ECLI:CZ:NS:2020:11.TCU.33.2020.1
sp. zn. 11 Tcu 33/2020-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 8. 2020 o podnětu Krajského soudu v Ústí nad Labem na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 11 Tcu 7/2018, v trestní věci L. B. , nar. XY v XY, takto:
Podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 11 Tcu 7/2018, jímž bylo ve smyslu ustanovení §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně občana České republiky L. B. , nar. XY v XY, okres Hradec Králové, rozhodnuto, že se na jeho odsouzení rozsudkem Prvoinstančního soudu v Gentu (19. trestní komora), Belgické království, ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. GE 11.LA71234-12KAB6, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. GE 11.LA.71234-12KAB6, 2013/133H, a ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Gentu (14. trestní komora), Belgické království, ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 2013/2102 C/1783/13 (C/524/14), hledí jako na odsouzení soudem České republiky, zrušuje.
Odůvodnění:
Rozsudkem Prvoinstančního soudu v Gentu (19. trestní komora), Belgické království, ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. GE 11.LA71234-12KAB6, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. GE 11.LA.71234-12KAB6, 2013/133H, a ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Gentu (14. trestní komora), Belgické království, ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 2013/2100 C/1738/13 (C/524/14), který nabyl právní moci 2. 2. 2015, byl L. B. uznán vinným trestným činem krádeže za použití násilí s přitěžujícími okolnostmi, podle belgického trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) roků.
Nejvyšší soud k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) rozhodl usnesením ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 11 Tcu 7/2018, tak, že se na odsouzení občana České republiky L. B. výše označenými rozsudky cizozemského soudu, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Dne 5. 8. 2020 obdržel Nejvyšší soud podání Krajského soudu v Ústí nad Labem, z jehož odkazu na pravomocně skončené řízení o uznání cizozemského rozhodnutí v trestní věci odsouzeného L. B., vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn. 80 T 2/2020, lze dovodit, že jde o podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu podle analogie §4 odst. 4 zákona, neboť ve věci tohoto odsouzeného bylo již pravomocně rozhodnuto, že se předmětné cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž ohledně občana České republiky L. B., výše označenými rozsudky cizozemského soudu, rozhodl, že se na jeho odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Podle §4 odst. 1 zákona platí, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenávají též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud podle zvláštního právního předpisu a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle právního řádu České republiky.
Podle §4a odst. 3 zákona platí, že Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Podle §4 odst. 4 zákona platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle §4 odst. 2 nebo 3 zákona a soud podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle §4 odst. 1 až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 5 zákona).
Z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2020, sp. zn. 80 T 2/2020, který nabyl právní moci dne 24. 7. 2020, bylo mj. v bodě ad IV. rozhodnuto, že podle §306 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb. o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále též jen „z. m. j. s.“), se na území České republiky uznává rozsudek Prvoinstančního soudu v Gentu ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. GE 1l.LA71234-12KAB6, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. GE.11.LA.71234-12KAB6, 2013/133H a ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Gentu ze dne 3. 12. 2013, č. C/1738/13, jímž byl L. B. uznán vinným ze spáchání trestných činů krádeže podle čl. 461 a čl. 463 belgického trestního zákoníku, krádeže za použití násilí nebo vyhrožování podle čl. 468 a čl. 471 belgického trestního zákoníku, jichž se dopustil skutky v citovaném rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem blíže popsanými a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) roků, přičemž podle práva České republiky by toto jeho jednání bylo kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku.
Citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2020, sp. zn. 80 T 2/2020, bylo současně rozhodnuto o tom, že odsouzený L. B. podle §306 odst. 1 z. m. j. s. ve spojení s §124 odst. 4 z. m. j. s. vykoná na území České republiky trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem Prvoinstančního soudu v Gentu ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. GE 11.LA 71234-12KAB6, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. GE.11.LA.71234-12KAB6, 2013/133H a ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Gentu ze dne 3. 12. 2013, č. C/1738/13, s tím, že se výměra trestu přizpůsobuje tak, že se snižuje na trest odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon byl odsouzený L. B. podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
I když se současná úprava ustanovení §4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. §4 odst. 2, 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Belgického království (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., který upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. 11 Tcu 137/2012, ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 11 Tcu 99/2013, ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 11 Tcu 33/2016, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 11 Tcu 54/2018, a ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 11 Tcu 150/2019). A proto, byť dané ustanovení dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací i v případě odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 11 Tcu 7/2018, jímž rozhodl, že se na předmětné odsouzení L. B. soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 8. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu