ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.501.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 501/2019-42013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2019 o dovolání, které podal obviněný V. B. , nar. XY, bytem XY, proti kterému je vedeno řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 3 To 15/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 11/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. odmítá , neboť bylo podáno opožděně.
Odůvodnění:
1. Obviněný V. B. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 5 T 11/2011, uznán vinným skutky (dílčími útoky), které soud právně kvalifikoval jako (pokračující) zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaný dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a uložil mu za něj podle §240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
2. Krajský soud v Praze tímto rozsudkem uznal vinným i spoluobviněného J. B., a to rovněž trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, ovšem podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, a uložil mu podle §148 odst. 3 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařadil do věznice s dozorem.
3. Proti citovanému odsuzujícímu rozsudku podali státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze (ta tak učinila v neprospěch obou obviněných), obhájci obou uprchlých obviněných (JUDr. Pavel Klimeš za obviněného V. B., JUDr. Jan Křivánek a JUDr. Ondřej Sovák za obviněného J. B.) a rodiče obviněného J. B. J. B. a R. B. odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 3 To 15/2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o trestech u obou obviněných, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2016, č. j. 5 T 11/2011-41485, u obviněného V. B. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., ve znění zákoníku účinného do 30. 6. 2016, a u obviněného J. B. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb.,ve znění zákona č. 265/2001 Sb., uložil obviněnému V. B. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Současně podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu uložil peněžitý trest v počtu sedmi set (700) celých denních sazeb při výši denní sazby deset tisíc (10 000) korun českých, celkem ve výši sedmi milionů (7 000 000) korun českých, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Obviněnému J. B. podle §148 odst. 3 tr. zákona č. 140/1961 Sb., uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona odložil na zkušební dobu tří let. Konečně podle §256 tr. ř. odvolání státní zástupkyně zamítl.
4. Obviněný V. B. se s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a dne 10. 2. 2019 vypracoval sám bez obhájce písemné podání, které označil jako „Dovolání 1) obžalovaného proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn.: 3 To 15/2017 ze dne 01. 10. 2018“, a podal dne 10. 2. 2019 na poště v XY (je založeno včetně obálky na č. l. 41987 a 41988 spisu). Toto podání adresoval Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze, jenž je obdržel dne 21. 2. 2019, a uvedl v něm, že důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci soudy nižších instancí, neboť soudy se nedostatečně vypořádaly s okolnostmi případu a rozhodly v rozporu se zákonem, a dále v něm avizoval, že ve lhůtě cca třiceti dnů je doplní jeho právní zástupce. Soud prvního stupně poté obhájci uprchlého obviněného JUDr. Pavlu Klimešovi zaslal podání obviněného s přípisem (je založen na č. l. 41989 spisu, obhájci byl doručen prostřednictvím datové schránky dne 18. 3. 2019), v němž předsedkyně senátu konstatovala, že jsou nadále dány důvody pro řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř. a s odkazem na ustanovení §306 odst. 1 tr. ř. uvedené podání nelze považovat za dovolání ve smyslu §265a a násl. tr. ř. Obhájce JUDr. Pavel Klimeš následně přípisem ze dne 19. 3. 2019 sdělil (po konzultaci s obviněným) soudu prvního stupně, že ho ve věci dovolání nezastupuje, a proto není zmocněn k odůvodnění dovolání; současně tlumočil soudu jednak názor obviněného, že při současném stavu pravomocně ukončeného řízení podmíněným odsouzením je nadále nemožné považovat jej za uprchlého, a dále jeho žádost o doručování písemností na adresu jeho trvalého bydliště v XY zákonným způsobem, jakož i jeho sdělení, že poté, co si zvolí obhájce, podá jeho prostřednictvím doplnění dovolání (přípis obhájce je založen na č. l. 41993 spisu).
5. Teprve dne 15. 4. 2019 sepsal a dne 16. 4. 2019 odeslal obhájce obviněného JUDr. Pavel Klimeš (plnou moc mu obviněný udělil a obhájce zmocnění přijal dne 9. 4. 2019) do datové schránky Nejvyššího soudu dovolání obviněného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 3 To 15/2017. Uplatnil v něm dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř. a kromě věcných argumentů v jeho úvodu uvedl, že „Proti tomuto rozsudku, který byl doručen pouze obhájci obviněného, podal dne 10. 2. 2019 dovolání sám obžalovaný, který po zvolení svého obhájce jeho prostřednictvím toto své dovolání blíže odůvodňuje“ . V závěru tohoto podání pak navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby sám ve věci rozhodl ve smyslu §265m odst. 1 tr. ř.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které učinil prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.), současně splňuje formální a obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
7. Dále se Nejvyšší soud zabýval posouzením toho, zda obviněný podal dovolání včas, tj. v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě.
8. Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. V souladu s §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
9. V řízení proti uprchlému (§302 a násl. tr. ř.) se pro doručování opisu rozhodnutí odvolacího soudu obviněnému neuplatní obecná úprava obsažená v ustanoveních §130 odst. 1 a §137 odst. 4 tr. ř., nýbrž postup při doručování se řídí §306 odst. 1 tr. ř., z něhož vyplývá, že všechny písemnosti (tj. včetně opisu rozhodnutí odvolacího soudu) se doručují pouze obhájci. Vzhledem k tomu se zde neuplatní ustanovení §265e odst. 2 tr. ř. a pro počátek běhu lhůty k podání dovolání je pak významný toliko okamžik doručení opisu rozhodnutí odvolacího soudu obhájci obviněného, který je oprávněn podat za obviněného dovolání jen do dvou měsíců od tohoto doručení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2006, sp. zn. 11 Tdo 952/2006, publikované jednak pod č. 28/2007 Sb. rozh. tr., jednak v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve Svazku 30/2006 pod č. T 935, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 3 Tdo 914/2007, publikované jednak pod č. 57/2008 Sb. rozh. tr., jednak v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve Svazku 39/2007 pod č. T 1027).
10. Přitom je nutno zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a proto období, v němž by mohla být stabilita napadeného pravomocného rozhodnutí ještě zákonným způsobem zpochybněna, nelze dále prodlužovat.
11. Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 3 To 15/2017 (s řádným poučením o zákonné lhůtě k podání dovolání a podmínkách pro jeho podání) byl vzhledem k tomu, že v daném případě šlo o řízení proti uprchlému (§302 a násl. tr. ř.), ve smyslu §306 odst. 1 tr. ř. doručen toliko obhájci obviněného JUDr. Pavlu Klimešovi dne 13. 12. 2018, a to do datové schránky (příslušné potvrzené o dodání a doručení do datové schránky je založeno na č. l. 41930 spisu; zde je možné jen pro úplnost poukázat na to, že téhož dne obdržel předmětný rozsudek prostřednictvím svého obhájce i obviněný, jak sám uvedl v podání, které sepsal bez obhájce). Dvouměsíční lhůta k podání dovolání tak obviněnému uplynula ve středu 13. 2. 2019.
12. Jak již bylo uvedeno výše v odstavci 4. tohoto rozhodnutí, obviněný učinil sám bez obhájce ke konci uvedené lhůty, dne 10. 2. 2019, na poště v XY podání označené jako „Dovolání 1) obžalovaného proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 To 15/2017 ze dne 01. 10. 2018“. Toto podání však nelze považovat za dovolání, neboť nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, o čemž byl obviněný poučen (srov. §265d odst. 2 tr. ř.). Ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. totiž výslovně stanoví, že obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§125 odst. 3 tr. ř.). Jak již bylo shora uvedeno, z obsahu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze je zřejmé, že toto rozhodnutí zákonem předepsané poučení o dovolání obsahuje.
13. Protože podání, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř. nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno, nelze s ním spojovat žádné účinky týkající se dovolání, tj. ani účinky z hlediska zachování lhůty k podání dovolání podle §265e tr. ř., a je tudíž pro počítání dovolací lhůty zcela bez významu.
14. Za dovolání v dané věci je nutno považovat až dovolání obviněného podané prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Klimeše dne 16. 4. 2019. Toto dovolání však vzhledem k tomu, že lhůta k podání dovolání v posuzovaném případě uplynula dne 13. 2. 2019, bylo podáno opožděně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 101/2004, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu ve Svazku 4/2004 pod č. T 679).
15. Na této skutečnosti nemůže ničeho změnit ani obviněným v něm vznesená námitka, že dané trestní řízení bylo po celou dobu vedeno jako řízení proti uprchlému, přestože zákonné podmínky pro konání takového řízení nebyly splněny, čímž mělo dojít k porušení ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení a veřejném zasedání a naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud v tomto směru poukazuje na konstantní judikaturu, podle níž jestliže má obhájce, resp. obviněný za to, že se proti obviněnému konalo řízení jako proti uprchlému, ač pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky vyplývající z ustanovení §302 tr. ř., a v důsledku toho byla obviněnému znemožněna účast na hlavním líčení či veřejném zasedání odvolacího soudu, může podat dovolání s tím, že uvedená skutečnost zakládá důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 5 Tdo 479/2004, publikované pod č. 57/2005-II. Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2006, sp. zn. 11 Tdo 952/2006, publikované jednak pod č. 28/2007 Sb. rozh. tr., jednak v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve Svazku 30/2006 pod č. T 935). Z uvedeného je zřejmé, že shora uvedená výhrada obviněného by sice byla relevantní dovolací námitkou z hlediska citovaného důvodu dovolání, ovšem za předpokladu, že dovolání by bylo podáno včas, což se v posuzované věci nestalo.
16. Nejvyšší soud považuje za vhodné pro úplnost uvést, že obhájce JUDr. Pavel Klimeš byl oprávněn, popřípadě s ohledem na příslušná ustanovení zákona o advokacii (např. §16 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) i povinen podat za obviněného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o něm u Nejvyššího soudu (§41 odst. 5 tr. ř.) Navíc vzhledem ke konání daného trestního řízení jako řízení proti uprchlému, podle §304 tr. ř. obviněný musel mít v tomto řízení obhájce, přičemž ten měl stejná práva jako obviněný. Tomuto obhájci (a jen jemu) byl také doručen opis rozhodnutí soudu druhého stupně. Ze zmíněných skutečností tudíž vyplývá, že tento obhájce byl zcela nepochybně oprávněn (resp. v zájmu ochrany a prosazování práv a oprávněných zájmů obviněného i povinen), aby za obviněného podal dovolání a obhajoval jej v řízení o dovolání u Nejvyššího soudu.
17. Konečně Nejvyšší soud poukazuje na to, že důvody pro konání řízení proti uprchlému trvaly jak v době doručení opisu rozsudku odvolacího soudu, tak po celou dobu běhu zákonné dovolací lhůty. Nejvyšší soud nemá důvod tento závěr soudu prvního stupně, jenž předsedkyně senátu tohoto soudu učinila rovněž po opětovném přezkoumání v dané věci i po uplynutí lhůty k podání dovolání, zpochybňovat.
18. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno opožděně.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 4. 2019
JUDr. Jan Bláha předseda senátu