ECLI:CZ:NS:2020:11.TCU.111.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 111/2019-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 15. 1. 2020 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky S. G. , nar. XY v XY, okres XY a F. H. , nar. XY tamtéž, rozsudkem Obvodního soudu v Drážďanech, Německo, ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. 217 Ds 144 Js 19453/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu v Drážďanech (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. 217 Ds 144 Js 19453/14, který nabyl ve vztahu k S. G. právní moci dne 8. 10. 2014 a k F. H. dne 21. 1. 2015, byl S. G. uznán vinným ze spáchání dvou trestných činů krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 1 StGB, spáchaných ve spolupachatelství podle §25 odst. 2 StGB a F. H. byl uznán vinným ze spáchání čtyř trestných činů krádeže podle §242 odst. 1, odst. 2, §243 odst. 1 č. 1 a §248a StGB, dílem spáchaných ve spolupachatelství podle §25 odst. 2 StGB a pokusu trestného činu krádeže podle §22 a §23 odst. 1 k §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 1 StGB. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému S. G. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců a odsouzenému F. H. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se S. G. a F. H. (dále také jen „odsouzení“) dopustili shora označených trestných činů tím, že:
1. Na základě pokaždé nově učiněného rozhodnutí k trestnému činu vnikli obžalovaní S. G. a D. H. dne 5. 4. 2014 přibližně v 02:45 hod. dosud nezjištěným způsobem do garáží číslo 95 – 98 v garážovém komplexu v ulici XY, část obce XY.
V souladu se společně učiněným záměrem odcizit věci nemalé hodnoty, které stojí za odcizení, došlo pak v nevyjasněném časovém sledu k těmto trestným činům:
V garáži č. XY otevřeli dosud neznámým způsobem zamčené osobní motorové vozidlo Rover, s úřední RZ XY, poškozeného H. K. a vzali si zánovní autorádio s přehrávačem DVD, navigaci a bednu s nářadím v odhadované hodnotě 500 až 600 €.
V garáži č. XY odcizili staré vertiko se třemi zásuvkami (bez čel), mosaznýma nohama a kovovými intarziemi, poškozeného F. B., v odhadované hodnotě alespoň 300 €.
2. V době od 4. 4. 2014, 11:00 hod. do 6. 4. 2014, 10:15 hod. vnikli oba obžalovaní v XY, PSČ XY, část obce XY, do garážového komplexu v ulici XY, otevřeli násilím garáže poškozených D. O. a J.-D. K. a pokusili se dále vloupat do garáží poškozených O. H., K. H., M. L. a M. K. Z garáže poškozeného J. D. K. vzali obžalovaní tři kanystry s benzínem v hodnotě 70 €.
Obžalovaní konali s tím úmyslem, že odcizené zboží natrvalo použijí k vlastním účelům. Odcizené zboží umístili v obou případech do nakládacího prostoru transportéru VW, s RZ XY. Vozidlo si předtím vzali v části obce XY, v oblasti křižovatky ulice XY s ulicí XY. Tam nechal držitel vozidla vozidlo poškozené následkem dopravní nehody jednoduše stát. Obžalovaní objížděli s vozidlem místa trestných činů vzdálená od sebe 10 km.
3. Dne 24. 2. 2014 ve 13:45 hod. si vzal obžalovaný H. v pobočce XY v ulici XY, z vystaveného zboží dvě čokoládové tyčinky značky Snickers a ledový čaj v celkové hodnotě 4,92 €, aniž by za toto zboží zaplatil. Obžalovaný byl přitom přistižen při činu.
4. Dne 9. 7. 2014 přibližně v 00:59 hod. se obžalovaný H. vloupal bočním okénkem o rozměrech 60 x 60 cm, do zamčených veřejných toalet na náměstí XY. V souladu s předem pojatým záměrem vzít si a ponechat celkovou hotovost, která se tam nacházela, začal šroubovákem páčit automaty dveřního zámku na dámských toaletách. Přitom ho objevili chodci, zastavila ho zalarmovaná policie a byl předběžně zadržen.
5. Krátce předtím, v době od 8. do 9. 7. 2014 v přesně nezjištěné době odcizil obžalovaný H. z chodby domu pro několik rodin v ulici XY, tam odstavenou nákupní tašku na kolečkách v hodnotě 40 € poškozené W. K., aby tuto natrvalo sám používal. Obžalovaný skutečně použil tuto nákupní tašku na kolečkách při spáchání trestného činu v bodě 4 pravděpodobně jako pomůcku ke vstupu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzení S. G. a F. H. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku).
In concreto lze jednání odsouzených popsané shora pod bodem 1. právně kvalifikovat jako dva přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, spáchané ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Je tomu tak proto, neboť jednání odsouzených spočívalo v obou případech v tom, že si úmyslným společným jednáním přisvojili cizí věc tím, že se jí zmocnili a způsobili tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou (přičemž ve vztahu k motorovému vozidlu takový čin současně spáchali i vloupáním ve smyslu §121 tr. zákoníku) a za takový čin byli zároveň v předchozích třech letech oba odsouzení odsouzeni nebo potrestáni. Odsouzený S. G. byl totiž rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 1 T 91/2010, jenž nabyl právní moci dne 22. 11. 2010, uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, který vykonal dne 30. 4. 2012. Odsouzený F. H. byl pak rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 2 T 136/2012, jenž nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku.
Jednání odsouzených popsané výše pod bodem 2. pak lze právně kvalifikovat jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Odsouzení si totiž úmyslným společným jednáním přisvojili cizí věc tím, že se jí zmocnili a čin spáchali vloupáním ve smyslu §121 tr. zákoníku. Ve zbytku lze odkázat na právní kvalifikaci uvedenou shora.
Co se týče jednání odsouzeného F. H. popsaného pod body 3. a 5., tato lze právně kvalifikovat jako dva přečiny krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, k čemuž lze opětovně odkázat na závěr stran speciální recidivy odsouzeného uvedený výše.
Konečně jednání odsouzeného F. H. popsané pod bodem 4. vykazuje znaky pokusu přečinu krádeže podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, k čemuž lze nad rámec shora uvedeného uvést, že jednání odsouzeného v tomto případě bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu, přičemž odsouzený se jej dopustil v úmyslu trestný čin spáchat.
Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzení se dopustili jednání, kterým způsobili škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jejich trestné činnosti je předně zvyšována tím, že se dopustili více trestných činů. Dále je třeba zohlednil i skutečnost, že trestné činnosti uvedené v bodech 1. a 2. se odsouzení dopustili jako spolupachatelé, kdy tato forma trestné součinnosti vykazuje vyšší společenskou škodlivost než „prosté“ pachatelství. Konečně jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzeným byly uloženy nezanedbatelné tresty odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení S. G. a F. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 1. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.