ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.7.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 7/2020-239
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2020 o dovolání obviněného M. Ch., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 6 To 312/2019, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 63 T 82/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ch. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2019, sp. zn. 63 T 82/2018, byl obviněný M. Ch. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §62 odst. 1, §63 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 (dvě stě padesát) hodin. Podle §63 odst. 2 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost zdržet se po dobu výkonu trestu požívání jiných návykových látek než alkoholu a na výzvu probačního úředníka se podrobit namátkovému testování na jejich přítomnost. Podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 2 výroku rozsudku.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Ústí nad Labem se obviněný dopustil trestné činnosti spočívající v tom, že:
od přesně nezjištěné doby do 30. 6. 2017 v Ústí nad Labem, ul. XY č. p. XY, v bytě č. XY, bez povolení pěstoval rostliny konopí tzv. indoor způsobem v půdním substrátu s využitím zařízení k tomuto účelu určenému, jako jsou pěstební stany, osvětlení pomocí svítidel se sodíkovými výbojkami, elektrické větráky, elektroinstalace včetně indukčních předřadníků, zařízení vzduchotechniky, ponorných čerpadel pro zálivku, časovačů, vlhkoměrů a hnojiv, přičemž vypěstované rostliny upravoval sušením pro další využití jako tzv. marihuanu, přičemž při domovní prohlídce provedené orgány policie dne 1. 7. 2017 v uvedeném bytě bylo zajištěno 48 ks rostoucích rostlin konopí, jejichž odborným zkoumáním z oboru chemie byl zjištěn obsah tetrahydrokanabinolů ve výši 1,3 – 2,2% , tj. celkem 9,5 g čistého Δ9 THC, d ále zde bylo nalezeno 269,6g sušené rostlinné směsi s obsahem Δ9 THC ve výši 1,9 %, 2,2 % a 2,8 %, tj. celkem 5,0 g čistého Δ9 THC – látky psychotropní uvedené v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které jsou obsahovými složkami konopí, které patří mezi látky omamné uvedené v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve smyslu §44c odst. 1 zák. č. 167/98 Sb., o návykových látkách, v platném znění.
3. O odvolání, které proti výše citovanému rozsudku podala v neprospěch obviněného státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 6 To 312/2019 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu obecně prospěšných prací a ve výroku o uložení přiměřené povinnosti. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. Ch. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž sice neoznačil konkrétní dovolací důvod, ale je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku o uloženém trestu, a tak z obsahu jeho námitek lze dovodit jejich podřazení pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
5. Ve svém mimořádném opravném prostředku, poté, co zrekapituloval dosavadní průběh řízení před soudy obou stupňů, obviněný rozebírá důkazní situaci a shrnuje své úvahy ohledně hodnocení důkazů jak nalézacím, tak i odvolacím soudem. Uvádí, že se k trestné činnosti doznal, marihuanu pěstoval pro vlastní potřebu, nechtěl ji nikomu prodávat. Léčí se s dlouhodobým kožním onemocněním, z marihuany vyrobil masti a zbytek vykouřil. Zásoba marihuany mu vydržela několik roků a skutkem, jenž je mu vytýkán, si pouze chtěl zpracovat další zásobu na delší dobu, jak to udělal již v minulosti. Nikdy neměl v úmyslu marihuanu distribuovat, veškerá vypěstovaná marihuana byla určena výhradně pro jeho potřebu. Není propagátorem drog ani nikoho ke kouření marihuany nesváděl. Nebyl rovněž trestán pro žádné skutky, které by spáchal pod vlivem návykových látek. V minulosti byl sice odsouzen pro přechovávání extáze, bylo to však již v roce 2015 na dovolené v Chorvatsku a jednalo se ojedinělý exces. Jeho další tresty byly pouze „hlouposti“, nepovažuje se za „kriminálníka“. Poukazuje, že v současné době parlament uvažuje o tom, že držení určitého množství konopí by mohlo být legální, protože má výrazné léčebné účinky, zejména na kožní onemocnění. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody proto považuje za nespravedlivý a nepřiměřeně přísný, chtěl by si odpracovat obecně prospěšné práce a v budoucnu si dát pozor, aby se nedostal do rozporu se zákonem. Pokud jde o jeho předchozí odsouzení, pro které byl ve zkušební době, u odvolacího soudu neměl možnost se vyjádřit a objasnit důvody, pro které mu byla zkušební doba prodloužena. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a vrátil věc Okresnímu soudu v Ústí nad Labem k novému projednání.
6. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že obviněný sice neuvedl označení dovolacího důvodu tzv. literou zákona, z obsahu jeho podání však má za to, že jeho dovolací námitky se vysoce pravděpodobně týkají dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a částečně je lze podřadit i pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Za opodstatněné a hmotněprávnímu dovolacímu důvodu odpovídající státní zástupkyně označila dovolací námitky, týkající se nesprávné právní kvalifikace trestného jednání obviněného, že nebylo nikterak prokázáno, že měl v úmyslu marihuanu distribuovat, tedy, že nebyla určena pro jiného. Má za to, že soudy užitá právní kvalifikace neodpovídá popisu skutku ve výrokové části rozsudku.
8. Pokud je primárním zájmem obviněného M. Ch. změna nepodmíněného trestu odnětí svobody, podle státní zástupkyně jím uváděné dovolací námitky ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze považovat za opodstatněné, když jej nenaplňují námitky pouhé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu a ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 rozh. tr.). Má za to, že uložený trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců nepodmíněně uložený zhruba v polovině trestní sazby podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku nebo v dolní polovině trestní sazby uvedené v §283 odst. 1 tr. zákoníku, nelze považovat vzhledem k osobě obviněného a charakteru projednávaného případu i ve vztahu k jeho trestní minulosti za nepřiměřený.
9. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem a tomuto soudu uložil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
11. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
12. Obviněný své dovolání směřuje do uloženého trestu, a přestože konkrétně nespecifikoval dovolací důvod jeho zákonným označením, z obsahu jeho námitek, že trest uložený mu odvolacím soudem je nespravedlivý a nepřiměřeně přísný, lze nicméně dovodit jejich podřazení pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
13. Jak se z napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podává, odvolací soud zrušil výrok o trestu obecně prospěšných prací a výrok o uložení přiměřené povinnosti z rozsudku soudu prvního stupně, který ve vztahu k povaze, závažnosti spáchaného trestného činu a zejména k osobě obviněného označil za nepřiměřeně mírný, když v podrobnostech rozvedl, z jakých důvodů pro uložení trestu obecně prospěšných prací neshledal opodstatnění a jakými úvahami byl veden, pokud obviněného odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců.
14. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až 34 tr. zák. (resp. §41, §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
15. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice . … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
16. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. na již citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby ) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.”
17. Ve vztahu k projednávané trestné činnosti obviněného odvolací soud při ukládání trestu předně poukázal na záznamy vyplývající z opisu Rejstříku trestů, zejména odsouzení obviněného za drogovou trestnou činnost cizozemským soudem, zapsané ve zvláštní části opisu Rejstříku trestů, kde je evidován záznam z 12. 8. 2015, jednak přihlédl k odsouzení z rozhodnutí Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. 24 T 95/2016, jímž byl obviněný za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mj. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 18 měsíců, která mu běžela od 21. 10. 2016 do 21. 4. 2018. Ačkoli tato byla obviněnému prodloužena do 21. 4. 2020, aby se soud rozhodující o osvědčení obviněného skutečně mohl přesvědčit, že je schopen vést řádný život po delší dobu, toto se nestalo. Alternativní tresty, které mu byly opakovaně ukládány, tedy zjevně nesplnily svůj účel, neboť obviněný se další trestné činnosti dopustil i přesto, že mu běžela zkušební doba podmíněného odsouzení. Musel být tedy srozuměn s tím, že pokud se během zkušební doby podmíněného odsouzení, byť za trestnou činnost jiného druhu, dopustí dalšího úmyslného trestného činu, musí počítat s uložením mnohem přísnějšího trestu spojeného již s přímým výkonem trestu odnětí svobody, zvlášť při páchání drogové trestné činnosti, která má závažný a negativní celospolečenský dopad (str. 2 – 4 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
18. Nejvyšší soud ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 11. 2019, sp. zn. 0 Nt 20/2019, na č. l. 195 tr. spisu dále zjistil, že na obviněného byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 11. 2019, č. j. 0 Nt 20/2019, uvalena vazba z důvodů podle §67 písm. a), c) tr. ř. v souvislosti s jeho trestním stíháním vedeným Městským státním zastupitelstvím v Praze pod sp. zn. 1 KZv 210/2019. Z usnesení Policie České republiky, Národní protidrogové centrály ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. NPC-2028-348/TČ-2018-2200PR, které si Nejvyšší soud vyžádal, se podává, že proti obviněnému bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zčásti spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustil nejméně ode dne 5. 5. 2017 do současnosti, a to jednáním v citovaném usnesení blíže popsaným, přičemž v současné době se obviněný nachází ve výkonu vazby.
19. Pokud jde o úvahy obviněného o nepřiměřenosti uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody za situace, kdy je diskutován návrh zákona umožňující legální přechovávání určitého množství marihuany ke zdravotním účelům, ty shledal Nejvyšší soud naprosto irelevantní. Není totiž pochyb o tom, že obviněný si byl vědom, že svým jednáním porušuje zákon, a jednal tak zcela záměrně. V daném případě zákonodárce vyjádřil v právním řádu způsob nakládání s konopím, jež může obsahovat omamnou a psychotropní látku, přičemž vymezil podmínky, za kterých lze s touto rostlinou legálně nakládat kupř. jako s léčivem. Byl-li tedy obviněnému, který byl ohrožen uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody v rozpětí od jednoho do pěti roků, uložen nepodmíněný trest odnětí svobody mírně nad spodní hranicí zákonné trestní sazby předpokládané v ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku ve výměře 18 měsíců, lze konstatovat, že výše i druh uloženého trestu odpovídá kritériím uvedeným v §37 – §39 a v §55 odst. 2 tr. zákoníku, zohledňujícím okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněného, stupně jeho narušení i možnosti jeho nápravy, přičemž současně odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak vysokou míru společenské škodlivosti jeho protiprávního jednání.
20. Úvahy obviněného o nepřiměřenosti a přísnosti uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody tak nejsou namístě. Vzhledem k výše uvedeným východiskům nelze výtku obviněného M. Ch. směřující proti uloženému trestu odnětí svobody pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. podřadit, neboť o žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná.
21. Nejvyšší soud rovněž považuje za vhodné dodat, že pokud jde o vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného, tak pomíjí, že v posuzované věci státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem podala v neprospěch obviněného odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2019, č. j. 63 T 82/2018-165, toliko proti výroku o trestu ( str. 168 tr. spisu). Obviněný odvolání nepodal a tak výrok o vině nabyl právní moci již v řízení před soudem prvního stupně a nebyl předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu (§254 tr. ř.), což vyplývá i z odůvodnění napadeného rozsudku. Za této situace není Nejvyšší soud povolán otázkou viny se zabývat, když navíc, jak se podává z podaného dovolání, obviněný ani ničeho do otázky viny nenamítá, když toliko shledává nepřiměřeným a nespravedlivým jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody.
IV.
Závěrečné shrnutí
22. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Ch. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 2. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu