ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.688.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 688/2019-480
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2019 o dovolání obviněného M. N. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 1. 2019, sp. zn. 6 To 376/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 4 T 76/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. N. odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněný M. N. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 4 T 76/2015, uznán vinným, že
dne 27. 3. 2012 v XY, na Magistrátu hl. m. Prahy v přítomnosti nezjištěného zástupce autoškoly H. se sídlem v XY, po zkušebním komisařem vykázané zkoušce z odborné způsobilosti žadatele o řidičské oprávnění převzal povinný posudek o své zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, který byl opatřen nepravým razítkem a podpisem Z. B., se sídlem XY, ačkoliv věděl o tom, že posudek a jeho zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel nemohl být vyhotoven a současně opatřen pravým razítkem a podpisem Z. B., protože u této lékařky, jakož i u žádného jiného lékaře neabsolvoval povinnou lékařskou prohlídku, na základě které teprve může posuzující lékař vydat příslušný posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, jak je stanoveno vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR č. 277/2004 Sb. (vyhláška o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel), a tento posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel společně s dalšími povinnými doklady, které osvědčovaly jeho odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel skupiny C, v úmyslu padělaný posudek užít v řízení před orgánem veřejné moci jako pravý, předložil na Magistrátu hl. města Prahy k vydání příslušného řidičského průkazu, a po předložení uvedených dokladů včetně padělku lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, mu byl příslušný řidičský průkaz č. EG 176467 vydán dne 18. 4. 2012.
2. Takto popsané jednání obviněného [šlo přitom o dílčí útok dále uvedeného pokračujícího přečinu, kdy v případě jeho druhého dílčího útoku byl obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn] soud právně kvalifikoval jako přečin padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu za to podle téhož zákonného ustanovení trest odnětí svobody v trvání dva měsíce, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
3. Uvedeným rozsudkem byl současně obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby (vedle dílčího útoku zmíněného v předchozím odstavci) pro další dva dílčí útoky, jimiž měl spáchat další pokračující přečin padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán.
4. Proti výroku o vině citovaného rozsudku (pro úplnost je vhodné uvést, že se jedná již o v pořadí pátý rozsudek soudu prvního stupně v této věci), podal odvolání jen obviněný. Krajský soud v Plzni o něm rozhodl rozsudkem (též již v pořadí pátým rozhodnutím ve věci) ze dne 7. 1. 2019, sp. zn. 6 To 376/2018, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 11. 10. 2018, č. j. 4 T 76/2015-430, v odsuzující části a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným ve své podstatě shodným skutkem; jeho popis ve skutkové větě výroku o vině upravil pouze tak, že z něj vypustil formulaci „jakož i u žádného jiného lékaře“ , která nebyla v souladu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, které tento učinil a sám rovněž uvedl na straně 6 odůvodnění svého rozsudku, o tom, že se nepodařilo vyvrátit tvrzení obviněného, že lékařskou prohlídku absolvoval u (jiného) lékaře mu doporučeného autoškolou H., jehož jméno si již nepamatoval. Odvolací soud takto popsaný skutek právně kvalifikoval ve shodě s nalézacím soudem jako přečin padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu podle téhož zákonného ustanovení trest odnětí svobody v nižší výměře jednoho měsíce, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na nejkratší možnou zkušební dobu jednoho roku.
5. Obviněný se ani s tímto rozhodnutím soudu druhého stupně neztotožnil a prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tomáše Hrušky podal proti němu dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. s tím, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. proto, že bylo promlčeno.
6. V podrobnostech dovolatel předně zrekapituloval, že skutek, pro nějž bylo trestní stíhání zahájeno a jímž byl posléze uznán vinným, byl spáchán dne 27. 3. 2012, a tudíž poslední den promlčecí doby připadl na den 27. 3. 2015. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 19. 3. 2015, tj. před uplynutím promlčecí doby, avšak doručeno mu bylo dne 31. 3. 2015, tedy po uplynutí promlčecí doby. Zdůraznil, že námitku promlčení uplatnil již ve stížnosti proti zmíněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, jež ale byla usnesením státního zástupce zamítnuta, přičemž státní zástupce v jeho odůvodnění uvedl, že usnesení o zahájení trestního stíhání má účinky – včetně přerušení promlčecí doby podle §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku – již od jeho vydání, resp. přesněji řečeno od okamžiku, kdy bylo vydáno a vyhotovený opis usnesení byl následně rozeslán všem oprávněným osobám, neboť zákon sice připouští stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, avšak nepřiznává odkladný účinek takové stížnosti, a proto je usnesení předběžně vykonatelné.
7. Obviněný vyslovil názor, že s takovým odůvodněním závěru o přerušení promlčecí doby v důsledku (včasného) zahájení trestního stíhání, z něhož vycházely ve svých rozhodnutích i soudy obou stupňů, nelze souhlasit. Vyjádřil naopak přesvědčení, že usnesení o zahájení trestního stíhání je vykonatelné – co do svých účinků, které se mají dotýkat obviněného – nikoliv okamžikem jeho vydání, ale až od okamžiku, kdy je obviněnému doručeno. Na podporu svého názoru pak citoval ze stanoviska nejvyšší státní zástupkyně publikovaného pod č. 13/2002 Sbírky výkladových stanovisek Nejvyššího státního zastupitelství, z komentáře k trestnímu řádu, 5. vydání, vydaného roku 2005, a další literatury.
8. V závěru svého mimořádného opravného prostředku dovolatel (bez odkazu na příslušná zákonná ustanovení) požádal Nejvyšší soud, aby napadený rozsudek zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného uvedl, že jeho námitka promlčení a v důsledku toho nepřípustnosti jeho trestního stíhání sice odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., avšak není opodstatněná. Poukázal na to, že k přerušení tříleté promlčecí doby v dané věci, která počala běžet ode dne 27. 3. 2012, došlo zahájením trestního stíhání obviněného, k němuž došlo vydáním usnesení Policie České republiky Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, SKPV, OHK, č. j. KRPK-24949-23/TČ-2015-190080, ze dne 19. 3. 2015. Zdůraznil navíc, že toto usnesení bylo rozesláno ještě téhož dne a státní zastupitelství jej obdrželo již dne 19. 3. 2015. Z uvedených důvodů nebránila trestnímu stíhání obviněného a vynesení odsuzujícího rozsudku zákonná překážka uvedená v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř., a proto ani nebyl dán důvod pro zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení. Pro přerušení běhu promlčecí doby je určující okamžik vydání usnesení (tj. den 19. 3. 2015), a nikoli jeho doručení obviněnému (dne 31. 3. 2015), neboť usnesení o zahájení trestního stíhání má účinky již od svého vydání, což se též vyvozuje z jeho předběžné vykonatelnosti (Šámal, P. a kol., Trestní zákoník I. Komentář. 2 vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 469). Doplnil, že tento závěr byl aktuálně potvrzen i v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, a to v jeho usnesení ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 5 Tdo 411/2018.
10. Z výše zmíněných důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
11. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 4. 6. 2019). Jeho případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
14. Jak již bylo zmíněno, obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Nepřípustnost trestního stíhání v dané věci přitom obviněný namítl z důvodu promlčení jeho trestního stíhání, tj. z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř.
15. Nejvyšší soud ve shodě s výstižným vyjádřením státního zástupce shledal, že byť taková výhrada obviněného je z hlediska uplatněného důvodu dovolání námitkou relevantně uplatněnou, nelze ji považovat za opodstatněnou. Vzhledem k tomu, že obviněný tuto námitku uplatnil již opakovaně jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím (a rovněž tak i ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání), a jak soudy obou stupňů, tak i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chebu se jí opakovaně řádně zabývali a náležitě a dostatečně se s ní vypořádali, považuje Nejvyšší soud za potřebné (též z důvodu procesní ekonomie) uvést, případně zdůraznit jen stručně následující skutečnosti.
16. V posuzované věci byl obviněný uznán vinným přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle zjištění nalézacího soudu dopustil dne 27. 3. 2012 jednáním popsaným výše v bodě 1. tohoto usnesení. Promlčecí doba u tohoto přečinu činí podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku tři léta a začala běžet (ve smyslu interpretačního pravidla uvedeného v §139 tr. zákoníku, podle něhož se do promlčecí doby nezapočítává den, kdy nastala událost určující její počátek, tj. v tomto případě den 27. 3. 2012) ode dne následujícího, tj. 28. 3. 2012 a skončila by jejím uplynutím dne 27. 3. 2015. V předmětné věci však došlo k přerušení běhu promlčecí doby ve smyslu §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení šlo. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, č. j. KRPK-24949-23/TČ-2015-190080, ze dne 19. 3. 2015 (na č. l. 7 až 13 spisu), které bylo ještě téhož dne rozesláno a Okresní státní zastupitelství v Chebu je již tohoto dne i obdrželo. Obviněnému bylo předmětné usnesení doručeno dne 31. 3. 2015. Pro přerušení běhu promlčecí doby je však určující okamžik jeho vydání, tj. den 19. 3. 2015, nikoliv jeho doručení obviněnému (31. 3. 2015), neboť usnesení o zahájení trestního stíhání má účinky – včetně přerušení promlčecí doby podle §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku – již od svého vydání, což se též vyvozuje z jeho předběžné vykonatelnosti (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 469). Souladně s touto komentářovou literaturou vyznělo i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 5 Tdo 411/2018, na které odkázal již státní zástupce ve svém vyjádření a od něhož nemá ani senát 8 Tdo Nejvyššího soudu rozhodující v této trestní věci důvod jakkoliv se odchylovat.
17. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že v dané věci trestnímu stíhání obviněného nebránila zákonná překážka promlčení uvedená v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř., trestní stíhání nebylo z tohoto důvodu nepřípustné, a tudíž nebyl dán ani důvod pro jeho zastavení, jak správně shledaly oba soudy nižších instancí.
18. Pro úplnost je vhodné dodat (a vyplývá to ostatně již z textu shora), že dovolací argumentace obviněného spočívající na tvrzení o nepřípustnosti jeho trestního stíhání z důvodu promlčení je opakováním shodné námitky uplatněné v rámci odvolání (a již v průběhu celého trestního řízení od jeho počátku), s níž se orgány činné v trestním řízení opakovaně zabývaly a správně vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí.
19. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění zákonných podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 6. 2019
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu