ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.565.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 565/2020-571
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovolání obviněného I. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Všehrdy, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 7 To 377/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 81/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného I. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 17. 7. 2019, č. j. 2 T 81/2019-457, byl obviněný I. B. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 1) výrokové části]. Za to byl podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný I. B. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
společně s obviněnými M. Z. a A. S.
nejméně v době od 27. 6. 2018 do 2. 7. 2018 obviněný M. Z. ve Věznici XY, okres Louny, kde vykonával souhrnné trestní opatření odnětí svobody ve výměře 3 roků, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích dne 4. 12. 2014, sp. zn. 2 TM 2/2014, které nabylo právní moci téhož dne za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 2T 129/2014, které nabylo právní moci téhož dne, v rámci telefonních hovorů se svou sestřenicí obviněnou A. S. a jejím přítelem obviněným I. B., od těchto požadoval, aby mu do věznice zaslali psychotropní látku, k čemuž je podrobně instruoval, kdy toto obvinění S. a B. učinili a bez příslušného oprávnění dne 2. 7. 2018 v době od 16:20 do 16:45 hodin z budovy České pošty, s. p. - pobočky Teplice 1 zaslali do Věznice XY, okres Louny, poštovní zásilku adresovanou odsouzenému P. K., nar. XY, spolubydlícímu obviněného M. Z. ve Věznici XY, kdy v zásilce byl mimo jiných věcí blok se čtverečkovanými listy papíru s nápisem a logem S., do kterého mezi dva slepené listy vložili bílou krystalickou látku, přičemž provedenou odbornou expertízou byl v této pevné látce o hmotnosti 0,03 gramů bez obalu IR spektrometrií a chromatografií na tenké vrstvě prokázán metamfetamin ,
přičemž metamfetamin (pervitin) je psychotropní látkou uvedenou v seznamu č. 5 - psychotropní látky, zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhl. pod č. 62/1989 Sb., a v příloze č. 5 k Nařízení vlády č. 46/2017 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění nařízení vlády č. 243/2015 Sb., přičemž M. Z., A. S. a I. B. neměli k zacházení s omamnými a psychotropními látkami povolení ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
3. Rozsudek okresního soudu byl napaden odvoláním podaným J. B., a to ve prospěch a jménem obviněného, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2019, č. j. 7 To 377/2019-488, podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítnuto s tím, že bylo podáno osobou zjevně neoprávněnou, aniž by byl napadený rozsudek okresního soudu věcně přezkoumán.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný I. B. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v rámci jehož odůvodnění odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že v dané věci bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 2 T 81/2019, aniž byly pro takovéto rozhodnutí splněny zákonné podmínky.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že nelze souhlasit se závěry odvolacího soudu, dle kterých bylo odvolání v dané věci podáno osobou k tomu zjevně neoprávněnou, neboť ačkoli odvolání neobsahovalo vlastnoruční podpis obviněného, pouze podpis J. B., je z vlastního textu odvolání zřejmé, že jej podává obviněný. Odvolání bylo vyhotoveno na počítači a podepsáno jménem dovolatele, byť absentoval jeho vlastnoruční podpis. Za tohoto stavu tak měl soud prvního stupně postupovat podle §59 odst. 3 tr. řádu a obviněného vyzvat k odstranění zjištěného nedostatku v podaném odvolání, což však v rozporu s příslušným ustanovením trestního řádu neučinil, popř. mohl nařídit veřejné zasedání, v rámci kterého se mohl obviněného dotázat, zda chtěl odvolání podat a zda na tomto podání trvá. Soud prvního stupně však k předmětnému podání naopak přistupoval jako k podání učiněnému k tomu oprávněnou osobou, když reagoval na žádost obviněného o ustanovení obhájce, resp. přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, vyzval jej k doplnění jeho žádosti a o této následně rozhodl. O to překvapivější pak byl dle dovolatele závěr odvolacího soudu, který předmětné podání jako celek zamítl s tím, že jej podala osoba k tomu zjevně neoprávněná. Měl-li dle dovolatele odvolací soud pochybnosti o tom, že bylo podání skutečně učiněno jeho osobou, neboť na něm chyběl jeho podpis, měl jej vyzvat k doplnění podání. Pokud tak neučinil, zcela zjevně obviněného zkrátil na jeho právech, neboť mu odepřel přezkum rozhodnutí nalézacího soudu.
6. Obviněný současně namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu pro něho bylo překvapivé, když jej a jeho rodinu zastihlo zcela nepřipravené. Jelikož mu byl soudem druhého stupně zcela zjevně upřen přezkum napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně a přímý výkon uloženého trestu by měl fatální dopad do jeho osobního a pracovního života, požádal o odklad výkonu rozhodnutí, aby si mohl uspořádat své osobní záležitosti. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2019, č. j. 7 To 377/2019-488, a věc vrátil tomuto odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
7. K podanému dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 1 NZO 355/2020-8, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která konstatovala, že dovolatelem uplatněné námitky lze sice věcně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, nicméně jejich důvodnosti přisvědčit nelze. Jak totiž vyplynulo z vyhotovení odvolání ze dne 13. 8. 2019, podaného proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 2 T 81/2019, byl tento řádný opravný prostředek sice opatřen jménem a příjmením tehdejšího odvolatele, tedy obviněného I. B., nikoliv však v jeho samostatném postavení za stavu, že tak učinil „dle plné moci J. B.“. Za tohoto stavu je tak dle státní zástupkyně zřejmé, že předmětné odvolání nebylo uplatněno dovolatelem bezprostředně, nýbrž způsobem odvozeným, kdy tak v jeho zastoupení jeho jménem postupoval J. B. Jmenovaný zmocněnec však neměl k takovému úkonu odpovídající postavení obhájce, resp. se ani nemohl nacházet v pozici obhájce obviněného, pověřeného jím z titulu uděleného zplnomocnění k výkonu oprávnění a povinností, spojených s uplatněním jeho práva na obhajobu. Jeho úkon totiž nebylo možno považovat za úkon obhajoby ve smyslu §41 odst. 2 tr. řádu, neboť podle §35 tr. řádu může být obhájcem v trestním řízení jen advokát.
8. Osoba J. B. tedy nedisponovala takovým procesním postavením, ve kterém by v rámci trestního řízení mohla právně účinným způsobem jménem svého zmocnitele jednat. Současně tato osoba nebyla ani procesním subjektem vybaveným samostatným odvolacím oprávněním, neboť nenáležela mezi osoby uvedené v §247 odst. 2 tr. řádu, které mohou kromě obviněného podat v jeho prospěch odvolání. Závěr odvolacího soudu, že v nyní posuzovaném případě bylo výše označené odvolání J. B. podáno osobou neoprávněnou, pročež byl dán důvod pro jeho zamítnutí podle §253 odst. 1 tr. řádu, tak lze s ohledem na argumentaci obsaženou v odůvodnění napadeného rozhodnutí plně akceptovat.
9. Obiter dictum pak v reakci na dovolatelovu výtku, že nalézací soud nereagoval předepsaným procesním postupem na zjištěnou vadu nedostatku obsahové náležitosti podaného odvolání, vázaným na podmínku v daném případě nesplněnou, kdy jeho odvolání nebylo podáno jeho jménem ze strany jeho obhájce a ani žádnou z osob se samostatným procesním oprávněním tak v jeho prospěch učinit, státní zástupkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 11 Tdo 414/2016 , podle kterého „má-li obviněný obhájce, který za něj podá odvolání, jež nesplňuje náležitosti obsahu odvolání (§249 odst. 1 tr. řádu), předseda senátu zašle výzvu k odstranění vad odvolání podle §251 odst. 1 tr. řádu toliko obhájci obviněného “.
10. Vzhledem k výše uvedenému pak státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného v neveřejném zasedání v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
12. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn., že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
1. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené tr. řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci obviněný citovaný dovolací důvod uplatnil v první z výše uvedených alternativ.
14. Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání. Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jsou zcela zjevně neopodstatněné.
15. V rámci námitek subsumovaných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obviněný namítl, že mu byl dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu v tomto případě odepřen přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně. Podstatu tohoto dovolacího důvodu přitom opřel o ustanovení §59 odst. 3 tr. řádu s tím, že soud prvního stupně, popř. soud odvolací měl v případě jakýchkoli pochybností o tom, zda podané odvolání bylo skutečně učiněno jeho osobou, správně postupovat tak, že jej měl vyzvat k odstranění případných vad podání (zejména k doplnění absentujícího vlastnoručního podpisu), což však soudy nižších stupňů neučinily. V rámci této námitky přitom obviněný poukázal na skutečnost, že z vlastního obsahu odvolání je zřejmé, že je podáváno jeho osobou, když je opatřeno i jeho elektronicky vyhotoveným jménem, byť nikoli již jeho podpisem. Současně dovolatel upozornil na skutečnost, že obsahem jeho podání byla rovněž žádost o ustanovení obhájce, na níž soud prvního stupně reagoval a následně o ní i rozhodl, z čehož obviněný dovozuje, že soud prvního stupně k podanému odvolání přistupoval jako k podání učiněnému k tomu oprávněnou osobou.
16. Obecně platí, že ve prospěch obviněného může být rozsudek soudu prvního stupně napaden odvoláním (vyjma jeho osoby) pouze státním zástupcem či některými osobami obviněnému blízkými, konkrétně příbuznými obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitelem, osvojencem, manželem, partnerem a druhem (§247 odst. 2 tr. řádu). Současně platí, že k podání opravných prostředků za obviněného (včetně odvolání proti rozsudku nalézacího soudu) je oprávněn rovněž jím (popř. jinou k tomu oprávněnou osobou) zvolený či soudem ustanovený obhájce, který tak může činit pouze se souhlasem obviněného a vždy jen v jeho prospěch (§41 odst. 2 tr. řádu). Pouze tehdy, je-li svéprávnost již zletilého obviněného omezena (na základě rozhodnutí soudu učiněného v občanskoprávním řízení), může obhájce dané oprávnění vykonávat i proti vůli obviněného. Je-li obviněný omezen ve svéprávnosti, je k podání opravných prostředků za něho (vyjma výše uvedených osob) oprávněn rovněž jeho opatrovník, který tak může činit i proti jeho vůli, vždy však v jeho prospěch (§34 odst. 1, §247 odst. 2 tr. řádu).
17. Z obecně formulovaných předpokladů pro výkon funkce obhájce obviněného v trestním řízení přitom jasně plyne, že jím může být jen advokát, tedy osoba splňující zákonné předpoklady pro výkon advokacie zapsaná v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou (§35 odst. 1 tr. řádu ve spojení s §4 a násl. zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů).
18. V nyní projednávaném případě byl obviněný I. B. rozsudkem Okresního soudu v Lounech vyhlášeným dne 17. 7. 2019, sp. zn. 2 T 81/2019, uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Bezprostředně po vyhlášení citovaného rozsudku se obviněný, který nebyl v daném řízení zastoupen řádně zvoleným ani ustanoveným obhájcem, přičemž se nejednalo o důvod nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. řádu, nikterak nevyjádřil stran uplatnění svého zákonného práva podat proti rozsudku nalézacího soudu odvolání. Až poté, co byl obviněnému do vlastních rukou doručen předmětný rozsudek okresního soudu, podal proti němu jménem a ve prospěch obviněného odvolání J. B., a to na základě plné moc, která mu byla udělena osobou obviněného k zastupování při jednání se státními orgány. Krajský soud následně toto odvolání svým usnesením podle §253 odst. 1 tr. řádu odmítl s tím, že bylo podáno osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
19. Z výše uvedeného je zřejmé, že Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací postupoval v nyní projednávané věci zcela v souladu s §253 odst. 1 tr. řádu, neboť odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Lounech, podané jménem a ve prospěch obviněného I. B., bylo skutečně učiněno osobou k tomu neoprávněnou, neboť nebylo podáno ani samotným obviněným, ani jeho obhájcem nebo jinou osobou k tomu oprávněnou na základě příbuzenského, rodinného či jiného vztahu (§247 odst. 2 tr. řádu). V ustanovení §247 odst. 2 tr. řádu obsažený výčet dalších osob, které mohou ve prospěch obviněného odvoláním účinně napadnout rozsudek nalézacího soudu, je výčtem taxativním, který nelze nikterak rozšiřovat o další osoby. Dané osoby jsou přitom nadány právem podat odvolání ve prospěch obviněného svým jménem (tzn. samostatně), a to právě na základě mezi nimi existujícího příbuzenského, rodinného či jiného obdobného vztahu. Z obsahu příslušného spisového materiálu je přitom zřejmé, že J. B. jako osoba podávající ve prospěch obviněného odvolání, žádnou z osob výslovně uvedených v §247 odst. 2 tr. řádu není, tzn. že nebyl oprávněn napadnout rozsudek nalézacího soudu odvoláním podaným svým jménem, byť ve prospěch obviněného.
20. Současně platí, že J. B. není ani osobou zapsanou v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou, tzn. že není osobou oprávněnou k výkonu advokacie, tedy advokátem, který jediný může coby zvolený zástupce podat jménem obviněného a v jeho prospěch odvolání (§35 ve spojení s §41 odst. 2 tr. řádu). Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že odvozeně (tj. jménem a na účet zastoupeného) je odvolací právo oprávněn vykonávat toliko obhájce obviněného, popř. ustanovený opatrovník, je-li obviněný omezen ve svéprávnosti, což však není případ dovolatele I. B. Z obsahu odvolání podaného J. B. je přitom zjevné, že touto osobou bylo dané podání učiněno jménem a ve prospěch obviněného na základě udělené plné moci k zastupování při jednání se státními orgány, k čemuž však není tato osoba v rámci trestního řízení nikterak oprávněna, neboť zastoupení obviněného zmocněncem není v tomto typu řízení přípustné. Této skutečnosti si přitom musel být obviněný plně vědom, neboť součástí rozsudku nalézacího soudu, jehož osobní převzetí stvrdil svým vlastnoručním podpisem, je mimo jiné i poučení o podmínkách, za kterých lze daný rozsudek napadnout řádným opravným prostředkem, včetně výslovného vymezení okruhu osob, které jediné jsou oprávněny podat ve prospěch obviněného odvolání. Pakliže tak bylo odvolání proti odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 2 T 81/2019, podáno ve prospěch obviněného na základě udělené plné moci J. B., který není některou z osob výslovně uvedených v §247 odst. 2 tr. řádu ani obhájcem obviněného, jednalo se o úkon učiněný v rozporu s příslušnými ustanoveními trestního řádu, jakož i s řádným poučením, kterého se obviněnému bezprostředně předtím (tj. po vyhlášení rozsudku, resp. doručení jeho písemného vyhotovení) ze strany soudu prvního stupně dostalo.
21. Jak přitom správně poukázal krajský soud, a ve shodě s ním konstatovala i státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření, v nyní posuzované věci odvolacímu soudu nic nebránilo v aplikaci §253 odst. 1 tr. řádu, neboť odvolání proti rozsudku okresního soudu bylo podáno jménem a ve prospěch obviněného na základě udělené plné moci J. B., který však není příbuzným obviněného I. B. v pokolení přímém, jeho sourozencem, osvojitelem, osvojencem, manželem, partnerem nebo druhem, tedy osobou nadanou samostatným obhajovacím právem ve smyslu §247 odst. 2 tr. řádu, ani obhájcem obviněného, který je oprávněn k podání odvolání odvozeně na základě udělené plné moci, popř. ustanovení soudem (§41 odst. 2 tr. řádu).
22. Jako nepřípadnou je třeba odmítnout námitku obviněného, že soud odvolací, resp. již soud prvního stupně měl v daném případě postupovat podle §59 odst. 3 tr. řádu a po přijetí odvolání podaného jeho jménem a v jeho prospěch J. B. obviněného vyzvat k doplnění podání o absentující vlastnoruční podpis či prohlášení, že na takto podaném odvolání sám trvá, neboť se jedná o jeho projev vůle. Procesní postup podle §59 odst. 3 tr. řádu lze totiž při odstranění vad podání, jehož obsahem je opravný prostředek (včetně odvolání), uplatnit jen tehdy, je-li dané (vadné) podání učiněno osobou k tomu oprávněnou, nikoli osobou jinou, jež není odvolacím právem (samostatně ani odvozeně) nadána. Z obsahu odvolání podaného J. B. je přitom zcela zřejmé, že toto podání bylo činěno nikoli samotným obviněným, nýbrž třetí osobou, která však nesplňuje podmínky ustanovení §247 odst. 2 tr. řádu ani §35 tr. řádu, tzn. že se jednalo od počátku o osobu k takovémuto úkonu trestního řízení neoprávněnou. Absenci zákonného oprávnění k podání odvolání přitom nelze zhojit případnou výzvou určenou samotnému obviněnému, který však není podatelem, k odstranění zjištěných vad odvolání, neboť osobou, s níž je příslušný orgán činný v trestním řízení oprávněn za účelem doplnění či odstranění zjištěných nedostatků učiněného podání podle §59 odst. 3 tr. řádu komunikovat, je toliko podatel, nikoli jiná osoba (včetně toho, jehož jménem a v jehož prospěch je předmětné podání případně činěno). Postup podle §59 odst. 3 tr. řádu by tak v daném případě přicházel v úvahu jen za předpokladu, že by určité nedostatky obsahující odvolání proti rozsudku okresního soudu bylo činěno přímo samotným obviněným nebo některou z osob jemu blízkých podle §247 odst. 2 tr. řádu anebo v zastoupení obviněného toliko jeho obhájcem, což se však v nyní posuzované věci nestalo. Z odvolání, podaného byť jménem a ve prospěch obviněného, dle plné moci J. B. je navíc zcela zjevné, kým bylo toto podání činěno, pročež v tomto ohledu nelze dané podání shledávat jakkoli vadným, v důsledku čehož by bylo třeba postupovat podle §59 odst. 3 tr. řádu a podatele vyzývat k doplnění jeho podpisu, který byl navíc od počátku součástí předmětného podání. Od počátku totiž bylo zřejmé, že odvolání proti rozsudku nalézacího soudu bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou, pročež oba soudy nižších stupňů zcela správně neaplikovaly postup podle §59 odst. 3 tr. řádu, neboť ten by byl za daného stavu věci zcela nepřípadný (k tomu přiměřeně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 11 Tdo 414/2016).
23. Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud vyhodnotil dovolatelovy námitky podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, neboť z obsahu přiloženého spisového materiálu je zřejmé, že odvolání podané J. B. proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 2 T 81/2019, a to jménem a ve prospěch obviněného, bylo podáno osobou k tomuto úkonu zjevně neoprávněnou, neboť jmenovaný není příbuzným obviněného I. B., ani jinou osobou oprávněnou podat samostatně (tj. svým jménem) v jeho prospěch odvolání ve smyslu §247 odst. 2 tr. řádu, a stejně tak není ani obhájcem obviněného oprávněným k podání odvolání jménem obviněného podle §41 odst. 2 tr. řádu (tj. odvozeně) , ježto není advokátem zapsaným v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou ve smyslu §35 tr. řádu.
24. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je za zcela nepřípadnou třeba označit rovněž argumentaci obviněného překvapivostí rozhodnutí odvolacího soudu, jenž podané odvolání zamítl, ačkoli soud prvního stupně předtím zjevně reagoval na v tomto podání obsaženou žádost o ustanovení obhájce, když obviněného vyzval k jejímu doplnění a následně o ní i sám rozhodl. Ve vztahu k žádosti o ustanovení obhájce, která je za situace, kdy na straně obviněného nejsou dány důvody nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. řádu, totiž platí, že soud v rámci přípravného, nalézacího, popř. odvolacího řízení postupem podle §38 a §39 tr. řádu neprodleně ustanoví obviněnému obhájce, pakliže byl tomuto obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, popř. obhajobu za sníženou odměnu, a to předchozím rozhodnutím soudu učiněným v dané trestní věci (§33 odst. 4 tr. řádu). Předmětný návrh jsou přitom oprávněny vedle obviněného podat i další osoby uvedené v §37 odst. 1 tr. řádu, tj. opatrovník obviněného, dále jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh, jakož i zúčastněná osoba. Současně však platí, že o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu může být za podmínek uvedených v §33 odst. 2 tr. řádu předsedou senátu (a v přípravném řízení soudcem na návrh státního zástupce) rozhodnuto i bez návrhu obviněného. V konkrétním případě tak není nikterak vyloučeno, aby podání jiné osoby než obviněného, navíc neuvedené v taxativním výčtu oprávněných osob podle §37 odst. 1 tr. řádu, bylo příslušným soudem ve fázi nalézacího či odvolacího řízení vyhodnoceno nikoli jako návrh ve smyslu §33 odst. 3 tr. řádu, nýbrž toliko jako podnět k případnému vlastnímu posouzení dané otázky soudem a vydání rozhodnutí z úřední povinnosti ve smyslu §33 odst. 2 věta druhá tr. řádu. Naopak v případě podání opravného prostředku, včetně odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, není takovýto postup možný, neboť řízení o řádných i mimořádných opravných prostředcích je řízením ryze návrhovým. Podání obsahující opravný prostředek, jež bylo učiněno k tomu neoprávněnou osobou, tak nelze vyhodnotit jako případný podnět k rozhodnutí činěnému příslušným soudem z jeho úřední povinnosti (tj. z jeho vlastní iniciativy), neboť pro realizaci zákonného přezkumu napadeného rozhodnutí by absentoval nezbytný návrh podaný k tomu oprávněnou osobou, jímž je rozsah tohoto přezkumu limitován.
V.
Závěr
25. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím krajského soudu ani jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Jelikož bylo dovolání obviněného I. B. z výše uvedených důvodů dovolacím soudem shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není , s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík