dopustil (požil větší množství alkoholu), nečelil žádnému hrozícímu či trvajícímu útoku na zájem chráněný zákonem. Ani sám obviněný přitom neuváděl, že by uvedeného dne snad zbraň nosil proto, aby tím odvrátil nějaký očekávaný útok. Existuje tak poměrně dlouhý časový úsek, kdy byl již pod takovým vlivem alkoholu, s nímž judikatura spojuje neschopnost vykonávat spolehlivě například takovou činnost jako je řízení automobilu – bylo zjištěno, že měl v dechu 1,37 promile alkoholu, přičemž uvedenou zbraň měl po tuto dobu při sobě. Pokud pak touto zbraní poškozenému za stavu nutné obrany hrozil, vylučovala tato obrana pouze trestnost samotného takového vyhrožování (podle §353 tr. zákoníku), nanejvýš přestupkovou postižitelnost manipulace se zbraní (podle druhé varianty uvedeného přestupku), avšak nikoliv přestupkovou postižitelnost samotného „nošení zbraně“ ve smyslu první varianty uvedeného přestupku. I v okamžiku, kdy zbraní mířil na poškozeného, ji totiž současně „měl u sebe“, čímž ji „nosil“ ve smyslu zmíněného §2 odst. 2 písm. b) zákona o zbraních.
11. Pro úplnost dovolatel doplnil, že ve věci nedošlo ani k zániku odpovědnosti za přestupek uplynutím promlčecí doby, která u přestupku na úseku zbraní a střeliva podle §76a odst. 1 písm. d) zákona o zbraních činí jeden rok. V souladu s ustanovením §32 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona totiž došlo ke stavení běhu promlčení doby v období od zahájení úkonů trestního řízení dne 21. 11. 2017 do právní moci rozhodnutí dne 24. 5. 2019, kdy bylo o témže skutku obviněného vedeno trestní řízení.
12. Nejvyšší státní zástupce proto shrnul, že nalézací soud nezohlednil, že jednání obviněného v tom rozsahu, v jakém se nejednalo o nutnou obranu, bylo možno právně posoudit příslušným orgánem jako přestupek a v tomto směru mělo být rozhodnuto podle §222 odst. 2 tr. ř. o postoupení věci jinému orgánu oprávněnému rozhodnout o takovém přestupku.
13. S ohledem na popsané skutečnosti nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle §265k odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř., zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2019, sp. zn. 7 To 180/2019, i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 29 T 87/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřil i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
14. Dovolání nejvyššího státního zástupce zaslal již soud prvního stupně obviněnému i jeho obhájci JUDr. Stanislavu Stunovi s upozorněním, že se k němu může vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (obviněnému bylo mu doručeno dne 12. 8. 2019, obhájci dne 14. 8. 2019). Této možnosti obviněný využil a prostřednictvím jmenovaného obhájce namítl, že během celého trestního řízení nebylo přesně stanoveno, kolik alkoholu bylo v jeho krvi v době nošení zbraně a nelze tedy postavit na jisto pouhou domněnku, že jeho schopnost nosit zbraň byla snížena. Tuto sníženou schopnost nelze potvrdit ani na základě jeho jednání v době incidentu. Dále vyjádřil přesvědčení, že dovolatelem uváděný přestupek není součástí skutku, pro který na něj byla podána obžaloba, neboť ta byla jednoznačně podána pro přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Naplněním této skutkové podstaty je tedy výhrůžka usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou, v tomto případě se zbraní. Jedná se o úmyslný trestný čin, jehož podstatou je vzbudit důvodnou obavu na straně poškozeného. V průběhu řízení bylo prokázáno, že obviněný se takového jednání nedopustil, přičemž z jiného trestného činu nebo přestupku obžalován nebyl. Teprve poté, co byl prvoinstančním soudem zproštěn viny, zmínila se státní zástupkyně v podaném odvolání, že by se mělo jednat o přestupek podle §76a odst. 1 písm. d) zákona o zbraních. Podle jeho názoru jednoznačně obstojí ani tvrzení obsažené v dovolání, že nedošlo k zániku odpovědnosti za zmiňovaný přestupek, když zahájení trestního řízení nelze považovat za počátek stavení běhu promlčecí lhůty, neboť se týkalo jiného skutku. V závěru svého vyjádření obviněný ještě uvedl, že nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. c) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, tedy nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.; §265p odst. 1 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
16. Protože lze dovolání podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda vznesené námitky naplňují dovolatelem uplatněné dovolací důvody. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
17. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí , nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř .
18. Nejvyšší státní zástupce tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě, když uvedl, že v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který lze uplatnit, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
19. Nejvyšší státní zástupce argumentoval ve svém podání tím, že soud druhého stupně podle §256 tr. ř. zamítl odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože ten postupoval nesprávně, když obviněného zprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. Projednávaný skutek totiž podle jeho názoru vykazoval znaky přestupku podle §76a odst. 1 písm. d) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), a proto bylo ve smyslu §222 odst. 2 tr. ř. namístě věc postoupit k projednání příslušnému správnímu orgánu. Takto pojaté výhrady bezpochyby spadají jak pod druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tak do rámce „nesprávného právního posouzení skutku“ ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nadto je Nejvyšší soud zhodnotil jako zcela relevantní a po věcné stránce správné. Proto neshledal důvody pro odmítnutí podaného dovolání a přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
20. Pro úvahu, zda by zjištěné jednání obviněného mohlo být posouzeno jako potenciální přestupek, je nejprve vodné uvést, že předmětný revolver zn. British Bull-Dog je zbraní kategorie D (historické zbraně) ve smyslu §7 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších změn a doplňků, účinného ke dni 15. 11. 2017, kdy se měl obviněný žalovaného jednání dopustit (dále jen „zákon o zbraních“). Podle §15 odst. 5 písm. b) tohoto zákona držitel zbraně kategorie D nesmí zbraň nosit nebo s ní na veřejnosti nebo na místě veřejně přístupném jakkoliv manipulovat, pokud je jeho schopnost k této činnosti snížena požitím alkoholických nápojů, návykových látek, léků nebo v důsledku nemoci . Přesně v duchu tohoto zákazu, jakožto důsledek jeho porušení, je v ustanovení §76a odst. 1 písm. d) téhož právního předpisu formulován také přestupek, kterého se dopustí ten, kdo nosí zbraň nebo s ní na veřejnosti nebo na místě veřejně přístupném jakkoliv manipuluje, pokud je jeho schopnost k této činnosti snížena požitím alkoholických nápojů, návykových látek, léků nebo v důsledku nemoci . K tomu lze ještě doplnit, že podle §2 odst. 2 písm. b) zákona o zbraních se pro účely tohoto zákona rozumí nošením zbraně nebo střeliva mít zbraň nebo střelivo u sebe .
21. Vezmou-li v potaz skutkové okolnosti přezkoumávaného případu, které byly bez důvodných pochybností prokázány již v řízení před nalézacím soudem, jsou dovolací námitky nejvyššího státního zástupce bezpochyby namístě. Není od věci ve stručnosti připomenout, že obviněný šel se svým kamarádem do restauračního zařízení, kde společně konzumovali alkoholické nápoje; po celou tuto dobu měl přitom nabitý a střelbyschopný revolver u sebe. Během večera se pak dostal s bratry B. do konfliktu, který vyvrcholil vzájemnou fyzickou potyčkou, při níž namířil svou zbraň proti tělu P. B.. Soud prvního stupně s respektem k zásadě in dubio pro reo uzavřel, že takto mohl učinit v nutné obraně ve smyslu §29 tr. zákoníku. Přivolaná policejní hlídka krátce po incidentu obviněnému testovacím přístrojem změřila 1,37‰ alkoholu v dechu.
22. Z formulace §15 odst. 5 písm. b) i §76a odst. 1 písm. d) zákona o zbraních je patrné, že se vztahují na dvě varianty nedovoleného jednání při snížené schopnosti k dané činnosti, a to za prvé nošení zbraně nebo za druhé manipulace s ní. Spojka „nebo“ jednoznačně znamená, že postačuje naplnit pouze jednu z uvedených alternativ, aby došlo k porušení zákona o zbraních a současně ke spáchání přestupku. V posuzovaném případě je manipulace se zbraní „kryta“ nutnou obranou, která vylučuje odpovědnost trestní (a případně i přestupkovou), jak správně konstatoval již odvolací soud. Zbývá však ještě samotné nošení zbraně , tedy to, že obviněný měl zbraň u sebe. Tak tomu prokazatelně bylo (přinejmenším) po celou dobu jeho pobytu v baru K., přičemž daný stav přetrvával i v okamžiku vypuknutí konfliktu s bratry B. a v podstatě i v celém jeho následném průběhu. Podstatný je dále fakt, že obviněný během pobytu v baru konzumoval v nemalé míře alkohol. On sám ostatně přiznal, že před útokem měl „čtyři až pět piv a dva panáky tuzemáku“ (srov. str. 3 rozsudku nalézacího soudu), čemuž by odpovídala alkoholemie zjištěná u něho po konfliktu s poškozeným testovacím přístrojem.
23. Vyvstává tak více než důvodné podezření, že obviněný se během večera postupně (svým vědomým jednáním) dostal do stavu snížené schopnosti nosit zbraň z důvodu požití alkoholických nápojů. S pravděpodobností hraničící s jistotou pak lze říci, že v tomto stavu, který jasně popisují obě výše citovaná ustanovení zákona o zbraních, se nacházel i v průběhu skutku, v němž obžaloba spatřovala přečin nebezpečného vyhrožování. Tomu svědčí i výsledek alkotestu provedeného přivolanými policisty. Je sice nutno připustit, že obviněnému nebyla odebrána krev k upřesnění hladiny alkoholu v jeho krvi, přesto naměřená hodnota 1,37‰ rozhodně není nezanedbatelná. V tomto směru lze ve shodě s dovolatelem analogicky poukázat na praxi obecných soudů při posuzování trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku, kdy zákonný znak uvedený v jeho odst. 1 – „stav vylučující způsobilost“ ke zde uvedené činnosti by byl s dostatečnou rezervou naplněn. Při zvážení všech zmiňovaných okolností považuje Nejvyšší soud možnost, že se obviněný dopustil přestupku podle §76a odst. 1 písm. d) zákona o zbraních za vcelku reálnou.
24. V tomto směru je dále potřeba zhodnotit, zda je dána i totožnost skutku mezi zažalovaným jednáním spočívajícím v namíření zbraně proti tělu druhé osoby a případným přestupkem, jehož podstatou je (zjednodušeně řečeno) nošení zbraně pod vlivem alkoholu. V obecné rovině považuje právní teorie i praxe totožnost skutku za zachovanou, jestliže: a) je úplná shoda alespoň v jednání při rozdílném následku; b) je úplná shoda alespoň v následku při rozdílném jednání; nebo c) jednání nebo následek (nebo obojí) jsou v případech uvedených pod písmeny a) a b) alespoň částečně shodné, musí být shoda ovšem v podstatných okolnostech (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 2722). V přezkoumávané věci připadá v úvahu pouze varianta ad c), konkrétně tedy částečná shoda jednání při rozdílném následku.
25. V prvé řadě je nutno znovu zdůraznit, že potenciální přestupkové jednání trvalo i po celou dobu skutku, který soudy v tomto trestním řízení projednávaly. Nadto obviněný by jen těžko namířil zbraň proti svému protivníkovi, pokud by žádnou neměl k dispozici. Buď tedy musel nějakou mít bezprostředně před vypuknutím potyčky u sebe, anebo ji (teoreticky) mohl „ukořistit“ v rámci probíhajícího konfliktu od jiné osoby. Druhá varianta v daném případě prokazatelně nenastala, proto právě skutečnost, že obviněný měl předmětný revolver při sobě, podmiňovalo jeho následné použití v rámci nutné obrany. Jednalo se přitom o naprosto klíčovou okolnost, bez které by k následku (v podobě namíření zbraně proti P. B.) nedošlo a ani nemohlo dojít (v právní terminologii tzv. „conditio sine qua non“). Bylo-li tedy obsahem zažalovaného skutku namíření zbraně proti jinému, zatímco její nošení bylo nutnou podmínkou k tomuto konání, je zcela zřejmé, že toto nošení zbraně bylo neoddělitelnou součástí skutku definovaného v obžalobě, bylo jeho podstatnou okolností, která udržuje alespoň částečnou shodu mezi činem jinak trestným (nebezpečným vyhrožováním) a možným přestupkem na úseku zbraní a střeliva. Totožnost skutku tímto byla zachována, což má pochopitelně význam i pro běh promlčecí doby.
26. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného rozhodl z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2019, sp. zn. 7 To 180/2019, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 29 T 87/2018. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Následně Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
27. V souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
28. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, jenž je vázán právním názorem, který ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (srov. §265s odst. 1 tr. ř.). Na něm bude, aby znovu posoudil jednání obviněného se zaměřením na otázku, zda by nemohlo naplňovat skutkovou podstatu přestupku podle §76a odst. 1 písm. d) zákona o zbraních, a zda tedy není namístě postup podle §222 odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 10. 2019
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu