ECLI:CZ:NS:2020:11.TCU.158.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 158/2019-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 29. 1. 2020 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. B., narozeného XY v XY, rozsudkem Odvolacího soudu v Terstu ze dne 6. 10. 2011, sp. zn. 816/2011, který nabyl právní moci dne 29. 1. 2013, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Odvolacího soudu v Terstu, Italská republika, (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 6. 10. 2011, sp. zn. 816/2011, který nabyl právní moci dne 29. 1. 2013, byl L. B. uznán vinným ze spáchání pokračujícího trestného činu porušení předpisů proti nedovolenému přistěhovalectví podle čl. 12 odst. 3 vládního nařízení ze dne 25. 7. 1998, č. 286, kterého se dopustil společně s dalšími osobami. Za uvedený trestný čin byl odsouzenému L. B. uložen trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 6 (šesti) měsíců a peněžitý trest ve výměře 200 000 €, dále trest zbavení nebo pozastavení práva zastávat veřejnou funkci nebo do ní být jmenován na dobu 5 (pěti) let a trest propadnutí věci.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se L. B. (dále také jen „odsouzený“) dopustil shora označeného trestného činu tím, že:
Společně s dalšími osobami ve více případech stejného trestného činu a s níže uvedenými rolemi umožňovali vstup indických a pákistánských občanů do Itálie, bez řádného povolení k pobytu.
(…)
L. B. uskutečnil dva transporty dne 9. 4. 2008 a dne 17. 4. 2008 za použití dodávky Peugeot bílé barvy s českou registrační značkou XY. Také od 29. 5. 2008 dělal zprostředkovatele mezi obv. H. S. a řidiči.
Především:
(…)
Obvinění H. S. a J. S. spolu s S. A. (který byl stíhán samostatně) kontaktovali přistěhovalce ve středisku pro dočasné umístnění v XY v Rumunsku a spolu s M. M. (který byl stíhán samostatně), a který přímo kontaktoval řidiče, a L. B. jako převaděčem, umožnili nelegální imigraci devíti osobám indického a pákistánského původu [zadrženi dne 9. 4. 2008 (4 přistěhovalci) a 17. 4. 2008 (5 přistěhovalců)], kteří byli převáženi uvnitř dodávky v nákladovém prostoru hlubokém cca 40 cm a vysokém cca 150 cm.
H. S., J. S. a L. B., posledně jmenovaný jako informovaný majitel dodávky bílé barvy s českou registrační značkou XY, spolu s T. N. (který byl stíhán samostatně) jako převaděčem, a M. M., který udržoval kontakt mezi řidičem H. S. a S. A. (který byl stíhán samostatně), který spolu s J. S. kontaktoval blíže neztotožněné osoby uvnitř střediska pro dočasné umístění v XY, umožnili nelegální imigraci 5 osobám indického a pákistánského původu, které byly přepravovány uvnitř dodávky, uzavřeni v přepravním prostoru hlubokém cca 40 cm a vysokém cca 150 cm (přičemž k zatčení T. N. došlo dne 29. 5. 2008).
H. S. a L. B., který se zabýval zajišťováním řidiče a dodávky pro přepravu přistěhovalců, společně s T. K. (který byl stíhán samostatně) jako převaděčem, umožnili nelegální imigraci 14 osobám indického a pákistánského původu, z nichž 7 bylo vysledováno dne 8. 8. 2008 v XY, zatímco 4 byli vysledováni dne 25. 8. 2008 ve vozidle VW Golf řízené T. K., který byl při činu zadržen.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený L. B. je občan České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 tr. zákoníku).
In concreto lze jednání odsouzeného popsané shora vykazuje znaky minimálně pokračujícího přečinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 odst. 1 tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se podílel na nelegálním transportu více osob, který probíhal z Rumunska, Maďarska a Slovenska, a odtud dále do Itálie, čímž je podstatně zvyšována společenská škodlivost jeho trestné činnosti. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení L. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.