ECLI:CZ:NS:2019:8.TZ.59.2019.2
sp. zn. 8 Tz 59/2019-131
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. 5. 2019 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. P. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 5. 2018, č. j. 31 To 213/2018-100, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 214/2014, takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 5. 2018, č. j. 31 To 213/2018-100, byl porušen zákon v ustanoveních §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §65 odst. 4 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného .
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –pobočky v Liberci ze dne 25. 5. 2018, č. j. 31 To 213/2018-100, zrušuje . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) podal podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. P. (dále převážně jen „obviněný“) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 5. 2018, č. j. 31 To 213/2018-100, kterým soud rozhodl o stížnosti obviněného proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 4. 2018, č. j. 32 T 214/2014-94, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
2. V odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona stěžovatel mimo jiné uvedl, že pravomocným trestním příkazem samosoudkyně Okresního soudu v České Lípě ze dne 28. 5. 2015, č. j. 32 T 214/2014-53, byl obviněný uznán vinným jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) odst. 2 tr. zákoníku, jednak přečinem porušováním domovní svobody podle §178 odst. l, 2 tr. zákoníku, a odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, přičemž mu současně bylo podle §63 odst. 2 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 tr. zákoníku uloženo přiměřené omezení zdržet se užívání návykových látek a přiměřená povinnost podrobit se na výzvu probačního úředníka testování na návykové látky.
3. Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 2. 11. 2015, č. j. 32 T 214/2014-58, rozhodl podle §335 a 336 odst. 2 tr. ř. a §63 tr. zákoníku, že obviněný trest vykoná ve Střední průmyslové škole v XY. Současně mu uložil povinnost dostavit se do 14 dnů od oznámení usnesení k projednání podmínek výkonu trestu. Podle zprávy Probační a mediační služby (dále jen „PMS“) v XY měl obviněný stanoven nástup trestu na 14. 12. 2015, výkon trestu však fakticky zahájil již dne 7. 12. 2015. Podle tehdejšího znění §65 odst. 1 tr. zákoníku (účinného do 30. 6. 2016) byl povinen trest obecně prospěšných prací vykonat nejpozději do dvou let ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu (obviněný byl tedy povinen trest vykonat nejpozději do 2. 11. 2017).
4. Obviněný uložený trest nevykonával podle stanovených požadavků, když vykazoval delší prodlevy mezi jednotlivými odpracovanými hodinami. Z tohoto důvodu podala PMS v XY v lednu 2017 návrh na přeměnu trestu obecně prospěšných prací uloženého obviněnému na trest odnětí svobody (v té době obviněný vykonal celkem 121 hodinu trestu). Veřejné zasedání o návrhu PMS v XY konané dne 8. 8. 2017 Okresní soud v České Lípě odročil na neurčito. Následně obviněný vykonal další část trestu, takže ke dni 7. 9. 2017 mu zbývalo odpracovat 71 hodinu. Dne 25. 9. 2017 okresní soud konal další veřejné zasedání, při němž byl obviněný poučen o konci dvouleté lhůty pro výkon trestu. Veřejné zasedání okresní soud následně odročil na 13. 12. 2017 (k tomuto datu obviněný odpracoval 165 hodin trestu).
5. Okresní soud v České Lípě dalším usnesením ze dne 13. 12. 2017, č. j. 32 T 214/2014-83, rozhodl podle §65 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku o prodloužení doby výkonu trestu o 3 měsíce, tedy do 2. 3. 2018, a nad obviněným stanovil dohled (usnesení nabylo právní moci dne 24. 1. 2018).
6. Ke dni 12. 3. 2018 obviněnému stále zbývalo odpracovat 35 hodin, neboť v době od 30. 11. 2017 žádnou další hodinu neodpracoval. Okresní soud v České Lípě proto usnesením ze dne 23. 4. 2018, č. j. 32 T 214/2014-94, rozhodl tak, že se podle §65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněnému přeměňuje nevykonaný trest obecně prospěšných prací, jenž mu byl původně uložen ve výměře 200 hodin výše citovaným trestním příkazem, v trest odnětí svobody v trvání 35 dní.
Proti tomuto usnesení podal obviněný včas stížnost, kterou blíže neodůvodnil. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud druhého stupně o ní rozhodl usnesením ze dne 25. 5. 2018, č. j. 31 To 213/2018-100, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou. Při neveřejném zasedání, v němž o stížnosti rozhodoval, přečetl pouze napadené usnesení a podanou stížnost. Jak vyplývá ze spisu (č. l. 95), měl v té době již k dispozici zprávu PMS v XY ze dne 17. 5. 2018, ze které vyplývalo, že obviněný ke dni 15. 5. 2018 odpracoval 200 hodin trestu obecně prospěšných prací a vykonal tak celý uložený trest.
8. Ministr spravedlnosti poté citoval ustanovení §148 odst. 1 písm. c) a §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §65 odst. 4 tr. zákoníku a dovodil, že obviněný k okamžiku rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci trest obecně prospěšných prací ve stanoveném rozsahu 200 hodin vykonal. Nastala tak zákonná fikce, že se na něho hledí, jako by odsouzen nebyl. Tato skutečnost byla doložena zprávou PMS v XY, která však při rozhodování nebyla krajským soudem vzata v úvahu. Stížnostní soud proto v rozporu s §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §65 odst. 4 tr. zákoníku stížnost obviněného proti usnesení o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody zamítl jako nedůvodnou, ač měl na obviněného v době rozhodování o jeho stížnosti hledět, jako by odsouzen nebyl. Takovým postupem porušil zákon v neprospěch obviněného.
9. Z těchto důvodů ministr spravedlnosti v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud:
1) podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem –pobočky v Liberci ze dne 25. 5. 2018, č. j. 31 To 213/2018-100, byl porušen zákon v ustanoveních §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §65 odst. 4 tr. zákoníku v neprospěch obviněného;
2) podle §269 odst. 2 tr. ř. uvedené rozhodnutí zrušil, včetně rozhodnutí navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;
3) podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl;
4) podle §275 odst. 4 tr. ř. rozhodl o odkladu výkonu rozhodnutí, proti kterému je stížnost pro
porušení zákona podána.
10. K rozhodnutí o meritu podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud nařídil veřejné zasedání na 29. 5. 2019. Ještě předtím ovšem musel rozhodnout o návrhu stěžovatele podle §266 odst. 7 tr. ř. na odklad výkonu rozhodnutí, proti kterému stížnost pro porušení zákona podal (srov. poslední bod jeho návrhu). Protože shledal, že nevyhověním podanému návrhu by se případný výkon uloženého trestu odnětí svobody mohl stát pro obviněného nepřípustným, usnesením ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 8 Tz 59/2019, vyslovil, že podle §275 odst. 4 tr. ř. se obviněnému odkládá až do rozhodnutí o podané stížnosti pro porušení zákona výkon trestu odnětí svobody v trvání 35 dní, o němž rozhodl Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 23. 4. 2018, č. j. 32 T 214/2014 - 94, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 5. 2018, č. j. 31 To 213/201-100.
11. Při veřejném zasedání konaném před Nejvyšším soudem se intervenující státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k podané stížnosti pro porušení zákona připojil a navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl způsobem navrženým ministrem spravedlnosti.
12. Jelikož podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona, Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
13. Právní rámec pro přezkumnou činnost Nejvyššího soudu v této věci je dán příslušnými ustanoveními trestního zákoníku a trestního řádu vycházejícími z Ústavy České republiky (publikované pod č. 1/1993 Sb.) a Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb.), z nichž je třeba zmínit zejména ta, která citoval ve svém podání sám stěžovatel.
14. Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. platí, že nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li důvodná. Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Konečně podle §65 odst. 4 tr. zákoníku platí, že se na pachatele, kterému byl uložen trest obecně prospěšných prací, hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.
15. Podle těchto zákonných ustanovení Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v přezkoumávané věci nepostupoval. Ministru spravedlnosti bylo třeba přisvědčit ve shora uvedené argumentaci, ze které mimo jakoukoliv pochybnost patrné, že zákon byl v neprospěch obviněného ve vytýkaných směrech skutečně porušen. Jak zřetelně vyplývá ze všech shora popsaných okolností, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zamítl stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 4. 2018, č. j. 32 T 214/2014-94, o přeměně nevykonaného trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody v trvání 35 dnů, ačkoliv obviněný k okamžiku jeho rozhodování uložený trest obecně prospěšných prací již v plném rozsahu vykonal (ostatně spisový materiál obsahoval zprávu PMS v XY, která tuto skutečnost jednoznačně potvrzovala).
16. V této souvislosti je namístě – ve shodě se stěžovatelem – konstatovat, že §65 odst. 4 tr. zákoníku obsahuje zákonnou fikci, podle které se na obviněného, který vykonal uložený trest obecně prospěšných prací nebo od jehož zbytku bylo pravomocně upuštěno, hledí, jako by odsouzen nebyl. Trest obecně prospěšných prací je přitom vykonán tehdy, jsou-li práce provedeny ve stanoveném rozsahu. Uvedená zákonná fikce není vázána na žádnou další podmínku. Pro posouzení otázky, zda trest obecně prospěšných prací byl vykonán, tedy není rozhodná otázka, zda se tak stalo ve lhůtě stanovené v §65 odst. 1 tr. zákoníku, nebo (jak tomu bylo v dané věci) až po nepravomocné přeměně trestu obecně prospěšných prací na nepodmíněný trest odnětí svobody. Tím je sledován výchovný účel trestu a odsouzenému je poskytnuta možnost odvrátit výkon trestu odnětí svobody provedením obecně prospěšných prací do doby nástupu výkonu trestu odnětí svobody (k tomu srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 8 Tdo 1430/2009, uveřejněné pod č. 56/2010 Sb. rozh. tr., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 1998, sp. zn. 7 Tz 138/98, publikované pod č. 50/1999-III. Sb. rozh. tr., na něž odkázal – byť ne zcela přesně – i sám stěžovatel).
17. Nejvyšší soud proto uzavírá, že obviněný P. P. k okamžiku rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci trest obecně prospěšných prací ve stanoveném rozsahu 200 hodin zcela vykonal (tato skutečnost byla doložena zprávou PMS v XY, kterou však stížnostní soud při svém rozhodování nevzal v úvahu, ačkoliv ji měl k dispozici ) . Nastala tak zákonná fikce, že se na obviněného hledí, jako by odsouzen nebyl, a proto soud druhého stupně nemohl o podané stížnosti rozhodnout podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a jako nedůvodnou ji zamítnout.
18. Ze všech shora rozvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že stížnost pro porušení zákona je v posuzované věci důvodná. Proto nejprve podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 5. 2018, č. j. 31 To 213/2018-100, byl porušen zákon v ustanoveních §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §65 odst. 4 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného. Poté podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –pobočky v Liberci ze dne 25. 5. 2018, č. j. 31 To 213/2018-100, zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nakonec podle §270 odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
19. Zcela na závěr a jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že pokud svým rozsudkem vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (srov. §273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 5. 2019
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu