ECLI:CZ:NS:2020:11.TCU.53.2020.1
sp. zn. 11 Tcu 53/2020-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. 11. 2020 v neveřejném zasedání podnět Krajského soudu v Praze na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, č. j. 11 Tcu 74/2019-42, v trestní věci A. Č., narozeného XY v XY, okres Praha 2, a rozhodl takto:
Podle analogie §4 odst. 4 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, č. j. 11 Tcu 74/2019-42, v části , jíž bylo ve smyslu ustanovení §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně občana České republiky A. Č. , narozeného XY v XY, okres Praha 2, rozhodnuto, že na jeho odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Szegedu ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 11.B.1117/2014/94, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Szegedu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 1.BF.1308/2016/27, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, zrušuje .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Szegedu (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 11.B.1117/2014/94, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Szegedu (dále jen „odvolací cizozemský soud“) ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 1.BF.1308/2016/27, byli A. Č. a D. P. uznáni vinnými ze spáchání trestného činu pašování lidí (převaděčství) podle §218 odst. 1, 2, bodů a), b) zákona č. IV z roku 1978, spáchaného ve spolupachatelství. Za uvedený trestný čin uložil cizozemský soud odsouzeným trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 4 (čtyř) měsíců a trest vyhoštění z území Maďarska po dobu 5 (pěti) let, jakož i trest zabrání věcí, specifikovaných blíže ve výroku rozsudku cizozemského soudu.
Nejvyšší soud k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) rozhodl usnesením ze dne 25. 7. 2019, č. j. 11 Tcu 74/2019-42, tak, že se na odsouzení občanů České republiky A. Č., narozeného XY v XY, okres Praha 2 a D. P., narozeného XY v XY, okres Praha – východ, rozsudkem Okresního soudu v Szegedu ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 11.B.1117/2014/94, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Szegedu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 1.BF.1308/2016/27, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Dne 19. 11. 2020 podal Krajský soud v Praze Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše označeného usnesení Nejvyššího soudu podle §4 odst. 4 zákona, a to ve vztahu k odsouzenému A. Č., neboť ve věci uvedeného odsouzeného bylo rozhodnuto, že se daný rozsudek cizozemského soudu (ve spojení s rozsudkem odvolacího cizozemského soudu), uznává na území České republiky.
Nejvyšší soud danou věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení jeho shora označeného usnesení v té části, v níž ohledně občana České republiky A. Č., narozeného XY v XY, okres Praha 2, rozhodl, že na jeho odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Szegedu ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 11.B.1117/2014/94, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Szegedu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 1.BF.1308/2016/27, se hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Podle §4 odst. 1 písm. a) zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud podle zvláštního právního předpisu a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle právního řádu České republiky.
Z §4 odst. 4 zákona se podává, že pokud byly do evidence Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle odstavce 2 nebo 3 a soud podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí.
Podle §4a odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají též údaje o pravomocných odsouzeních občanů České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie v trestním řízení a údaje navazující na tato odsouzení, a to na základě informací zaslaných jinými členskými státy Evropské unie.
Z §4a odst. 3 zákona se pak podává, že Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z obsahu připojeného spisového materiálu plyne, že Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 21. 9. 2020, č. j. 8 T 31/2020-70, jenž nabyl právní moci téhož dne, rozhodl, že podle §306 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. m. j. s.“), se v trestní věci odsouzeného A. Č. uznává na území České republiky rozsudek cizozemského soudu ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 11.B.1117/2014/94, ve spojení s rozsudkem odvolacího cizozemského soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 1.BF.1308/2016/27, jímž byl odsouzený uznán vinným ze spáchání trestného činu převaděčství podle §218 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), b) maďarského trestního zákona (zákona č. IV z roku 1978), za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 4 (čtyř) měsíců. Dále krajský soud podle §306 odst. 1, s využitím §124 odst. 2 z. m. j. s., rozhodl, že odsouzený A. Č. v České republice vykoná shora označeným rozsudkem cizozemského soudu uložený trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 4 (čtyř) měsíců. Konečně krajský soud rozhodl, že podle §306 odst. 1 a §124 odst. 4 z. m. j. s. a §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se odsouzený pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou.
Označeným rozsudkem krajského soudu byl tedy rozsudek cizozemského soudu uznán na území České republiky.
I když se současná právní úprava §4 odst. 4 zákona nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. §4 odst. 2 a 3 zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Maďarska (tj. členského státu Evropské unie), lze v projednávané věci aplikovat per analogiam postup podle §4 odst. 4 zákona, který upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 daného ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát. Z opisu Rejstříku trestů vyžádaného Nejvyšším soudem dne 25. 11. 2020 přitom vyplývá, že u odsouzeného A. Č. je pod body 2. a 3. vykazováno dvakrát totéž odsouzení shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Szegedu. A proto, byť dané ustanovení dopadá (mimo jiné) na případy odsouzení občana České republiky soudy jiných než členských států Evropské unie, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit analogickou aplikací §4 odst. 4 zákona (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 11 Tcu 103/2014).
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 25. 7. 2019, č. j. 11 Tcu 74/2019-42, a to v rozsahu, jímž rozhodl, že na odsouzení občana České republiky A. Č., narozeného XY v XY, okres Praha 2, shora označeným rozsudkem cizozemského soudu, ve spojení s výše uvedeným rozsudkem odvolacího cizozemského soudu, se hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 11. 2020
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.