ECLI:CZ:NS:2020:11.TUL.2.2020.1
sp. zn. 11 Tul 2/2020-7781
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 11. 2020 v trestní věci obviněného J. Š. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. bytem XY, USA, o návrhu obviněného na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), takto:
I. Podle §174a odst. 7 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, se návrh obviněného J. Š. na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k provedení procesního úkonu v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 To 5/2020, zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2019, sp. zn. 10 T 16/2017, byl obviněný J. Š. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, zčásti dokonaným a zčásti spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což mu byl uložen jednak nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a dále podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru výroby a zpracování paliv a maziv a distribuce pohonných hmot, včetně zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodních korporacích podnikajících v těchto oborech, na dobu deseti let.
2. Bezprostředně po vyhlášení citovaného rozsudku městského soudu podal obviněný J. Š. prostřednictvím svého obhájce proti tomuto rozhodnutí odvolání, a to do všech výroků vztahujících se k jeho osobě, jež následně prostřednictvím svého obhájce písemně odůvodnil, a to podáním ze dne 12. 1. 2020. Citovaný rozsudek nalézacího soudu napadla odvoláním podaným mimo jiné v neprospěch obviněného J. Š. do výroku o trestu rovněž státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. O těchto řádných opravných prostředcích přitom nebylo doposud rozhodnuto, když Vrchní soud v Praze, jemuž byla předmětná věc předložena k rozhodnutí soudem prvního stupně dne 23. 1. 2020, nařídil veřejné zasedání o podaných odvoláních na termín 25. 8. až 28. 8. 2020, resp. 24. 11. a 26. 11. až 27. 11. 2020.
3. Již v rámci písemného odůvodnění podaného odvolání obviněný J. Š. namítl, že mu doposud nebyl řádně doručen odsuzující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2019, sp. zn. 10 T 16/2017, tedy že mu dané rozhodnutí nebylo doručeno v souladu s ustanovením §130 odst. 1 tr. řádu ve spojení s ustanovením §64 odst. 1, 5 tr. řádu, tedy do vlastních rukou do místa jeho současného bydliště v USA, bez možnosti doručení tzv. fikcí. Identické vyjádření přitom obviněný prostřednictvím svého obhájce adresoval přímo odvolacímu soudu jednak v rámci svého návrhu učiněného při veřejném zasedání o odvolání dne 25. 8. 2020, tak následně v rámci svého návrhu ze dne 27. 8. 2020, resp. jeho opakovaní ze dne 31. 8. 2020, jímž se s ohledem na výše uvedené nedoručení rozsudku soudu prvního stupně domáhal vrácení věci Městskému soudu v Praze bez věcného vyřízení, jakož i v rámci své stížnosti podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 3 To 5/2020, o zrušení zajištění nemovitostí podrobně specifikovaných ve výrokové části tohoto rozhodnutí.
4. Dne 22. 10. 2020 podal obviněný J. Š. prostřednictvím svého obhájce Vrchnímu soudu v Praze návrh na určení procesní lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a odst. 1 a násl. zákona o soudech a soudcích v podobě vrácení spisu sp. zn. 10 T 16/2017 Městskému soudu v Praze bez věcného vyřízení dané věci. Svůj návrh obviněný odůvodnil tím, že mu doposud nebyl řádně doručen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2019, sp. zn. 10 T 16/2017, což prostřednictvím svého obhájce sdělil, jak soudu prvního stupně (v rámci odůvodnění podaného odvolání), tak soudu odvolacímu. Ten přitom v průběhu veřejného zasedání o odvolání konaného dne 25. 8. 2020 konstatoval, že jako soud odvolací nemá spolehlivé informace o tom, zda „má obviněný Š. skutečně doručeno“, načež veřejné zasedání odročil na neurčito s tím, že k předestřenému návrhu obhájce obviněného JUDr. Vladimíra Vaňka přistoupil k doručení vyrozumění o novém termínu veřejného zasedání o odvolání, jakož i rozsudku soudu prvního stupně osobě obviněného Š. na adresu jeho současného bydliště v USA poštou, a to prostřednictvím tohoto obhájce. S ohledem na skutečnost, že by měl obviněnému rozsudek soudu prvního stupně doručit pouze tento soud a nikoli soud odvolací, rozhodl se obviněný doručovaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2019, sp. zn. 10 T 16/2017, prostřednictvím svého obhájce vrátit zpět vrchnímu soudu, když má za to, že toto jeho odepření přijetí rozsudku nelze považovat za bezdůvodné ve smyslu §64a odst. 2 tr. řádu.
5. S ohledem na ustanovení §251 odst. 3 tr. řádu má totiž obviněný za to, že postupem zvoleným vrchním soudem, který se jako soud odvolací rozhodl doručit mu rozsudek městského soudu na místo soudu nalézacího, aniž by naopak vrátil věc tomuto soudu bez věcného vyřízení, došlo k odnětí jeho práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, jež jsou garantována v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i k porušení čl. 90 Ústavy, neboť podle §130 odst. 1 tr. řádu se rozsudek v opise doručuje obviněnému v souladu s §64 odst. 5 písm. a) tr. řádu, tedy do vlastních rukou, s vyloučením fikce doručení, přičemž toto doručení může provést pouze soud prvního stupně, nikoli soud odvolací. Pakliže obviněnému doposud nebyl řádně doručen rozsudek soudu prvního stupně, je toho názoru, že mu stále běží lhůta podle §248 odst. 2 tr. řádu pro podání odvolání, jíž nelze nikterak zkrátit. Měl-li dle obviněného předseda senátu Městského soudu v Praze z podání jeho obhájce postaveno na jisto, že obviněnému doposud nebyl řádně doručen rozsudek nalézacího soudu, byl na místě postup podle §251 odst. 3 tr. řádu a nikoli předložení spisu Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o podaných odvoláních podle §253 odst. 3 tr. řádu, popř. měl v souladu s §2 odst. 4 tr. řádu učinit taková opatření, jež by vedla k prověření pravosti podpisu obviněného na mezinárodní doručence dokládající doručení rozsudku osobě obviněného v místě jeho pobytu v USA, když tento tvrdí, že se o jeho podpis nejedná. Vrchní soud přitom dle obviněného nemůže vadu spočívající v nedoručení rozsudku soudu prvního stupně osobě obviněného zhojit tím, že daný rozsudek této osobě sám doručí v rámci odvolacího řízení, neboť podle §248 odst. 2 tr. řádu je s ohledem na dělbu moci soudní takovéto doručení oprávněn provést pouze Městský soud v Praze.
6. Jelikož vrchní soud ani přes opakované návrhy obviněného nevrátil spis Městskému soudu v Praze bez věcného vyřízení s tím, že obviněnému doposud nebyl řádně doručen rozsudek soudu první stupně, podal dne 22. 10. 2020 prostřednictvím svého obhájce Vrchnímu soudu v Praze podle §174a odst. 1 a násl. zákona o soudech a soudcích návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu v podobě vrácení spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 10 T 16/2017 vrchním soudem tomuto soudu prvního stupně bez věcného vyřízení věci.
7. Nejvyšší soud, který je jako soud nejblíže vyššího stupně věcně i místně příslušný k projednání návrhu podle §174a odst. 4 zákona o soudech a soudcích, po prostudování předloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že návrh obviněného J. Š. na určení lhůty k provedení procesního úkonu Vrchním soudem v Praze není důvodný.
8. Podle ustanovení §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích platí, že má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
9. Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do dvaceti pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
10. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, jež je zakotveno zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejedná se přitom o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, nýbrž o řízení sui generis , jehož smysl spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž tento návrh směřuje, aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, čímž bude současně zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu v rámci vedeného řízení dojít.
11. Současně je přitom třeba vzít v úvahu skutečnost, že soudnictví v České republice vykonávají nezávislé soudy, přičemž soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a §1 zákona o soudech a soudcích). Za tohoto stavu tak mimo jiné platí, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců, což platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí.
12. Nejvyšší soud v návaznosti na výše uvedená zákonná východiska a dosavadní průběh řízení přezkoumal všechny relevantní skutečnosti vztahující se k podanému návrhu obviněného a dospěl k závěru, že v řízení vedeném před Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 3 To 5/2020 k žádným průtahům nedošlo. Vrchní soud v Praze poté, co mu byla daná trestní věc dne 23. 1. 2020 předložena Městským soudem v Praze k rozhodnutí o odvoláních podaných jednotlivými obviněnými, jakož i státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Praze proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2019, sp. zn. 10 T 16/2017, v dané věci dne 28. 7. 2020 nařídil veřejné zasedání k projednání těchto řádných opravných prostředků na původní termín 25. 8. až 28. 8. 2020. Již v tomto okamžiku byl přitom odvolací soud obeznámen s námitkou obviněného J. Š. založenou na tvrzení, že mu doposud nebyl řádně, tj. v souladu s §130 odst. 1 tr. řádu ve spojení s §64 odst. 1, 5 tr. řádu, doručen rozsudek soudu prvního stupně, na což prostřednictvím svého obhájce upozorňoval již v písemném odůvodnění svého odvolání ze dne 12. 1. 2020. Přesto odvolací soud přikročil k nařízení veřejného zasedání, aniž by rozhodl o vyloučení trestní věci obviněného Š. k samostatnému projednání a následně tuto věc vrátil bez věcného vyřízení soudu prvního stupně s tím, že tomuto obviněnému doposud nebyl řádně doručen rozsudek nalézacího soudu, pročež mu tak doposud ani neuplynula zákonná odvolací lhůta. Z postupu vrchního soudu je tedy zřejmé, že s ohledem na městským soudem předloženou dodejku, užívanou v mezinárodním poštovním styku, na níž byl jako příjemce doručované písemnosti v podobě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2019, sp. zn. 10 T 16/2017, označen obviněný J. Š. a doručovací adresou byla adresa místa jeho současného pobytu v USA, přičemž rubrika s podpisem adresáta byla vyplněna, považoval tento odvolací soud všechny zákonné podmínky pro předložení věci k rozhodnutí o všech podaných odvoláních za splněné.
13. Z protokolu o veřejném zasedání o odvolání konaném v dané trestní věci vedené pod sp. zn. 3 To 5/2020, ze dne 25. 8. 2020 je pak zřejmé, že až v rámci tohoto jednání byl vrchní soud ze strany obhájce obviněného Š. obeznámen s jím tvrzenou námitkou pravosti podpisu na dodejce, jíž mělo být prokazováno řádné doručení napadeného rozsudku soudu prvního stupně osobě tohoto obviněného. Následně vrchní soud přikročil k opětovnému doručení jak vyrozumění o novém termínu veřejného zasedání, tak rozsudku nalézacího soudu osobě obviněného Š. na adresu jeho současného pobytu v USA, a to v součinnosti s jeho obhájcem, který řádné doručení obou písemností výslovně přislíbil, načež dne 22. 10. 2020 odvolacímu soudu písemně sdělil, že obviněný ze shora uvedených důvodů odmítl doručovanou písemnost v podobě rozsudku městského soudu převzít. V této souvislosti přitom nelze pominout skutečnost, že odvolací soud ve vztahu k obviněným Š. namítaným vadám při doručení rozsudku soudu prvního stupně doposud nezaujal jakékoli konečné stanovisko, v rámci kterého by vyslovil svůj právní závěr stran povahy a účinků doručení dokládaného dodejkou užívanou v mezinárodním poštovním styku, ve vztahu k níž obviněný sporuje pravost podpisu uvedeného k osobě adresáta. Současně se odvolací soud doposud nikterak nevypořádal ani s případnými účinky doručení, resp. obhájcem tvrzeného odepření převzetí, odvoláním napadeného rozsudku Městského soudu v Praze osobě obviněného Š., jež bylo realizováno až v rámci odvolacího řízení (tedy z pokynu vrchního soudu a nikoli z pokynu soudu nalézacího), neboť jakékoli závěry odvolacího soudu k této otázce by byly za situace, kdy tomuto soudu doposud nebyla vrácena předmětná obsílka doručovaná obviněnému s případným vyznačením přesného data doručení a jeho podpisu či stanoviska k odepření jejího převzetí, ryze předčasné. Až na základě těchto zjištění bude na místě, aby se odvolací soud věcně zabýval otázkou účinků doručení rozsudku soudu prvního stupně soudem odvolacím až v rámci odvolacího řízení, tedy nikoli soudem nalézacím postupem podle §130 odst. 1, 2 tr. řádu ve spojení s §251 odst. 3 tr. řádu, tzn. otázkou, zda lze případnou procesní vadu spočívající v nedoručení rozsudku soudu prvního stupně osobě obviněného zhojit tím, že daný rozsudek této osobě doručí v rámci odvolacího řízení sám odvolací soud.
14. Pakliže odvolací soud v dané věci doposud neshledal podmínky pro obviněným J. Š. navrhovaný postup, tedy pro případné vrácení věci soudu prvního stupně bez věcného vyřízení (a to po vyloučení věci obviněného ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí) s tím, že jmenovanému obviněnému doposud nebyl řádně doručen odvoláním napadený rozsudek městského soudu, neboť je zapotřebí nejprve vyčkat výsledků doručení realizovaného odvolacím soudem, nelze v tomto postupu za současného stavu věci shledávat jakýchkoli průtahů, na které by bylo na místě reagovat postupem předpokládaným ustanovením §174a zákona o soudech a soudcích, tedy určením lhůty tomuto soudu k provedení obviněným navrhovanému procesnímu úkonu. Domáhá-li se tak obviněný prostřednictvím svého obhájce vrácení věci soudu prvního stupně bez jejího věcného vyřízení, nelze než takovýto případný postup ze strany odvolacího soudu považovat za situace, kdy tímto soudem doposud nebyla na jisto postavena předběžná otázka, zda v dané věci došlo k řádnému doručení rozsudku nalézacího soudu osobě obviněného J. Š., a to soudem prvního stupně či soudem odvolacím (a zda tak jsou i ve vztahu k jeho osobě splněny všechny zákonné podmínky pro konání odvolacího řízení) či nikoli, za ryze předčasný.
15. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích rozhodl tak, že se návrh obviněného J. Š. ze dne 22. 10. 2020 jako nedůvodný zamítl, neboť nebylo shledáno, že by v řízení vedeném před Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 3 To 5/2020 docházelo k průtahům, když obviněným požadovaný procesní úkon v podobě vrácení spisu vedeného pod sp. zn. 10 T 16/2017 Městskému soudu v Praze jako soudu prvního stupně zpět bez věcného vyřízení věci, a to za účelem řádného doručení rozsudku tohoto soudu ze dne 2. 9. 2019, č. j. 10 T 16/2017-7585, osobě obviněného přímo nalézacím soudem (jak již bylo uvedeno výše) poté, co ze strany odvolacího soudu doposud nebylo jednoznačně postaveno na jisto tvrzení obviněného J. Š., že mu citovaný rozsudek Městského soudu v Praze doposud nebyl řádně doručen, pročež mu doposud neuplynula zákonná osmidenní lhůta pro podání odvolání, jeví minimálně předčasným, pročež jej zamítl.
16. Současně bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení, a to tak, že obviněný J. Š. jako navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé a contrario zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení případně vznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 11. 2020
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu