ECLI:CZ:NS:2019:8.TZ.37.2019.1
sp. zn. 8 Tz 37/2019-130
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. 4. 2019 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2017, č. j. 12 T 100/2017-111, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2017, č. j. 12 T 100/2017-111, byl porušen zákon v ustanovení §196 odst. 1 tr. zákoníku a v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněného .
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený trestní příkaz Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2017, č. j. 12 T 100/2017-111, zrušuje . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“, příp.
„stěžovatel“) podal u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. K. (dále převážně jen „obviněný“) v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 100/2017. V jejím odůvodnění uvedl, že obviněný byl trestním příkazem jmenovaného okresního soudu ze dne 27. 7. 2017, č. j. 12 T 100/2017-111, který nabyl právní moci dne do dne 22. 8. 2017, uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen za tento přečin a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 12 T 68/2017, podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř., a za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 3 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 4 let.
2. K tomu je třeba dodat, že stěžovatel v této narativní části svého podání opomněl zmínit, že Okresní soud v Ostravě v závěru výrokové části citovaného trestního příkazu současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 12 T 68/2017, který byl obviněnému doručen dne 23. 6. 2017 a nabyl právní moci dne 4. 7. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
3. V dalším textu podané stížnosti pro porušení zákona stěžovatel citoval ustanovení §196 odst. 1 tr. zákoníku, §274 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1, 2 tr. zákoníku a §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. a uzavřel, že Okresní soud v Ostravě porušil ve smyslu §266 odst. 1 tr. ř. ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., když trestním příkazem uložil obviněnému trest ve výměře vyšší, než připouští toto ustanovení. Zároveň poukázal na to, že horní hranice trestní sazby pro nejpřísněji trestný přečin v předmětné věci – přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku – činila 1 rok odnětí svobody. Nebyly přitom dány podmínky pro zvýšení horní hranice trestní sazby ve smyslu §43 odst. 1 tr. zákoníku, neboť šlo o souběh dvou přečinů za méně závažnou trestnou činnost. Obviněnému tak byl v každém případě uložen nepřiměřeně přísný trest splňující podmínku uvedenou §266 odst. 2 tr. ř.
4. Z těchto důvodů ministr spravedlnosti v závěru podané stížnosti pro porušení navrhl, aby Nejvyšší soud:
1) podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2017, č. j. 12 T 100/2017-111, byl porušen zákon v ustanovení §196 odst. 1 tr. zákoníku, ve spojení s ustanovením §43 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. ( neuvedl již, že se tak mělo stát v neprospěch obviněného V. K. ),
2) podle §269 odst. 2 tr. ř. trestní příkaz Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2017, č. j. 12 T 100/2017-111, zrušil a aby zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu,
3) a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Jelikož podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona, Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
6. Právní rámec pro přezkumnou činnost Nejvyššího soudu v této věci je dán příslušnými ustanoveními trestního zákoníku a trestního řádu vycházejícími z Ústavy České republiky (publikované pod č. 1/1993 Sb.) a Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb.), z nichž je třeba zmínit zejména ta, která citoval ve svém podání sám stěžovatel.
7. Podle §196 odst. 1 tr. zákoníku platí, že ten kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
8. Podle §274 odst. 1 tr. zákoníku platí, že ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.
9. Podle §43 odst. 1 tr. zákoníku platí (mimo jiné), že odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. Podle odst. 2 tohoto ustanovení zároveň platí, že soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 téhož paragrafu, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.
10. Konečně podle §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. platí, že trestním příkazem lze uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu.
11. V přezkoumávané věci podle těchto zákonných ustanovení však Okresní soud v Ostravě nepostupoval. Ministru spravedlnosti je třeba přisvědčit ve shora uvedené argumentaci, ze které mimo jakoukoliv pochybnost vyplývá, že zákon byl v neprospěch obviněného ve vytýkaných směrech skutečně porušen. Okresní soud v Ostravě vydaným trestním příkazem ze dne 27. 7. 2017, č. j. 12 T 100/2017-111, porušil jak ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., tak ustanovení §196 odst. 1 tr. zákoníku, když obviněnému uložil trest odnětí ve vyšší výměře, než připouští obě tato ustanovení, aniž přitom byly dány podmínky pro zvýšení horní hranice trestní sazby ve smyslu §43 odst. 1 tr. zákoníku.
12. Nejvyšší soud proto ze všech shora rozvedených důvodů shledal, že stížnost pro porušení zákona je v posuzované věci důvodná. Proto nejprve podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2017, č. j. 12 T 100/2017-111, byl porušen zákon v ustanovení §196 odst. 1 tr. zákoníku a v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněného V. K. Poté podle §269 odst. 2 tr. ř. trestní příkaz Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2017, č. j. 12 T 100/2017-111, zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nakonec podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. Na rozdíl od stěžovatele Nejvyšší soud neshledal důvod, aby ve výroku svého rozsudku citoval i porušení ustanovení §43 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť Okresní soud v Ostravě shledal pro uložení souhrnného trestu zákonné podmínky.
14. Zcela na závěr a jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že pokud svým rozsudkem vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (srov. §273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 4. 2019
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu