ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.91.2019.3
8 Tdo 91/2019-I.-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2019 o dovolání obviněného L. Š. , nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 8 To 310/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 9/2017, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 8 To 310/2018, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 2 T 9/2017.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 2 T 9/2017, uznal obviněného L. Š. (dále převážně jen „obviněný“ či „dovolatel“) vinným jednáním popsaným ve skutkové větě jeho výroku, skládajícím se z celkem 19 dílčích skutků, spočívajících (zjednodušeně řečeno) ve vloupávání se do sklepních prostor obytných domů a odcizování tam uložených věcí (zejména jízdních kol, nářadí alkoholických nápojů či potravin), které právně kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za to mu uložil podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3,5 (tři a půl) roku, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci (jednalo se o dlouhý seznam věcí – většinou různého nářadí – vyjmenovaných pod písmeny A. až D). Nakonec soud rozhodl podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1, 2 tr. ř. o uplatněných nárocích celé řady poškozených fyzických i právnických osob na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující do všech jeho výroků. Dovolání podal také státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou, jenž napadl (v neprospěch obviněného) výrok o trestu. Z jejich podnětu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 8 To 310/2018, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. nejprve zrušil napadený rozsudek nalézacího soudu v celém jeho rozsahu. Poté podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným ze spáchání 12 (dvanácti) dílčích skutků, které právně posoudil jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku a jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za to mu uložil podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3,5 (tři a půl) roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 90 Kč (celkově 9 000 Kč), přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by ve stanovené době nebyl peněžitý trest vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1, 2 tr. ř. soud rozhodl i o náhradě škody poškozeným z předmětných 12 útoků. Následujícím výrokem nalézací soud podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby ze 7 skutků (původně rovněž odsouzených soudem prvního stupně), v nichž byly obžalobou spatřovány dílčí útoky pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že by tyto dílčí skutky (útoky) spáchal obviněný. Podle §229 odst. 3 tr. ř. pak odkázal příslušné poškozené s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miloše Jirmana dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř.
4. V rámci prvého ze zvolených důvodů, podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., dovolatel připomněl povinnost vyplývající z ustanovení §33 odst. 4 tr. ř. neprodleně ustanovit obviněnému obhájce, byl-li mu pravomocným rozhodnutím přiznán nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu a on o ustanovení obhájce požádá. V návaznosti na to poukázal jednak na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2017, č. j. 7 To 199/2017-1288, jímž mu byl podle §33 odst. 2 tr. ř. přiznán nárok na obhajobu za sníženou odměnu ve výši jedné poloviny, jednak na to, že již v odůvodnění své stížnosti ze dne 10. 5. 2017 projevil prostřednictvím obhájce svoji vůli na zajištění práva na obhajobu. I přes uvedené skutečnosti se dne 1. 9. 2017 konalo ve věci hlavní líčení, aniž by bylo jeho právo na obhajobu prostřednictvím obhájce zajištěno. Obhájce mu totiž byl ustanoven až opatřením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 6. 10. 2017, č. j. 9/2017-1380. Proto je přesvědčen, že tímto postupem soudu prvního stupně bylo porušeno jeho právo na obhajobu.
5. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný nejprve vyslovil přesvědčení, že nebylo nadevší pochybnost prokázáno, že by se skutků pod body 3, 7, 9 až 17 a 19 rozsudku odvolacího soudu dopustil právě on. Posléze se jednotlivě vyjádřil ke každému z těchto útoků s tím, že buď absentuje jakýkoliv důkaz prokazující jeho přítomnost na místě činu, anebo je k dispozici pouze kamerový záznam zachycující průjezd jeho vozidla nějakou obcí. V této souvislosti namítl, že chemické stopy na místech spáchání trestné činnosti nelze jako usvědčující důkaz použít, neboť nebylo vysvětleno, jakým způsobem byly užity a zda jimi lze dostatečně usvědčit osobu, proti které byly použity. Ani přes návrhy obhajoby nebyla žádná kompetentní osoba k danému tématu vyslechnuta, a proto nebylo zjištěno, jakou důkazní hodnotu jim lze přičítat. Nadto jde pouze o podpůrné, nepřímé důkazy, které samy o sobě nemohou vést k usvědčení pachatele. Nesouhlasil také s tím, že soudy neakceptovaly jeho návrh na výslech zpracovatele odborného vyjádření na č. l. 319 až 333 Ing. Vladimíra Zadiny, který měl vysvětlit, jak k cenám odcizených věcí dospěl. Za další pochybení považoval absenci objektivního časového upřesnění některých skutků, když doba jejich spáchání byla časově vymezena až podle obsahu kamerových záznamů, což vedlo k tomu, že skutečný den odcizení věcí nebyl zjišťován. Nebylo tedy prokázáno, že by se v době trestné činnosti v dané obci nacházel. Nakonec odvolacímu soudu vytkl, že mu uložil nepřiměřeně přísný trest odnětí svobody.
6. Za této situace dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 8 To 310/2018, a to ve výrokové části, kterou byl uznán vinným skutky pod body 3., 7., 9. až 17. a 19., a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zaslal soud prvního stupně podání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření (bylo mu doručeno do jeho datové schránky dne 10. 1. 2019). Žádný ze státních zástupců zde činných tak ovšem do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu neučinil.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. se vztahuje na případy, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl . Do jeho rámce spadají zejména případy porušení ustanovení §36 a násl. tr. ř. o nutné obhajobě, ovšem mohou pod něj být podřaditelná i jiná pochybení tohoto druhu, neboť čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zaručují každému obviněnému právo na obhajobu.
11. Dovolatel spatřoval porušení svého práva na obhajobu v tom, že mu nebyl ustanoven obhájce na základě ustanovení §33 odst. 4 tr. ř., a to především v souvislosti s konáním hlavního líčení dne 1. 9. 2017. Nejvyšší soud hodnotil tuto jeho námitku nejen jako podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod, ale též jako zcela relevantní po stránce věcné. Už proto neshledal důvody pro odmítnutí podaného dovolání, naopak podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
12. V rámci shora citovaného dovolacího důvodu je vhodné nejprve uvést, že ustanovení §33 tr. ř. vymezuje základní práva obviněného, čímž v podstatě stanoví jeho právo na obhajobu (zakotvené v čl. 40 odst. 3, 4 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 13 tr. ř.). Podle §33 odst. 2 tr. ř. osvědčí-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu . Na něj navazuje §33 odst. 4 tr. ř. , podle něhož platí, že pokud byl pravomocným rozhodnutím podle odstavce 2 obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu a obviněný o ustanovení obhájce požádá, bude mu obhájce neprodleně ustanoven. Obhájce ustanoví a, pominou-li důvody pro rozhodnutí podle odstavce 2, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce .
13. V posuzované trestní věci je nutno připomenout (z obsahu procesního spisu) následující sled událostí: dne 3. 10. 2016 byl obviněný zadržen bezprostředně po spáchání skutku popsaného pod č. 19 výroku o vině, načež byl dne 6. 10. 2016 vzat do vazby (č. l. 59). Ten samý den mu byl z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. ustanoven obhájcem Mgr. et Bc. Luboš Kliment (č. l. 65). Dne 12. 10. 2016 obviněný požádal o bezplatnou obhajobu (č. l. 1220 a násl.), nárok na ni mu však Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 24. 4. 2017, č. j. 2 T 9/2017-1240, podle §33 odst. 2 tr. ř. a contrario nepřiznal. K jeho stížnosti ze dne 10. 5. 2017, podané proti tomuto usnesení prostřednictvím ustanoveného obhájce (č. l. 1270), mu však Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 5. 2017, č. j. 7 To 199/2017-1288, podle §33 odst. 2 tr. ř. přiznal nárok na obhajobu za sníženou odměnu ve výši jedné poloviny. Následně Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou jednak usnesením ze dne 23. 8. 2017, č. j. 2 T 9/2017-1297, rozhodl o propuštění obviněného z vazby (č. l. 1297), jednak téhož dne podle §40 tr. ř. zrušil ustanovení výše jmenovaného obhájce, neboť důvody nutné obhajoby pominuly (č. l. 1300). Den poté, tj. 24. 8. 2018, obviněný odeslal vlastnoručně sepsanou „Žádost o ustanovení obhájce, aby mi nebyla zkrácena práva na obhajobu“ (č. l. 1321), která byla Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou doručena dne 31. 8. 2017.
14. Soud prvního stupně přesto následujícího dne 1. 9. 2017 (v čase 08:00 – 09:50 hodin) konal hlavní líčení (nařízené referátem ze dne 18. 8. 2017 – č. l. 1296), aniž by na předchozí žádost obviněného vůbec reagoval a nového obhájce mu ustanovil. Podle protokolu o hlavním líčení (č. l. 1326 až 1331) se jej tak osobně účastnil obviněný bez obhájce – přitom v jeho průběhu bylo vyslechnuto šest svědků a podle §213 odst. 1. tr. ř. byla stranám předložena k nahlédnutí celá řada listin. V samém závěru hlavního líčení obviněný (kromě návrhu výslechu některých svědků a vyjádření nesouhlasu se čtením úředních záznamů o podaném vysvětlení) znovu a opakovaně požadoval, aby mu byl obhájce ustanoven. Soud prvního stupně mu proto ještě téhož dne (patrně po skončení hlavního líčení) ustanovil obhájkyní JUDr. Marii Cupalovou (č. l. 1336), která se pak účastnila dalšího (odročeného) hlavního líčení dne 2. 10. 2017 (č. l. 1359 až 1364). Na její žádost i na žádost dovolatele Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou dne 6. 10. 2017 jednak podle §40 tr. ř. zrušil ustanovení výše jmenované obhájkyně (č. l. 1379), jednak podle §39 odst. 1 tr. ř. obviněnému ustanovil obhájcem JUDr. Miloše Jirmana (č. l. 1380), který jej obhajuje do současné doby.
15. Z výše uvedených údajů tak lze shrnout to nejpodstatnější – obviněnému byl přiznán nárok na obhajobu za sníženou odměnu ve výši jedné poloviny, stalo se tak v době jeho pobytu ve vazbě, kdy měl ustanoveného obhájce, který povinnosti vůči svému klientovi řádně plnil. Ovšem po propuštění obviněného z vazby a pominutí tohoto důvodu nutné obhajoby soud prvního stupně ustanovení obhájce zrušil. Přestože obviněný vzápětí požádal o ustanovení obhájce nového, předseda senátu soudu prvního stupně na jeho žádost nereagoval, v důsledku čehož v hlavním líčení dne 1. 9. 2017 obviněný nebyl zastoupen obhájcem. Tím došlo ke zjevnému porušení výše citovaného ustanovení §33 odst. 4. tr. ř., neboť u obviněného stále trvaly důvody pro přiznání nároku na obhajobu za sníženou odměnu, přičemž v takové situaci bylo povinností předsedy senátu soudu prvního stupně obviněnému ustanovit obhájce neprodleně poté, co o to požádal. V důsledku uvedeného pochybení bylo porušeno i ústavně garantované právo obviněného na obhajobu podle čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Na tom nic nemění skutečnost, že nešlo o porušení ustanovení týkající se nutné obhajoby, protože zákonný, resp. ústavněprávní rozsah jak práva na obhajobu, tak dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je širší a zahrnuje i §33 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1041/2009, publikované pod č. 53/2010 Sb. rozh. tr.).
16. Zcela na okraj lze doplnit, že druhý obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. V daném případě se Nejvyšší soud námitkami vznesenými v jeho rámci nijak nezabýval, jelikož napadená rozhodnutí zrušil pouze z důvodu porušení práva dovolatele na obhajobu. Předběžně (a naprosto nezávazně) ovšem podotýká, že většina zde uplatněných výhrad zjevně citovaný dovolací důvod nenaplňuje, neboť primárně cílí na zpochybnění soudy učiněných skutkových zjištění.
17. Lze tak uzavřít, že Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného rozhodl již z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 8 To 310/2018, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 2 T 9/2017. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Následně podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
18. V souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
19. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, jenž je při svém rozhodování pak vázán právním názorem, který ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§265s odst. 1 tr. ř.). Na něm zejména bude, aby v hlavním líčení za účasti dovolatele i jeho obhájce přinejmenším zopakoval důkazy, které byly prováděny v hlavním líčení dne 1. 9. 2017, a které se vztahovaly k těm dílčím útokům obviněného, jimiž byl následným rozsudkem odvolacího soudu pravomocně uznán vinným, a tím mu umožnil realizaci jeho práva na obhajobu.
20. V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že napadená rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného obviněným, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.). Pokud totiž Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 8 To 310/2018, v celém rozsahu (tedy nejen v odsuzující, ale i zprošťující části), učinil tak především z praktických důvodů a pro přehlednost budoucího rozhodnutí (jak již bylo shora uvedeno, nejen státní zástupce v podané obžalobě, ale i oba soudy nižších stupňů považovaly celé jednání obviněného za pokračování v trestné činnosti ve smyslu §116 tr. zákoníku). To ve svém důsledku znamená, že nalézací soud se bude v průběhu dalšího řízení znovu a podrobněji zabývat jen těmi dílčími útoky obviněného, které jsou popsané v bodech 3., 7., 9. až 17. a 19. odsuzujícího výroku o vině z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 8 To 310/2018, i jeho obhajobou a návrhy na doplnění dokazování, jež se vztahují k těmto dílčím útokům. Ohledně dalších dílčích útoků popsaných v bodech 1., 2., 4. až 6., 8. a 18. bude naopak jeho povinností obviněného zprostit obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř., jak již pravomocně učinil odvolací soud.
21. Při vědomí toho, že obviněný se ke dni rozhodnutí dovolacího soudu nacházel v této věci ve výkonu trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud samostatným usnesením ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 8 Tdo 91/2019-II., rozhodl (rovněž v neveřejném zasedání), že obviněný L. Š. se podle §265 l odst. 4 tr. ř. nebere do vazby .
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 3. 2019
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu