Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.01.2019, sp. zn. 8 Tdo 1605/2018 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1605.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1605.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 1605/2018-28 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 1. 2019 o dovolání obviněného P. B., nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Odolov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 6 To 238/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 204/2017, takto: Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá . Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 9 T 204/2017, byl obviněný P. B. uznán vinným pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným tak, že 1. dne 25. 7. 2016 okolo 16.00 hodin v bytě na adrese XY, pod záminkou zajištění prodeje, vylákal od poškozené E. T., nar. XY, bytem XY, dámské náramkové hodinky zn. Chopard Happy Sport, výr. č. XY, v hodnotě 50.000 Kč, s hodinkami naložil neznámým způsobem a poškozené je do současné doby nevrátil i přesto, že k tomu byl ze strany poškozené několikrát vyzván, 2. dne 30. 7. 2016 v přesně nezjištěnou dobu v bytě na adrese XY, pod záminkou zajištění sepsání a podání návrhu na vydání předběžného opatření pro hrozící nebezpečí újmy na rodinném domu na adrese XY, prostřednictvím smyšleného exekutora K. T., převzal od poškozené E. K., nar. XY, finanční hotovost ve výši 60.000 Kč, přestože tento návrh nikdy neměl v úmyslu zajistit, obdržené peníze nevrátil, i když byl k tomu opakovaně vyzván, čímž způsobil poškozené E. K. škodu ve výši 60.000 Kč, 3. dne 4. 8. 2016 v 16.30 hodin ve vozidle zaparkovaném v XY, před domem č. XY, prodal poškozenému J. Š., nar. XY, dvoje náramkové hodinky za částku 85.000 Kč s tím, že předstíral, že se jedná o originál hodinek značky Rolex, žádost poškozeného, aby šli pravost hodinek ověřit, odmítl s odůvodněním, že nemá čas a že mu později zašle doklad o koupi hodinek od prodejce Rolex, kde hodinky zakoupil, přestože věděl, že takový doklad nemá k dispozici, a poté, co poškozený zjistil, že hodinky jsou padělek, opakovaně poškozenému sliboval, že obdržené peníze vrátí, což do současné doby neudělal, čímž způsobil poškozenému J. Š. škodu ve výši 85.000 Kč. 2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 46 T 55/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byly zabrány 2 ks padělků hodinek označených jako Rolex v zelené krabici. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 6 To 238/2018, z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku jednak za uvedený přečin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 1 T 94/2016, a též za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 46 T 55/2016, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí 2 kusů padělků hodinek označených jako Rolex v zelené krabici. Podle §67 odst. 2 písm. b) a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu uložil peněžitý trest v šedesáti denních sazbách, kdy jedna denní sazba činí 500 Kč, tedy celkem ve výměře 30.000 Kč. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výroky o trestech z trestního příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 1 T 94/2016, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 46 T 55/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Dovolání a vyjádření k němu Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Pavla Vízdala dovolání podle „§265b odst. 1 písm. b) tr. ř.“, neboť tento rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Odvolacímu soudu obviněný vytýkal, že nerespektoval jím v odvolání uváděné výhrady, jimiž brojil proti nesprávným skutkovým zjištěním. Za vadný považoval závěr odvolacího soudu, že byl usvědčován řadou důkazů, zejména svědeckých výpovědí, protože obviněný usvědčen jinými důkazy nebyl a důkazy, které byly ve věci provedeny, obviněný považoval za nevěrohodné. Skutkový stav nebyl podle něj v posuzované věci soudem prvního stupně řádně zjištěn a uvedl, že i kdyby se jednalo o protiprávní jednání, nemohla být naplněna skutková podstata podvodu, protože nikoho v omyl neuváděl ani ničího omylu nevyužíval s úmyslem se obohatit. Takový úmysl mu nebyl provedeným dokazováním prokázán. Odvolací soud proto pochybil při právním posouzení věci, neboť vadně hodnotil subjektivní stránku. Jednání obviněného není ani jiným trestným činem. 5. Obviněný se neztotožnil zejména s tím, že u skutku pod bodem 1. soudy své závěry opřely především o výpověď členů rodiny T., která má důvod zkreslovat a zveličovat negativní chování obviněného ve snaze o pomstu za nepodařený vztah obviněného a M. T., která je dcerou poškozené. Skutku pod bodem 2. vytýkal, že i v případě jeho skutkových zjištění se soudy nechaly přesvědčit „sehraným rodinným představením“ a ignorovaly rozpory ve výpovědích jednotlivých svědků, zejména M. T. a K. K. Obdobné námitky týkající se nesprávného a nedostatečně zjištěného skutku uplatnil i ve vztahu ke skutku pod bodem 3., který nepovažoval za řádně objasněný na podkladě výsledků provedeného dokazování. Poukázal na existenci extrémního nesouladu a na nedůslednost soudů, pokud nebyla aplikována zásada in dubio pro reo, neboť měl být zproštěn obžaloby. Ze všech těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek podle §265k tr. ř. v celém rozsahu zrušil a věc podle §265l tr. ř. přikázal odvolacímu soudu k novému projednání. 6. Nejvyšší státní zastupitelství k dovolání zaslalo prostřednictvím u něj působící státní zástupkyně Nejvyššímu soudu vyjádření, v němž poukázala na odpovídající pasáže rozhodnutí soudů obou stupňů, které v kontextu s provedenými důkazy důvodně vypovídají o správnosti skutkových i právních závěrů. Zdůraznila doznanou ekonomickou situaci obviněného, z níž dovodila motivaci k páchání majetkové trestné činnosti. Za správné považovala, pokud soudy pro své závěry o vině obviněného vycházely z výpovědí poškozené E. T. a její dcery M. T. (ad 1.) a poškozené E. K., jakož i jejího manžela K. K. (ad 2.). Jestliže v případě dílčího útoku v bodě 3. nedisponovaly objektivní možností vyslechnout již zemřelého O. Š., nemohly však přisvědčit rozporné výpovědi obviněného. Důvodně soudy nemohly přisvědčit ani obhajobě obviněného, že v době prodeje hodinek neměl ponětí, že se jedná o falsum, protože ve věci byl shromážděn dostatek důkazů, který tuto obhajobu obviněného vyvracely. Z uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. 7. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice, kterou však Nejvyšší soud do neveřejného zasedání neobdržel. III. Přípustnost a další formální podmínky dovolání 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve posuzoval, zda byly splněny formální podmínky zákonem stanovené pro podání dovolání, a shledal, že v projednávané věci je dovolání přípustné podle §265a odst. 1 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. 9. Dále posuzoval včasnost dovolání z hledisek stanovených §265e odst. 1, 2, 3 tr. ř., podle něhož se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno, nebo který má ve věci rozhodnout. 10. Podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. je lhůta zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. 11. Doručuje-li se rozhodnutí jak obviněnému, tak i obhájci, podle §265e odst. 2 tr. ř. běží lhůta k podání dovolání od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Pro zachování běhu této lhůty je rozhodné doručení tomu obhájci, který obviněného zastupoval při veřejném zasedání před soudem druhého stupně, pokud obviněný takového obhájce měl, neboť tomuto obhájci je rozhodnutí odvolacího soudu doručováno [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 858/2014, a přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 6 Tdo 251/2012 (uveřejněné pod číslem 10/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. 12. Podle §59 odst. 1 věta druhá tr. ř. lze podání učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. I když je zřejmé, že uvedené ustanovení výslovně neuvádí možnost učinit podání prostřednictvím datové schránky, lze takovou možnost dovodit z ustanovení §62 odst. 1 věta první tr. ř., v němž pro doručování v úkonech trestního řízení stanoví, že nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky. Tato forma doručování plyne ze zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.). Podle §18 odst. 1 tohoto zákona fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky. V souladu s §18 odst. 2 zák. č. 300/2008 Sb. má takový úkon stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob [srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, Plsn 1/2015 (uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. 13. V projednávané věci Nejvyšší soud z obsahu předloženého trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 9 T 204/2017 zjistil, že obviněný P. B. byl v řízení před soudem druhého stupně zastoupen obhájcem Mgr. Pavlem Vízdalem, který byl osobně přítomen veřejnému zasedání konanému Městským soudem v Praze o odvolání obviněného dne 18. 7. 2018, kde byl mimo jiné osobně přítomen i obviněný. Při tomto veřejném zasedání bylo vyhlášeno dovoláním napadené usnesení (č. l. 353 až 356). Opis napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 6 To 238/2018 (č. l. 358 až 363) byl doručen obviněnému dne 22. 8. 2018 a jeho obhájci Mgr. Pavlu Vízdalovi do jeho datové schránky dne 20. 8. 2018 (č. l. 368). 14. Podle „Záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu: Obvodní soud pro Prahu 2 “ bylo dovolání obviněného podané obhájcem Mgr. Pavlem Vízdalem označené jako „Dovolání proti rozsudku MS čj. 6 To 238/2018“ podáno odesílatelem z datové schránky ID DS: 4sqi2cm (tímto advokátem) dne 23. 10. 2018 ve 20.44 hodin (č. l. 452). 15. Z uvedeného je zřejmé, že obviněný podal prostřednictvím obhájce Mgr. Pavla Vízdala proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, které bylo odesláno z datové schránky Mgr. Pavla Vízdala a dodáno do datové schránky Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 23. 10. 2018 ve 20.44 hodin (č. l. 445 až 452). Z obsahu spisového materiálu ani ověřením této skutečnosti telefonickým dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 2 nevyplynulo, že by obviněný či jeho obhájce učinili jiné (dřívější) podání dovolání než je to, jež bylo podáno prostřednictvím datové schránky a je založeno ve spisu na č. l. 445 až 452. O tom svědčí i soudem prvního stupně zpracovaná předkládací zpráva Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání, kde je vyznačeno jako datum podání dovolání též 23. 10. 2018 (viz č. l. 499). 16. Z hlediska výše uvedených zásad platných pro doručování rozhodnutí soudu druhého stupně a pravidel pro běh lhůty pro podání dovolání ve smyslu §265e odst. 1, 2 tr. ř. ve spojení s §60 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že pozdějším doručením rozhodnutí soudu druhého stupně je podle dokladu na č. l. 368 doručení obviněnému ze dne 22. 8. 2018. Od tohoto data je nutné počítat běh dvouměsíční dovolací lhůty, která uplynula v pondělí 22. 10. 2018, a proto nebylo nutné lhůtu podle §60 odst. 3 tr. ř. upravovat. 17. V případě, že jediným dovoláním ve věci je to, jež bylo učiněno prostřednictvím datové schránky obhájce k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 23. 10. 2018, bylo podáno až po uplynutí uvedené zákonné lhůty. IV. Závěr 18. Nejvyšší soud z těchto důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněného P. B. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako opožděné odmítl. Nemohl proto přezkoumávat věcnou správnost napadeného usnesení. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 16. 1. 2019 JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/16/2019
Spisová značka:8 Tdo 1605/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1605.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Lhůty
Počítání lhůt
Dotčené předpisy:§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.
§60 odst. 2, 4 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2019-04-12