ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.131.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 131/2019-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2019 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného jménem S. A. , nar. XY v XY, státního příslušníka Alžírské demokratické a lidové republiky, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. 7 To 361/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 71/2018, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. 7 To 361/2018.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se věc přikazuje Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 2 T 71/2018, byl obviněný S. A. (dále jen „obviněný“) uznán vinným, že
dne 18. 6. 2017 kolem 13:15 hodin, na XY, v podniku M. K., seděl u barového pultu a poté, co jej poškozený D. O., nar. XY, který vykonával obsluhu baru, požádal, aby opustil podnik, uchopil do ruky skleněnou sklenici s obsahem 0,5 litru a sklenici hodil na poškozeného sedícího za barovým pultem s úmyslem poškozenému způsobit zranění, poškozený stihl dát svou pravou ruku před obličej, přičemž sklenice narazila do jeho pravého předloktí a rozbila se, čímž byla poškozenému způsobena hluboká řezná rána na hřbetní straně pravého předloktí, která přerušila svaly skupiny natahovačů prstů a ruky, přičemž zranění vyžadovalo lékařské ošetření spočívající v chirurgickém sešití přerušovaných struktur, přiložení dlahy na dobu 4 týdnů a následně rehabilitaci k obnovení plné funkčnosti končetiny a vyžádalo si pracovní neschopnost poškozeného v době od 18. 6. 2017 do 28. 8. 2017, a uvedeného jednání se dopustil, přestože usnesením Okresního státního zastupitelství v Jihlavě, pod sp. zn. ZK 47/2017, ze dne 16. 3. 2017, s nabytím právní moci dnem 1. 4. 2017, byl podmíněně odložen návrh na potrestání pro jednání obviněného, v němž byl spatřován přečin výtržnictví dle §358 odst. 1 trestního zákoníku a pokusu přečinu ublížení na zdraví dle §21 odst. 1 trestního zákoníku k §146 odst. 1 trestního zákoníku a byla stanovena zkušební doba v trvání 16 měsíců, tj. do 1. 8. 2018 .
2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jednak jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, jednak jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a uložil mu podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1, §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 210 hodin. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, pobočce pro hl. m. Prahu a Středočeský kraj, se sídlem Na Perštýně 359/6, IČ: 41197518, částku ve výši 16 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal tuto poškozenou se zbytkem jejího nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. Na toto řízení odkázal podle §229 odst. 1 tr. ř. i poškozeného D. O., nar. XY, bytem XY (dále převážně jen „poškozený“), s celým jeho nárokem na náhradu škody.
3. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. 7 To 361/2018, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že
dne 18. 6. 2017 kolem 13:15 hodin, na XY, v podniku M. K., seděl u barového pultu a poté, co jej poškozený D. O., nar. XY, který vykonával obsluhu baru, požádal, aby opustil podnik, uchopil do ruky skleněnou sklenici s obsahem 0,5 litru a sklenici hodil na poškozeného sedícího za barovým pultem s úmyslem poškozenému způsobit zranění, poškozený stihl dát svou pravou ruku před obličej, přičemž sklenice narazila do jeho pravého předloktí a rozbila se, čímž byla poškozenému způsobena hluboká řezná rána na hřbetní straně pravého předloktí, která přerušila svaly skupiny natahovačů prstů a ruky, přičemž zranění vyžadovalo lékařské ošetření spočívající v chirurgickém sešití přerušovaných struktur, přiložení dlahy na dobu 4 týdnů a následně rehabilitaci k obnovení plné funkčnosti končetiny a vyžádalo si pracovní neschopnost poškozeného v době od 18. 6. 2017 do 28. 8. 2017 .
4. Takto nově definované jednání soud druhého stupně právně kvalifikoval jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1, §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, pobočce pro hl. m. Prahu a Středočeský kraj, se sídlem Na Perštýně 359/6, IČ: 41197518, částku ve výši 16 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal tuto poškozenou se zbytkem jejího nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. Na toto řízení odkázal podle §229 odst. 1 tr. ř. i poškozeného D. O. s celým jeho nárokem na náhradu škody.
5. Nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) s takovým rozhodnutím soudu druhého stupně nesouhlasil, a proto proti němu podal dovolání. Učinil tak v neprospěch obviněného s tím, že uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , jelikož měl za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. Dovolatel nikterak nebrojil proti kvalifikaci souzeného skutku jako přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Naproti tomu se neztotožnil s podřazením jednání obviněného pouze pod základní skutkovou podstatu přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, když vyjádřil přesvědčení, že jím byla naplněna i skutková podstata kvalifikovaná, tedy podmínka opětovnosti ve smyslu odst. 2 písm. a) tohoto ustanovení.
7. V obecné rovině se pak dovolatel věnoval pojmu, že pachatel spáchal čin opětovně , pod který – podle jeho názoru – lze zahrnout jakýkoli případ opakování určitého trestného činu týmž pachatelem. Nevyžaduje se, aby pachatel byl za takový čin již dříve pravomocně odsouzen či potrestán, není důležitá ani povaha dřívějšího odsouzení (např. je nevýznamné, že ohledně něj již platí fikce neodsouzení) a ani okolnost, zda jde jen o pokus či přípravu tohoto trestného činu. Z hlediska naplnění znaku opětovnosti je rovněž irelevantní délka doby, která uplynula od spáchání dřívějšího činu, který pachatel nyní opakoval, popřípadě délka doby, jež uplynula od předchozího odsouzení za něj (odkázal tu např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 84/2011, 3 Tdo 447/2017 a 4 Tdo 976/2013). Postačuje toliko skutečnost, že se takový čin stal, a to na rozdíl od situace, kdy trestní zákoník vyžaduje pravomocné předchozí odsouzení v určité době před spácháním aktuálně projednávaného činu (např. podle §205 odst. 2 nebo §206 odst. 2 tr. zákoníku). Ohledně odsouzení, které zakládá zpětnost, se nesmí, na rozdíl od znaku opětovnosti, v době rozhodování (ex nunc), a to i případně při rozhodování před odvolacím soudem, na pachatele hledět, jako by odsouzen nebyl.
8. Podle názoru dovolatele je proto v posuzovaném případě nutno dovodit, že podmíněné odložení podání návrhu na potrestání podezřelého podle §179g odst. 1 tr. ř. pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 16. 3. 2017 pod sp. zn. ZK 47/2017, může být skutečností odůvodňující závěr, že obviněný v minulosti spáchal trestný čin stejného druhu a vzhledem k dalšímu spáchání takového trestného činu a všem souvisejícím okolnostem je tak naplněn znak opětovnosti ve smyslu §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Městský soud v Praze tudíž pochybil, pokud jednání obviněného právně kvalifikoval způsobem, který odporuje zákonné úpravě uvedeného trestného činu i současné soudní praxi, protože měl toto jednání právně kvalifikovat jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku.
9. S ohledem na popsané skutečnosti nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. 7 To 361/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným způsobem než předpokládaným v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., vyjádřil i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
10. Dovolání nejvyššího státního zástupce zaslal již soud prvního stupně obviněnému i jeho obhájci Mgr. Umaru Siwatovi s upozorněním, že se k němu může vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (obviněnému bylo doručeno dne 19. 12. 2018, obhájci dne 17. 12. 2018). Této možnosti obviněný využil a prostřednictvím jmenovaného obhájce poukázal na závěry soudu prvního a druhého stupně, s nimiž se ztotožnil. Dovolání nejvyššího státního zástupce nepovažoval za důvodné a zároveň souhlasil s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, tedy nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.; §265p odst. 1 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda vznesené námitky naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
14. Argumentace nejvyššího státního zástupce týkající se naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku v plném rozsahu spadá pod „právní posouzení skutku“ ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Nadto ji Nejvyšší soud zhodnotil jako zcela relevantní a po věcné stránce správnou. Proto neshledal důvody pro odmítnutí podaného dovolání a přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
15. Nejvyšší státní zástupce vyčerpávajícím způsobem popsal rozhodující teoretická východiska pro naplnění znaku opětovnosti ve smyslu §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž v daném směru odkázal také na relevantní judikaturu. Tuto část jeho podání Nejvyšší soud v takřka nezkrácené podobě reprodukoval v odstavcích 7. a 8. svého usnesení, a proto již (z hlediska procesní ekonomie) nepovažuje za nutné znovu příslušná fakta opakovat. Pouze v zájmu přesnosti údajů o tam zmíněných judikaturních rozhodnutích dodává, že Nejvyšší soud tuto problematiku řešil (chronologicky vzato) nejprve v usnesení ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 6 Tdo 84/2011 (publikovaném pod č. 58/2011 Sb. rozh. tr.), poté v usnesení ze dne 23. 9. 2013, sp. zn. 4 Tdo 976/2013, a v poslední době např. v usnesení ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 447/2017.
16. Skutečnost, že se obviněný v minulosti jednání stejného druhu dopustil, bylo v tomto trestním v řízení spolehlivě prokázáno usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. ZK 47/2017 (srov. č. l. 123 – 125 spisu). To, že se jednalo o trestný čin, což je podmínkou naplnění zákonného znaku opětovnosti podle §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (pouhé přestupkové jednání v tomto ohledu nepostačuje), pak vyplývá ze samotného postupu podle §179g tr. ř., které se na jiné formy deliktního chování nevztahuje. Jinými slovy, v posuzovaném případě bylo postaveno najisto, že obviněný již dříve přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku spáchal. Toto je okolnost nadmíru významná, jelikož další podmínka v podobě předchozího pravomocného odsouzení či potrestání již není z hlediska zmíněné kvalifikované skutkové podstaty zákonem požadována. Právě při posuzování této otázky pochybil odvolací soud, který v odůvodnění svého usnesení pouze (stručně a nepřesně) poukázal na absenci záznamu o odsouzení obviněného v rejstříku testů. Přehlédl přitom, že zcela postačuje zjištění, že obviněný se výtržnického jednání dopustil již v minulosti, což z usnesení státního zástupce o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání obviněného bez dalšího vyplývá.
17. Ještě na okraj lze doplnit, že při posuzování zákonného znaku opětovnosti není rozhodující ani doba, která od spáchání dřívějšího výtržnického skutku uplynula. To by navíc v posuzovaném případě ani žádné problémy nepůsobilo, neboť obviněný se výtržnického jednání poprvé dopustil dne 11. 1. 2017, aby něco podobného zopakoval nedlouho poté (dne 18. 6. 2017), tedy dokonce v průběhu 16 měsíční zkušební doby podmíněného odložení podání návrhu na potrestání. Pro zajímavost je možno připomenout, že i modus operandi obou dvou přečinů byl do značné míry shodný, spočívající v útoku obviněného skleněným předmětem proti tělu poškozeného v restauračním zařízení. Proto o tom, že obviněný se opětovně dopustil výtržnického (trestného) jednání, nesvědčí jen příslušná zákonná úprava a výklad právní teorie, ale též faktická stránka věci.
18. Závěrem je třeba konstatovat, že soud druhého stupně pochybil, když po věcné stránce nesprávně změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a obviněného uznal vinným (vedle nijak nezpochybněného přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku) pouze přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku.
19. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce rozhodl z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. 7 To 361/2018. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Následně Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
20. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
21. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně, jenž je vázán právním názorem, který ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (srov. §265s odst. 1 tr. ř.). Na něm proto bude, aby znovu posoudil jednání obviněného se zaměřením na otázku naplnění shora rozvedené kvalifikované skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 2. 2019
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu