ECLI:CZ:NS:2019:8.TZ.12.2019.1
sp. zn. 8 Tz 12/2019-21
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2019 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného B. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 1. 2015, č. j. 4 T 187/2013-30, a rozhodl takto:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 1. 2015, č. j. 4 T 187/2013-30, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného B. K.
II. Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený trestní příkaz zrušuje . Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby v potřebném rozsahu věc znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 1. 2015, č. j. 4 T 187/2013-30, byl obviněný B. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 let. Uvedený trestní příkaz byl obviněnému doručen společně s návrhem na potrestání dne 29. 1. 2015, právní moci nabyl dne 7. 2. 2015.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Ústí nad Labem se obviněný přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že dne 21. 11. 2013 v 00:35 hod. na hlavní pozemní komunikaci v obci XY řídil motorové vozidlo tovární značky Seat Leon, černé barvy, RZ: XY, ačkoliv věděl, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2012, č. j. 3 T 183/2012-40, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2012, vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 2 let, tj. na dobu od 20. 12. 2012 do 19. 12. 2014.
3. Vedle tohoto odsouzení nutno zmínit, že již dříve vydaným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2014, č. j. 27 T 62/2014-77, byl obviněný B. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle §214 odst. 1 tr. zákoníku se zřetelem na §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku za užití §314e odst. 2 písm. d) tr. ř. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 let. Uvedený trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 20. 3. 2015, právní moci nabyl dne 31. 3. 2015.
4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Ústí nad Labem se obviněný uvedených přečinů dopustil tím, že
1) řídil v době od 03:00 hod. do 04:00 hod. dne 18. 11. 2013 osobní automobil zn. VW Bora, dosud nezjištěné reg. značky, a to v místech v okolí XY, XY, XY a XY, okr. Ústí nad Labem, ačkoliv měl trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 3 T 183/2012, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2012, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let, tedy od 19. 12. 2012 do 19. 12. 2014,
2) v obci XY, okr. Ústí nad Labem, a na dále blíže nezjištěném místě v době od 04:00 hod. dne 18. 11. 2013 do 00:35 hod. dne 21. 11. 2013 neoprávněně užíval osobní automobil zn. Seat Leon, RZ: XY, černá metalíza, vin: XY, ve vlastnictví poškozeného K. H., nar. XY, a věděl, že toto vozidlo bylo získáno trestným činem.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
5. Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 1. 2015, č. j. 4 T 187/2013-30, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného B. K. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a také §314e odst. 2 písm. a), d) tr. ř.
6. Ministr spravedlnosti upozornil, že obviněný byl Okresním soudem v Ústí nad Labem pravomocně odsouzen za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku jednak ve věci sp. zn. 4 T 187/2013, jednak ve věci sp. zn. 27 T 62/2014, přičemž z popisu skutků v obou věcech je patrné, že se jednalo o dva dílčí útoky pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Oba dílčí útoky ve smyslu §116 tr. zákoníku pojila blízká časová souvislost (skutek ze dne 18. 11. 2013 a ze dne 21. 11. 2013) a byly provedeny stejným způsobem (řízení motorového vozidla i přes trvající zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel). Upozornil rovněž na skutečnost, že přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, jímž byl obviněný uznán vinným Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 4 T 187/2013, byl zřejmě spáchán v souběhu s přečinem popsaným pod bodem 2) výroku o vině z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem, č. j. 27 T 62/2014-77, když se obviněný přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání ve věci Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 T 187/2013 dopustil dne 21. 11. 2013, tedy ještě předtím, než mu byl dne 20. 3. 2015 doručen trestní příkaz ve věci Okresního soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. 27 T 62/2014.
7. Podle ministra spravedlnosti měl Okresní soud v Ústí nad Labem ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 187/2013 zrušit trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2014, sp. zn. 27 T 62/2014, ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestu, přičemž měl při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušené části trestního příkazu znovu rozhodnout o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, a dále pak též o uložení jediného společného a souhrnného trestu.
8. Okresní soud v Ústí nad Labem pochybil, když v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 4 T 187/2013 neprovedl lustraci, z níž by zjistil, že je u něj ohledně obviněného pod sp. zn. 27 T 62/2014 vedeno řízení ve věci, ve vztahu k níž připadá v úvahu uložení společného a souhrnného trestu. V návaznosti na takové zjištění měl ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 187/2013 vyčkat, až trestní příkaz ve věci vedené pod sp. zn. 27 T 62/2014 nabude právní moci, aby potom mohl uložit jediný společný a souhrnný trest.
9. V důsledku popsaného pochybení došlo podle ministra spravedlnosti k tomu, že byl obviněnému v předmětných trestních věcech formou trestního příkazu uložen jednak podmíněný trest odnětí svobody v celkové výměře 20 měsíců, což je v rozporu s ustanovením §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., a dále trest zákazu činnosti v celkové výměře 6 let, což je v rozporu s ustanovením §314e odst. 2 písm. d) tr. ř. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 1996, sp. zn. 2 Tzn 161/96, uveřejněný pod č. 28/1998 Sb. rozh. tr., dodal, že mimořádný opravný prostředek se opírá přímo o ustanovení §266 odst. 1 tr. ř., nikoliv §266 odst. 2 tr. ř., v němž jsou stanovena omezující kritéria pro případ podání stížnosti pro porušení zákona proti výroku o trestu.
10. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 1. 2015, č. j. 4 T 187/2013-30, byl porušen zákon v neprospěch obviněného B. K. v ustanoveních §2 odst. 5 a 6 tr. ř. a §314e odst. 2 písm. a), d) tr. ř, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a zrušil i všechna další rozhodnutí na toto zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
11. Ke stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) s tím, že ji považuje v základu za důvodnou. Zároveň ale pokládal za potřebné upozornit i na jinou možnou vadu, kterou mimořádný opravný prostředek nikterak nereflektuje. Podle státního zástupce namítaná nezákonnost netkví primárně ve vadném posouzení souběhu dvou trestných jednání obviněného, ale je třeba si vyjasnit, zda v obou věcech nebyl obviněný postižen v rozporu se zásadou ne bis in idem pro totožné jednání.
12. Z popisu skutku uvedeného ve stížnosti pro porušení zákona napadeném trestním příkaze a z popisu skutku ve výroku o vině trestního příkazu ze dne 29. 12. 2014, č. j. 27 T 62/2014-77, je patrné, že i přes širší popis jednání ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 27 T 62/2014 se zde v obou případech střetává jednání obviněného dne 21. 11. 2013 v 00:35 hodin, přičemž měl v obou případech obviněný řídit motorové vozidlo zn. Seat Leon. V označených trestních věcech je toto vozidlo identifikováno odlišnou registrační značkou, což vyvolává dojem, že jde o jednání odlišné. Podle mínění státního zástupce však z dostupného spisového materiálu vyplývá, že se v obou případech mělo jednat o jízdu identickým vozidlem, pouze náhodně vybaveným v předmětné věci registrační značkou XY, ačkoliv skutečná evidovaná registrační značka vozidla je právě XY, jak je uvedeno v trestním příkaze Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 T 62/2014. Proto je třeba zabývat se tím, zda spíše nedošlo k duplicitnímu vedení trestního řízení ohledně totožného jednání a následně i vydání trestního příkazu za situace, kdy pro částečně totožné jednání obviněného byl již předtím vydán jiný trestní příkaz. Sekundárně tak došlo k porušení zásady ne bis in idem tím, že oba dotčené trestní příkazy týkající se částečně téhož jednání nabyly právní moci.
13. Jde-li o procesní řešení situace, státní zástupce měl za to, že nejpřiléhavějším řešením by bylo vyslovení porušení zákona v ustanovení §2 odst. 1, 5 tr. ř. [nikoliv též §11 odst. 1 písm. h) tr. ř.], zrušení nyní napadeného trestního příkazu podle §269 odst. 2 tr. ř. a následné rozhodnutí o zastavení trestního stíhání v nyní projednávané věci podle §271 odst. 1 tr. ř. za použití §172 odst. 1 písm. d), §11 odst. 1 písm. h) tr. ř.
14. Ve veřejném zasedání Nejvyššího soudu státní zástupce po rekapitulaci podstatného obsahu stížnosti pro porušení zákona setrval na svém názoru prezentovaném ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona a ve shodě s ním učinil i konečný návrh.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
15. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným rozhodnutím soudu porušen v neprospěch obviněného, byť primárně shledává důvody pro vyslovení tohoto závěru v příčinách označených státním zástupcem.
16. Dotčenými relevantními ustanoveními jsou podle ministra spravedlnosti §116, 43 odst. 2, 45 odst. 1 tr. zákoníku a dále také §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §314e odst. 2 písm. a), d) tr. ř.
17. Podle §116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.
18. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
19. Ustanovení §45 odst. 1 tr. zákoníku stanoví, že odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§116 tr. zákoníku), za jehož ostatní útoky byl odsouzen rozsudkem, který již nabyl právní moci, zruší v tomto dřívějším rozsudku výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
20. Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
21. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
22. Trestním příkazem lze uložit podle §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu a podle §314e odst. 2 písm. d) tr. trest zákazu činnosti do pěti let.
23. Vedle ustanovení zmiňovaných ve stížnosti pro porušení zákona je však třeba obrátit pozornost také k §314e odst. 1 tr. ř., podle něhož samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Stranou pozornosti nelze ponechat ani §11 odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.
24. Trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2014, č. j. 27 T 62/2014-77, byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 18. 11. 2013 v době od 03:00 do 04:00 hod., a dále také přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil v době od 04:00 hod. 18. 11. 2013 do 00:35 hod. dne 21. 11. 2013. Trestním příkazem ze dne 2. 1. 2015, č. j. 4 T 187/2013-30, byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 21. 11. 2013 v 00:35 hod.
25. Z hlediska právní kvalifikace jednání obviněného je třeba uvést, že obviněný se měl dopustit trestné činnosti kvalifikované jako maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku opakovaným jednáním spočívajícím v tom, že řídil motorové vozidlo, ačkoliv věděl, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 3 T 183/2012, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2012, vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou let, tj. na dobu od 20. 12. 2012 do 19. 12. 2014. Je zřejmé, že – v obecné rovině – jednotlivé dílčí útoky jednání obviněného naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jsou spojeny zcela stejným způsobem provedení a velmi blízkou souvislostí časovou i v předmětu útoku, z bezprostřední návaznosti a identického způsobu provedení jednotlivých dílčích útoků lze vyvodit závěr, že jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem obviněného pokračovat v trestné činnosti. Za této situace se nabízí závěr posoudit jednání obviněného podle §116 tr. zákoníku jako pokračující trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, nikoli jako samostatné trestné činy. K uvedenému je třeba dodat, že v období od 18. 11. 2013 do 21. 11. 2013 nebyl obviněnému doručen návrh na potrestání ani mu nebylo sděleno obvinění, takže posouzení jednání obviněného jako pokračujícího trestného činu nebrání ani ustanovení §12 odst. 11 tr. ř.
26. Z trestních spisů Okresního soudu v Ústí nad Labem vyplývá, že Okresnímu soudu v Ústí nad Labem byl návrh na potrestání ve věci 4 T 187/2013 doručen dne 29. 11. 2013, přičemž návrh na potrestání ve věci sp. zn. 27 T 62/2014 byl soudu doručen dne 5. 3. 2014. Ze spisového materiálu se rovněž podává, že Okresní soud v Ústí nad Labem provedl v posledně uvedené věci lustrum, z něhož bylo zjevné, že ve věci obviněného bylo již zahájeno trestní řízení pod sp. zn. 4 T 187/2013 (č. listu 70 spisového materiálu ve věci sp. zn. 27 T 62/2014). Soud si byl rovněž ve věci sp. zn. 4 T 187/2013 při rozhodování vědom toho, že byl vůči obviněnému podán návrh na potrestání tomuto soudu ve věci sp. zn. 27 T 62/2014 a byl si vědom i skutku, pro nějž byl návrh na potrestání podán, když předmětný návrh na potrestání obviněného je založen ve spise ve věci sp. zn. 4 T 187/2013 na č. listu 29.
27. Tím se však problematika věci nevyčerpává. Jakkoliv jsou námitky proti správnosti a zákonnosti mimořádným opravným prostředkem napadeného trestního příkazu opodstatněné co do závěrů o pokračování v trestném činu a navazujících otázkách ukládání trestu trestním příkazem, primárně je třeba vyřešit již státním zástupcem naznačenou otázku totožnosti skutku, jímž byl obviněný uznán vinným v napadeném trestním příkazu a který byl kvalifikovaný jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a skutku, jímž byl obviněný uznán vinným pod bodem 2) trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2014, č. j. 27 T 62/2014-77, který byl kvalifikovaný jako přečin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a na ni navazující problematiku práva nebýt souzen nebo trestán dvakrát (princip ne bis in idem ).
28. Z obsahu spisového materiálu v předmětné trestní věci vedené pod sp. zn. 4 T 187/2013, konkrétně z úředního záznamu ze dne 21. 11. 2013 (č. listu 23) se podává, že policejní hlídka zastavila osobní motorové vozidlo zn. Seat Leon, tmavé barvy, RZ: XY, přičemž provedenou lustrací bylo zjištěno, že uvedená RZ na motorové vozidlo nepatří, na vozidle Seat Leon, černé barvy, VIN: XY, majitel K. H., r. č. XY, má být RZ: XY. Dále bylo zjištěno, že RZ: XY byla samolepící folií pozměněna, kdy pod touto byla RZ: XY patřící na MV Opel Corsa. Následnou lustrací bylo ověřeno, že tato RZ byla z OA Corsa odcizena dne 15. 10. 2013 pod Čj.: KRPU-237062/PŘ-2013-041016. Další lustrací výše uvedeného VIN vozidla bylo zjištěno, že toto vozidlo bylo dne 18. 11. 2013 pod Čj.: KRPU-264908/TČ-2013-040912 vyhlášeno jako odcizené“.
29. Z obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 27 T 62/2014 lze z protokolu o ohledání místa činu ze dne 21. 11. 2013 zjistit, že „předmětem ohledání je osobní motorové vozidlo RZ XY, barva černá-metal, VIN XY … Na vozidle je v přední a i zadní části nainstalovaná registrační značka XY, kdy bližším ohledáním zjištěno, že číslice 8 je zhotovena černou izolační páskou, kdy pod tuto izolační páskou je číslice 3, kdy RZ zní XY“ (č. listu 50). Z protokolu o vydání věci ze dne 21. 11. 2013 se podává, že B. K. vydal jako věc důležitou pro trestní řízení osobní vozidlo zn. Seat Leon, barva černá-metal, VIN XY (č. listu 54), dne 22. 11. 2013 dobrovolně vydal také OTP k vozidlu Seat Leon RZ XY a 2 ks zelené pojišťovací karty k tomuto vozidlu (č. listu 56). Protokolem o vydání věci ze dne 25. 11. 2013 je osvědčeno, že tyto věci byly dne 25. 11. 2013 vydány K. H., nar. XY (č. listu 59).
30. Zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byly v jednání obviněného spatřovány v tom, že mařil výkon rozhodnutí soud tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána. Znaky přečinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněný podle tzv. právní věty v trestním příkaze Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2014, č. j. 27 T 62/2014-77, naplnil tím, že užíval věc, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky.
31. Z hlediska použití zásady ne bis in idem , tedy práva nebýt souzen či trestán dvakrát za týž čin, je zcela zásadní vypořádat se s otázkou, zda jde u výše popsaných jednání o totožný skutek, či skutky odlišné, a v návaznosti na to splněním podmínek zakládajících nepřípustnost trestního stíhání z tohoto důvodu, jak jsou vymezeny v příslušných ustanoveních trestního řádu (§11 odst. 1 písm. h), i), j), k), §11a tr. ř.), v ústavních předpisech (čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod) a v mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána (v této souvislosti především čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod).
32. Co se rozumí „týmž skutkem“ zákon nedefinuje; soudní praxe vychází z toho, že skutkem je určitá událost ve vnějším světě charakterizovaná určitým jednáním a jeho následkem. Pro posouzení toho, zda jde o týž skutek, je podstatné, že o něj jde nejen při naprostém souladu v jednání i v následku, ale také v případě úplné shody alespoň v jednání při rozdílném následku, stejně jako v případě úplné shody alespoň v následku při rozdílném jednání. Totožnost skutku je zachována i při alespoň částečné shodě v jednání nebo v následku (nebo v obojím), to ovšem pouze pokud je taková shoda v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu. Ve stejném smyslu je používán i pojem „čin“. Z těchto zásad vychází ostatně i judikatura Evropského soudu pro lidská práva. V rozsudku ve věci Zolotukhin proti Rusku, č. 14939/03, dne 10. 2. 2009 velký senát ESLP dospěl k závěru, že čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě zakazuje stíhání pro druhý trestný čin, pokud je tento druhý trestný čin založen na „totožném skutku či v podstatných rysech totožném skutku“. Popisy skutkového stavu v obou řízeních představují zásadní východisko pro posouzení otázky, zda jsou skutky v obou řízeních totožné (resp. jsou totožné alespoň v podstatných rysech), a to bez ohledu na případné odlišnosti v právní kvalifikaci tohoto skutku v obou řízeních. Totožnost skutku je dána tehdy, když se konkrétní skutkové okolnosti týkají téhož obviněného a jsou neoddělitelně spjaty v čase a místě (shodně též věc Ruotsalainen proti Finsku, č. 13079/03, rozsudek ze dne 16. 6. 2009).
33. Okresní soud v Ústí nad Labem si ve věci sp. zn. 4 T 187/2013 relevantně nepoložil otázku, zda čin, jímž obviněného uznal vinným, a skutek popsaný pod bodem 2) trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2014, č. j. 27 T 62/2014-77, byť ten v době vydání napadeného trestního příkazu ještě nenabyl právní moci, nejsou skutkem totožným a zda přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nebyly spáchány v jednočinném souběhu. Na řádné objasnění právě této okolnosti měl soustředit svoji pozornost a odstranit jakékoliv pochybnosti o identifikaci předmětného vozidla, které lze i přes opatřené listiny zaznamenat (nejasnosti o správnosti registrační značky, opakovaně se uvádí také registrační značka XY). Spolehlivou odpověď na tuto spornou otázku nemohl Okresní soud v Ústí nad Labem získat jen ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení, ale měl si je opatřit výsledky dokazování (nejméně po výslechu obviněného, provedení důkazu potřebnými listinami) po projednání věci v hlavním líčení. Podle přesvědčení Nejvyššího soudu nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání trestního příkazu ve smyslu §314e odst. 1 tr. ř.
34. Bude proto na Okresním soudu v Ústí nad Labem, aby věc projednal v hlavním líčení, aby důkladně objasnil, zda se jednání obviněného specifikované v trestním příkazu ze dne 2. 1. 2015, č. j. 4 T 187/2013-30, a jednání obviněného popsané pod bodem 2) trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2014, č. j. 27 T 62/2014-77, vztahovalo k témuž motorovému vozidlu. Podle zjištěné konkrétní situace na něm bude, aby vyhodnotil, zda se jednalo o skutek totožný, a půjde-li o skutek totožný, aby učinil odpovídající závěr, tj. rozhodl o zastavení trestního stíhání z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku (§314e odst. 7 tr. ř.), takže nabude-li právní moci, zakládá tzv. překážku věci rozhodnuté podle §11 odst. l písm. h) tr. ř.
35. Nejvyšší soud z důvodů výše vyložených podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že Okresní soud v Ústí nad Labem trestním příkazem ze dne 2. 1. 2015, č. j. 4 T 187/2013-30, porušil zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §314e 1 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
36. Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 2. 2019
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu