ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1107.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1107/2019-351
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2020 o dovolání obviněného M. M. , narozeného XY v XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 3. 2019, č. j. 6 To 53/2019-272, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 23 T 164/2018, takto:
I. Z podnětu dovolání obviněného M. M., narozeného XY, se podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušuje v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 3. 2019, č. j. 6 To 53/2019-272.
Podle §265k odst. 2 věty druhé tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §265l odst. 4 tr. řádu z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. řádu se obviněný M. M. bere do vazby .
III. Podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario se nepřijímá písemný slib obviněného M. M.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obviněný M. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích (dále také jen „soud prvního stupně“) ze dne 7. 11. 2018, č. j. 23 T 164/2018-230, uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Tohoto zločinu se přitom obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil následovně:
1) v přesně nezjištěné dny v průběhu listopadu a prosince roku 2017 na nezjištěném místě v Teplicích, směnil s osobou Z. B., narozený XY, ve dvou případech drogu označovanou jako pervitin v množství cca 0,2 gramu vždy za jednu tabletu léku Suboxone,
2) dne 30. 5. 2018 v 10:35 hodin v Teplicích, na náměstí XY, měl při sobě 2 ks papírových psaníček obsahujících úhrnem 1,69 gramu světlé pevné látky a 19 ks plastových sáčků s uzavíráním na tzv. grip, kdy v zajištěné pevné látce byla prokázána přítomnost metamfetaminu o obsahu báze 1,36 gramu (80,3 %), z určité části určené k distribuci jiným osobám,
a uvedeného jednání se dopustil poté, kdy dne 23. 9. 2016 vykonal trest odnětí svobody, který mu byl jako trest úhrnný v trvání 1 roku uložen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 12. 2015, č. j. 23 T 226/2015-120, v právní moci dne 17. 12. 2015, za dva přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku,
kdy látka označovaná jako pervitin obsahuje metamfetamin, což je psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v účinném znění,
a k nakládání s touto látkou neměl příslušné zákonné oprávnění.
2. Za tento trestný čin soud prvního stupně uložil obviněnému podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný, jakož i státní zástupce, odvolání. K odvolání státního zástupce pak Krajský soud v Ústí nad Labem (dále také jen „odvolací soud“) svým v záhlaví označeným rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a nově rozhodl podle §259 odst. 3 tr. řádu tak, že obviněného uznal vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se měl obviněný dopustit takto: 1) v přesně nezjištěné dny v průběhu listopadu a prosince roku 2017 na nezjištěném místě v Teplicích, směnil s osobou Z. B., narozený XY, ve dvou případech drogu označovanou jako pervitin v množství cca 0,2 gramu vždy za jednu tabletu léku Suboxone,
2) v přesně nezjištěné dny v průběhu měsíce listopadu roku 2017 v parku u zámku v Teplicích, okres Teplice, osobě M. D., narozený XY, ve dvou případech dal drogu označovanou jako pervitin, a to poprvé si drogu o váze 0,2 gramu vzájemně vyměnili a podruhé mu ji dal v množství 0,1 gramu zadarmo,
3) v přesně nezjištěné dny v průběhu roku 2017 na nezjištěných místech v Teplicích, okres Teplice, prodal osobě K. M., narozený XY, celkem v deseti případech drogu označovanou jako pervitin, a to v různých množstvích od 100 Kč přes 200 Kč, za 500 Kč a 1 000 Kč,
4) dne 30. 5. 2018 v 10.35 hodin v Teplicích, náměstí XY, měl při sobě 2 ks papírových psaníček obsahujících úhrnem 1,69 gramu světlé pevné látky a 19 ks plastových sáčků s uzavíráním na tzv. grip, kdy v zajištěné pevné látce byla prokázána přítomnost metamfetaminu o obsahu báze 1,36 gramu (80,3 %), z určité části určené k distribuci jiným osobám,
a uvedeného jednání se dopustil poté, kdy dne 23. 9. 2016 vykonal trest odnětí svobody, který mu byl jako trest úhrnný v trvání 1 roku uložen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 12. 2015, č. j. 23 T 226/2015-120, v právní moci dne 17. 12. 2015, za dva přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku,
kdy látka označovaná jako pervitin obsahuje metamfetamin, což je psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v účinném znění,
a k nakládání s touto látkou neměl příslušné zákonné oprávnění.
4. Za uvedený trestný čin odvolací soud nově uložil obviněnému podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Závěrem pak odvolací soud odvolání obviněného podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. Obviněný předně – poté co podrobně rekapituluje dosavadní průběh své trestní věci – připomíná, že odvolací soud svůj napadený rozsudek postavil na aplikaci §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu a §259 odst. 3 tr. řádu, k čemuž obviněný poukazuje na dikci §263 odst. 7 tr. řádu. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu pak obviněný spatřuje v tom, že odvolací soud v dané věci nedodržel zásady, které stanoví trestní řád pro situace, kdy může sám rozhodnout v odvolacím řízení ve věci rozsudkem. Odvolací soud tak totiž může učinit pouze na podkladě skutkových zjištění soudu prvního stupně, od jejichž hodnocení se nesmí odchýlit (ledaže by důkazy, z nichž soud prvního stupně v tomto směru vyšel, provedl znovu), anebo na podkladu skutkových zjištění učiněných na základě důkazů provedených ve veřejném zasedání v rámci odvolacího řízení. Jinými slovy, dospěje-li odvolací soud k závěru o nesprávnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně, přičemž pro jejich nápravu by bylo zapotřebí „suplovat“ hlavní líčení, je povinen věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
7. V trestní věci obviněného však nastala situace, kdy se odvolací soud neztotožnil s tím, jak soud nalézací vyhodnotil některé provedené důkazy, a to přestože jím zjištěný skutkový stav vyhodnotil jako úplný; z tohoto důvodu se odvolací soud rozhodl napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušit a nově rozhodnout o vině a trestu, a to aniž by v rámci veřejného zasedání provedl jediný důkaz. Obviněný v tomto směru připomíná, že podle ustálené rozhodovací praxe trestních soudů, ale i doktríny, je odvolací soud vázán hodnocením důkazů provedených nalézacím soudem, pokud tyto neprovede znovu sám (k tomu obviněný poukázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 1980/13, a ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, jakož i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 1996, sp. zn. 2 Tzn 187/1996, a dále na dílo ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3121.). Smyslem této úpravy pak podle obviněného není nic jiného, než naplnění zásady ústnosti a bezprostřednosti, jakožto stěžejních zásad dokazování v trestním řízení (k čemuž obviněný poukázal na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 1980/13). Protože v projednávané trestní věci se odvolací soud od těchto zásad pro zjišťování skutkového stavu v odvolacím řízení odchýlil, má obviněný za to, že řízení před odvolacím soudem bylo zatíženo podstatnou procesní vadou.
8. K osobě K. M. (ad 3) přitom obviněný uvádí, že se v rámci řízení hájil tvrzením, že tato osoba mu prováděla tzv. odběry drogy, kterou měl pro vlastní potřebu, jinými slovy, že mu drogu pervitin tato kradla, nikoliv snad, že by ji obviněný dobrovolně poskytoval. K prokázání této své obhajoby pak obviněný navrhoval provedení výslechu svědků M. V. a M. K., kdy však v odvolacím řízení na vyslechnutí těchto osob netrval, neboť vzhledem k nezopakování žádného z důkazů provedených soudem prvního stupně v řízení před soudem odvolacím, obviněný nepředpokládal, že soud ve věci sám rozhodne a uzná jej vinným z distribuce pervitinu právě K. M. V tomto směru má obviněný za to, že rozsudek odvolacího soudu představuje klasické „překvapivé rozhodnutí“, jak jej definuje teorie.
9. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu v důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvádí, že námitky obviněného směřují do oblasti porušení práva na spravedlivý proces v rovině dokazování, když obviněný napadenému rozsudku vytýká nedostatky spočívající v nerespektování procesních zásad a pravidel, jimiž má být zaručeno dodržování základních práv obviněného. V takovémto případě je podle státního zástupce odůvodněna existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o nějž se opírá i dovolání obviněného.
11. Ke konkrétním námitkám obviněného pak státní zástupce zdůrazňuje, že odvolací soud i podle jeho přesvědčení postupoval v rozporu s §259 odst. 3 a §263 odst. 7 tr. řádu, neboť nemohl bez provedení (či zopakování) nezbytných důkazů v posuzované věci dospět k závěru, že obviněný distribuoval pervitin rovněž ve vztahu k dalším konzumentům uvedeným ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu pod body 2 a 3. Tím došlo k porušení zásady bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. řádu) a v konečném důsledku i zásady materiální pravdy. Státní zástupce proto uzavírá, že s dovolacími námitkami obviněného se ztotožňuje a postupem odvolacího soudu došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Uvedené však současně podle státního zástupce neznamená, že by v případě nového projednání věci odvolacím soudem při dodržení všech shora připomenutých ustanovení trestního řádu nemohlo dojít k opětovnému uznání obviněného vinným v rozsahu, v jakém tak učinil odvolací soud v napadeném rozsudku.
12. Za současné situace proto státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce obviněnému k případné replice, který ji však – s ohledem na obsah tohoto vyjádření – již nevyužil.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
15. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je (mimo jiné) podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem [§265i odst. 3 tr. řádu].
16. Obviněný v rámci dovolání uplatnil jediný dovolací důvod, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ten je přitom naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Uvedenou formulací přitom zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod tedy neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
17. Na druhou stranu však platí, že Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
18. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku dovolacího soudu, jakož i se spisovým materiálem a argumenty obviněného a státního zástupce, dospěl k závěru, že dovolací argumentaci obviněného lze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod a obviněným vznášené námitky jsou důvodné. V projednávané věci totiž odvolací soud zcela zjevně vybočil ze zákonných mezí upravujících rozhodování v odvolacím řízení. Tím porušil jednak řadu níže uvedených ustanovení trestního řádu a s nimi souvisejících základních zásad trestního řízení, ale především ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 Úmluvy a článku 36 Listiny, které představuje nepřekročitelný rámec, v němž je realizován účel trestního řízení.
19. Co se týče konkrétních námitek obviněného, je třeba na úvod připomenout znění dotčených ustanovení trestního řádu, na něž poukazuje jak obviněný, tak i státní zástupce, jakož i stěžejní závěry rozhodovací praxe.
20. Podle §2 odst. 12 tr. řádu platí, že při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném, vazebním a neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny.
21. Z §237 tr. řádu se podává, že při svém rozhodnutí smí soud přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány ve veřejném zasedání, a opírat se o důkazy, které byly ve veřejném zasedání provedeny.
22. Podle §259 odst. 3 tr. řádu platí, že rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.
23. Z §263 odst. 7 tr. řádu vyplývá, že z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.
24. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu se přitom k mezím rozhodování odvolacího soudu po zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně, resp. k možnosti odvolacího soudu rozhodnout v takovém případě sám rozsudkem ve věci samé (§259 odst. 3 tr. řádu) na základě skutkových zjištění, která jsou odlišná od těch, jež učinil soud prvního stupně, staví jednoznačně.
25. V tomto směru lze připomenout závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 1996 sp. zn. 2 Tzn 187/96, z něhož se podává, že: „pokud se odvolací soud neztotožní se skutkovými zjištěními rozsudku soudu prvního stupně, není oprávněn sám vytvářet závěry o skutkovém stavu věci a nahrazovat tak hlavní líčení, nýbrž může jen v odůvodnění svého rozhodnutí rozvést, proč jsou tato skutková zjištění vadná, v čem je třeba je doplnit, případně k jakým důkazům je ještě třeba přihlédnout. V případě, že odvolací soud považuje rozsah dokazování za úplný, ale provedené důkazy sám hodnotí jinak než soud prvního stupně, nemůže rozhodnout po částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu novým rozsudkem bez toho, že by nezbytné důkazy předtím zopakoval bezprostředně před odvolacím soudem. Přitom však musí uvážit, zda rozsah důkazů, které by bylo třeba opakovat ve veřejném zasedání odvolacího soudu, nepřekračuje meze uvedené v §263 odst. 6 tr. řádu. Pokud by tomu tak bylo, musel by odvolací soud postupovat podle §259 odst. 1 tr. řádu; přitom by však mohl soud prvního stupně jen upozornit, čím se znovu zabývat, nesmí mu však ke způsobu hodnocení důkazů udělovat závazné pokyny.“ Uvedené teze potvrzuje jak starší (srov. kupř. rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky ze dne 13. 10. 1983 sp. zn. 5 Tz 78/83), tak i novější judikatura (viz především nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 1980/13, a ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 6 Tdo 366/2014, či ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 336/2016).
26. Promítnuto do poměrů projednávané věci je třeba uvést, že v situaci, kdy odvolací soud na podkladu podaného odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích dospěl k závěru o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně, avšak neztotožnil se již s jejich samotným hodnocením (viz bod 7. rozsudku odvolacího soudu), měl tento postupovat striktně v mezích §259 odst. 3 věty druhé tr. řádu. To znamená, že měl buďto znovu provést důkazy, které již soud prvního stupně provedl v rámci hlavního líčení (v tomto případě výslechy svědků K. M. a M. D. a protokoly o výslechu těchto svědků na č. l. 44-46 a 39-42), anebo měl provést důkazy nové, tedy takové, které v hlavním líčení před soudem prvního stupně provedeny nebyly. Jak totiž bylo zmíněno výše, platí, že odvolací soud je vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně, a to s výjimkou těch důkazů, které sám ve veřejném zasedání provedl (ať již jde o důkazy dříve provedené v hlavním líčení, anebo o důkazy, které doposud provedeny nebyly).
27. Z protokolu o veřejném zasedání před odvolacím soudem (viz č. l. 269-270) je však zřejmé, že odvolací soud neprovedl ve veřejném zasedání žádný z důkazů, který již byl dříve proveden v hlavním líčení před soudem prvního stupně, ale ani žádný nový důkaz, a pouze přistoupil ke změně hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně stran údajného jednání obviněného vůči svědkům K. M. a M. D., a tedy k formulaci odlišných skutkových zjištění než v tomto směru učinil soud prvního stupně. Na podkladě těchto nových skutkových zjištění zahrnul do výroku o vině nově i jednání uvedená shora ad 2) a 3). Takový procesní postup je však v přímém rozporu s ustanoveními §259 odst. 3 a §263 odst. 7 tr. řádu.
28. Jak již dříve připomenul Ústavní soud (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 1980/13), smyslem těchto ustanovení není nic menšího, než uplatnění zásady přímosti a zásady bezprostřednosti, které jsou zakotveny v §2 odst. 11 a 12 tr. řádu. Tyto zásady představují stěžejní základní zásady dokazování, jejichž účelem je zajistit, aby skutkový stav byl hodnocen tím soudem, který důkazy provádí, a který je tak o jejich obsahu a vzájemných souvislostech nejlépe informován. Právě tímto způsobem, tj. na základě přímo a bezprostředně provedených důkazů, k jejichž provedení, jakož i k důkazům samotným, má obviněný možnost se vyjádřit a v případě jejich přehodnocení na něj bezprostředně reagovat, dochází ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (tedy k prosazení zásady materiální pravdy). Nedodržení uvedených zásad má pak za následek tzv. překvapivé rozhodnutí, které představuje zásah do ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, a to obzvláště tehdy, pokud provedení odlišně hodnocených důkazů nestojí v cestě žádné významné faktické či právní překážky. Takovýto postup současně brání i plnohodnotnému prosazení zásady materiální pravdy.
29. Nejvyšší soud je přesvědčen, že o popsaný případ jde i v nyní projednávané trestní věci, když odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně dostatečně nehodnotil veškeré před ním provedené důkazy, pročež sám přistoupil k jejich přehodnocení. In concreto tak odvolací soud postupoval v případě výpovědí svědků M. D. a K. M., když přes závěr soudu prvního stupně, který uzavřel, že tito svědci neoznačili obviněného zcela jednoznačným způsobem, dospěl ke zcela opačnému závěru. Takový závěr odvolacího soudu, který neměl oporu v důkazech provedených v průběhu veřejného zasedání a tedy byl učiněn v rozporu s §263 odst. 7 tr. řádu, je třeba z pohledu obviněného označit za zcela překvapivý, fakticky vylučující jakoukoliv reakci ze strany obhajoby během odvolacího řízení a tedy i zasahující do práva obviněného na spravedlivý proces, resp. do jeho dílčí složky v podobě práva na obhajobu.
30. S ohledem na shora popsané Nejvyšší soud v projednávané trestní věci shledal, že dovolání obviněného M. M. bylo podáno důvodně. Z tohoto důvodu zrušil podle §265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v plném rozsahu a podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud dále Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
31. Úkolem odvolacího soudu, jemuž se daná trestní věci vrací k dalšímu řízení, bude, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, trestní věc obviněného znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí, a to ve smyslu výše uvedených úvah Nejvyššího soudu stran důvodnosti dovolací námitky obviněného. Nejvyšší soud toliko připomíná, že ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. řádu je orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a protože napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen výhradně z podnětu dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. řádu).
V.
Rozhodnutí o vazbě obviněného
32. Protože obviněný aktuálně vykonává trest odnětí svobody, uložený mu shora označeným rozsudkem odvolacího soudu, který byl nyní zrušen v rámci dovolacího řízení, musel Nejvyšší soud rozhodnout podle §265l odst. 4 tr. řádu o vazbě obviněného, když pro další výkon trestu odnětí svobody chybí v důsledku kasace rozsudku odvolacího soudu zákonný podklad. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3326/13, či ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. I. ÚS 2451/19) přitom Nejvyšší soud obviněného za účelem rozhodování o jeho případné vazbě vyslechl, a to prostřednictvím videokonferenčního zařízení podle §111a tr. řádu.
33. Obviněný M. M. v rámci výslechu dne 8. 1. 2020 ke svým osobním a rodinným poměrům uvedl, že má dvě svobodné dcery, přičemž u jedné z nich – I. M., má přislíbené ubytování, které k dotazu člena senátu blíže specifikoval. Dále se obviněný vyjádřil k možnostem svého zaměstnání na svobodě, k nimž uvedl, že jeho přítel, který je Adventistou sedmého dne, mu přislíbil práci a i dcera mu prý práci zařídila. K dotazu člena senátu o jakou práci by přesně mělo jít, uvedl, že se vše událo narychlo, takže co se týče práce zajištěné dcerou, neví, oč by mělo jít, ale pokud jde o příslib práce od kamaráda, tak tuto má jistou; k tomu obviněný dodal, že pracovat chce. V návaznosti na uvedené se člen senátu obviněného dotázal, zda byl v minulosti, resp. před nástupem výkonu trestu odnětí svobody, v pracovním poměru, k čemuž obviněný uvedl, že nikoliv. K otázce člena státu týkající se nejvyššího dosaženého vzdělání pak obviněný uvedl, že má základní vzdělání. Obviněný byl dále dotázán, zda je proti němu v současné době vedeno další trestní stíhání. K tomu konstatoval, že ano, že je trestně stíhán pro přečin křivého obvinění, přičemž obviněný čeká, kdy bude soud. Následně se obviněný stručně vyjádřil k předmětu daného trestního řízení, kdy uvedl, že je třicet let uživatelem drog a jednou na něj volal kamarád z okna, ať mu jde něco pomoci vynést a nedopatřením se stalo, že na lince stála nalitá cola. Protože měl obviněný žízeň, nasypal si drogu do této coly, odběhl si na záchod a mezitím tuto vzal daný kamarád a drogu vypil. S ohledem na uvedené vyjádření obviněného se jej následně člen senátu zeptal na jeho drogovou minulost, k čemuž obviněný zopakoval, že třicet let užíval drogy, přičemž po celou dobu ve výkonu trestu odnětí svobody podniká kroky ke zbavení se své závislosti – je umístěn na speciálním oddíle a do dvou měsíců by měl úspěšně absolvovat (zřejmě protitoxikomanický) program. Ke drogám se prý vracet nechce a nebude.
34. Následně byl v rámci výslechu obviněného předložen jeho písemný slib ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu ze dne 26. 12. 2019 a písemnost nazvaná jako „Doložení zajištěného ubytování“ ze dne 3. 1. 2020, k nimž obviněný doplnil, že bude dělat maximum pro to, aby se do inkriminované společnosti narkomanů nevracel a žil řádný život, přičemž se svou dcerou (u níž by měl zajištěné ubytování) si telefonuje. Obviněný byl dále dotazován předsedou senátu na délku výkonu uloženého tříletého nepodmíněného trestu odnětí svobody, k čemuž sdělil, že tento vykonává již dvacet měsíců; naposledy byl pak z výkonu trestu odnětí svobody propuštěn v roce 2016, zřejmě v měsíci srpnu. K dotazu dalšího člena senátu obviněný uvedl, že v období jednoho roku nebyl pravomocně odsouzen v jiné trestní věci a nečeká jej nařízení výkonu jiného nepodmíněného trestu odnětí svobody, než který právě vykonává. Dále se obviněného dotázal státní zástupce na jeho bydlení v době před odsouzením v nynější trestní věci, resp. zda obviněný bydlel ve squatu, přičemž tento potvrdil, že tomu tak po určitou dobu bylo, ale poté již měl bydlení. K dalšímu dotazu státního zástupce obviněný uvedl, že krom pervitinu bral také Subuxone. Pokud jde o otázku jeho podmíněného propuštění, žádost o tento postup obviněný nepodával, neboť čekal, jak dopadne nynější rozhodování o vazbě. Dále se státní zástupce obviněného dotázal na současné bydliště jeho dcery, k čemuž obviněný vysvětlil důvody, které vedly jeho dceru k přestěhování. Stran dotazu týkajícího se svého (v záhlaví uvedeného) trvalého bydliště obviněný potvrdil, že uvedená adresa je formální, neboť zde sídlí magistrát města Teplice. Následně předseda senátu (poté, co obviněný k jeho dotazu sdělil, že již nic uvést nechce) výslech obviněného ukončil.
35. Na základě skutečností zjištěných k osobě obviněného z provedeného výslechu, jakož i z obsahu spisu (srov. návrh státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích na č. l. 8-9), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že u obviněného M. M. jsou dány skutečnosti, jež odůvodňují jeho vzetí do vazby, a to z důvodu předpokládaného v §67 písm. c) tr. řádu [tzv. vazba předstižná]. Podle uvedeného ustanovení přitom smí být obviněný vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil.
36. V případě obviněného Nejvyšší soud z opisu Rejstříku trestů zjistil, že tento má sklony k páchání trestné činnosti, když v minulosti byl odsouzen jak pro drogovou, tak i majetkovou trestnou činnost. Naposledy pak byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 12. 2015, č. j. 23 T 226/2015-120, a to za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, z jehož výkonu byl propuštěn dne 23. 9. 2016. Již rok po svém propuštění se však obviněný měl dopustit dalšího jednání spočívajícího opět v nedovolené výrobě a jiném nakládání s psychotropní látkou, kdy navíc tuto trestnou činnost měl páchat v relativně širokém časovém rozmezí (v listopadu a prosinci 2017 a v květnu 2018). Sám obviněný se pak ke své osobě vyjádřil v průběhu výslechu v tom směru, že je 30 let uživatelem drog, před nástupem do výkonu nyní vykonávaného trestu odnětí svobody nepracoval, určitou dobu žil ve squatu. Obdobně se obviněný vyjádřil i dne 12. 9. 2018 v rámci hlavního líčení před soudem prvního stupně, kde sdělil, že je 20 let bezdomovcem, původně žil v garáži v XY, po jejím zbourání se přestěhoval do rozestavěného hotelu v ulici XY. Co se týče své závislosti, uvedl obviněný, že drogy bral až do svého zadržení v nynější trestní věci; k dotazu státní zástupkyně pak uvedl, že pervitin užívá již 22 let (č. l. 108).
37. Ve světle shora uvedených skutečností má Nejvyšší soud za to, že je dána důvodná obava, že obviněný v případě svého propuštění z výkonu trestu odnětí svobody bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je nyní stíhán [§67 písm. c) tr. řádu].
38. K uvedenému Nejvyšší soud doplňuje, že pro účely rozhodování o vazbě nepřikládá zásadní význam tvrzení obviněného o tom, že hodlá se svojí drogovou minulostí po tolika letech skoncovat, popřípadě že má možnost zaměstnání (byť dříve nepracoval) a dočasného bydlení [jak uvádí explicite dcera obviněného v prohlášení ze dne 3. 1. 2020]. Nejde totiž o skutečnosti, které by byly s ohledem na další zjištění k osobě obviněného způsobilé významně oslabit obavu opakování trestné činnosti, které se obviněný v minulosti dopouštěl. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud nepovažuje ani předložený písemný slib obviněného podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu za dostatečný, a proto jej nepřijal podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contratio .
39. V projednávané trestní věci jsou tak podle Nejvyššího soudu dány konkrétní skutečnosti, které odůvodňují zákonné důvody pro vzetí obviněného do vazby ve smyslu §67 písm. c) tr. řádu. Protože Nejvyšší soud neshledal písemný slib obviněného ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu vzhledem k jeho osobě a k povaze projednávaného případu za dostatečný, a obdobně podle Nejvyššího soudu nebylo namístě ani uložení některého z předběžných opatření podle §88b a násl. tr. řádu, rozhodl Nejvyšší soud podle §265l odst. 4 tr. řádu tak, že se obviněný M. M. bere z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. řádu do vazby. O přijetí slibu obviněného Nejvyšší soud rozhodl negativním výrokem, tedy podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contratio .
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
40. Nejvyšší soud konstatuje, že na základě shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 3. 2019, č. j. 6 To 53/2019-272, vykazuje ohledně obviněného M. M. procesní vady, které vedly k porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces. Proto musel z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přistoupit ke zrušení označeného rozsudku podle §265k odst. 1 tr. řádu, jakož i ke zrušení dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to podle §265k odst. 2 tr. řádu. V souladu s §265l odst. 1 tr. řádu zároveň Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
41. Vzhledem k tomu, že na obviněném se v současné době vykonává trest odnětí svobody, uložený mu shora označeným, a tedy zrušeným, rozsudkem, rozhodl současně Nejvyšší soud podle §265l odst. 4 tr. řádu tak, že se obviněný bere do vazby podle §67 písm. c) tr. řádu a jeho písemný slib se podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario nepřijímá. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu tak Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 8. 1. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain