ECLI:CZ:NS:2020:11.TCU.167.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 167/2019 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 15. 1. 2020 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky M. F. , rozené J., narozené XY v XY, okres XY, rozsudkem Druhé sekce Provinčního soudu ve Valencii, Španělsko, ze dne 8. 5. 2017, sp. zn. PAB-000004/2017, který nabyl právní moci dne 31. 5. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Druhé sekce Provinčního soudu ve Valencii, Španělsko (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 8. 5. 2017, sp. zn. PAB-000004/2017, který nabyl právní moci dne 31. 5. 2017, byla M. F. uznána vinnou ze spáchání pokračujícího trestného činu podvodu podle §248 odst. 2 písm. c), §249 a §74 odst. 2 španělského tr. zákoníku, za což jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců a dále trest odebrání pasivního volebního práva. Současně uložil cizozemský soud odsouzené povinnost uhradit náklady řízení, a to včetně nákladů soukromé žaloby, a nahradit dědicům A. T. C. škodu ve výši 2 567,17 € s příslušenstvím.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se M. F. dopustila pokračujícího trestného činu podvodu tím, že:
M. F. začala pracovat a bydlet od měsíce ledna 2012 v bydlišti A. T. C., na adrese ul. XY, kdy pečovala o A. ženu až do její smrti. Po této události nadále žila v uvedeném bydlišti, když rovněž pečovala o A.
A. T. C. zemřel dne 3. 9. 2015. M. F. za A. života a s jeho souhlasem používala platební kartu č. XY k účtu XY, banky Bankia, jehož majitelem byl A. T., za účelem výběrů hotovosti. Díky tomu znala heslo – PIN kód, které umožňovalo provádět operace pomocí karty prostřednictvím bankomatu. Po A. smrti používala M. F. platební kartu i nadále, aniž by k tomu měla oprávnění, a ve dnech 3. 9. až 2. 11. 2015 provedla různé výběry v bankomatech nacházejících se na ulicích XY, XY, XY a XY.
M. F. realizovala následující výběry:
1. 3. 9.: 150 € a 200 €
2. 15. 9.: 120 € a 200 €
3. 16. 9.: 80 € a 80 €
4. 20. 9.: 129 €, 80 € a 40 €
5. 3. 10.: 100 €
6. 4. 10.: 120 €, 120 € a 80 €
7. 5. 10.: 120 €, 120 € a 30 €
8. 26. 10.: 50 €, 50 €, 50 € a 120 €
9. 1. 11.: 300 € a 50 €
10. 2. 11.: 100 €, 120 € a 20 €
M. F. si přivlastnila uvedené částky, čímž poškodila dědice A. T. C.
V důsledku uvedených výběrů si bankovní instituce strhla z účtu na poplatcích celkovou částku ve výši 115,15 €.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená M. F. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku a pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku).
In concreto lze konstatovat, že jednání odsouzené vykazuje znaky přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, neboť tato bez souhlasu oprávněného držitele přechovávala platební prostředek -nepřenosnou platební kartu. Pokud jde o v úvahu přicházející pokračující trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku, ze zvláštní části opisu z evidence Rejstříku trestů vyplývá, že rozsudkem Trestního soudu č. 11 ve Valencii, Španělsko, ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. PAB-0000507/2015, jenž nabyl právní moci dne 5. 5. 2016, byla odsouzená uznána vinnou ze spáchání trestného činu krádeže podle §234 španělského trestního zákoníku. S ohledem na tuto skutečnost přitom lze posuzované jednání odsouzené právně kvalifikovat jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 3 tr. ve spojení s §116 tr. zákoníku. Protože škoda, kterou uvedeným činem odsouzená způsobila na cizím majetku, dosahovala výše nejméně 2 567,17 €, tj. 69 570 Kč (dle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou pro měnu euro, který ke dni 2. 11. 2015 činil 27,10 Kč), naplnila svým jednáním právě kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, neboť uvedená výše škody přesahuje hranici větší škody (§138 odst. 1 tr. zákoníku). Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzená M. F. se dopustila jednání, jímž porušila zájem na ochraně vlastnictví jiné osoby. Společenská škodlivost její trestné činnosti je zvyšována tím, že se dopustila přinejmenším dvou trestných činů (přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku a pokračujícího přečinu krádeže). Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzené byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody.
V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedená odsouzení M. F. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 1. 2020
|
JUDr. Antonín Draštík
|
|
předseda senátu
|
|
Vypracoval:
|
|
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
|
|