ECLI:CZ:NS:2020:11.TVO.13.2020.1
sp. zn. 11 Tvo 13/2020-16723
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2020 stížnost obviněného M. T., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 6 To 51/2020, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 6 To 51/2020, a tomuto soudu se ukládá, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 6 To 51/2020, rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že podle §31 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v §30 odst. 1 tr. ř. je soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Pavel Zelenka vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 8/2018.
Proti tomuto usnesení podal obviněný M. T. prostřednictvím svého obhájce včas stížnost. Obviněný M. T. ve své stížnosti namítl, že napadené usnesení je nedůvodné, když důvody pro vyloučení soudce JUDr. Pavla Zelenky mají spočívat v tom, že soudce JUDr. Pavel Zelenka je dlouhodobým známým advokáta T. K. obhajujícího v této trestní věci obviněné J. F. a E. F. Soudce JUDr. Pavel Zelenka se subjektivně necítí být podjatý, avšak podle Vrchního soudu v Praze jsou dány s přihlédnutím k povaze přátelských vztahů mezi soudcem JUDr. Pavlem Zelenkou a advokátem T. K. objektivní skutečnosti zakládající oprávněné pochyby o jeho nestrannosti. Podle stěžovatele soudem uváděné skutečnosti neodůvodňují vyloučení soudce JUDr. Pavla Zelenky z vykonávání úkonů trestního řízení v předmětné trestní věci. Postupem Vrchního soudu v Praze tak došlo k porušení ústavně garantovaného práva obviněného M. T. na zákonného soudce ve smyslu ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny. Tyto své závěry rovněž opřel o několikerá rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
3. Závěrem stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že zruší napadené usnesení a sám rozhodne, že soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Pavel Zelenka není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 8/2018.
4. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, tedy jeho správnost, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, načež dospěl k závěru, že stížnost obviněného M. T. je v podstatě důvodná.
5. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
6. K tomu Nejvyšší soud dále uvádí, že pochybnosti předpokládané ustanovením §30 odst. 1 tr. ř. zakládající vyloučení soudce (a dalších orgánů činných v trestním řízení), musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).
7. Nejde tedy toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Přitom důvody, které k rozšíření nestrannosti i o zmíněnou objektivní rovinu vedou, osvětlil Ústavní soud např. v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04, z něhož plyne, že: ,,[n]estrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (WAGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK, V., LANGÁŠEK, T., POSPÍŠIL, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739-740).
8. Toliko z napadeného usnesení se podává, že k obhájci T. K., který je obhájcem v téže věci, a to obhájcem obviněného J. F., soudce JUDr. Pavel Zelenka uvedl, že se jedná o dlouhodobě blízkého známého, s nímž v letech 1975 – 1979 absolvoval studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy ve stejné studijní skupině a nejpozději od druhé poloviny devadesátých let minulého století se prohloubily jeho přátelské vztahy s obhájcem T. K., s nímž se včetně rodinných příslušníků a dalších známých poměrně často setkávali a setkávají i ve volném čase. Soudce JUDr. Pavel Zelenka se sice v posuzované věci subjektivně necítí být podjatý ve vztahu ke stranám trestního řízení a ani jejich zástupcům, avšak senát Vrchního soudu v Praze konstatoval, že z objektivního pohledu s přihlédnutím k povaze přátelského vztahu soudce JUDr. Pavla Zelenky k obhájci T. K. nejsou vyloučeny oprávněné pochyby o jeho nestrannosti.
9. Tento závěr Vrchního soudu v Praze obsažený v napadeném usnesení však nemá potřebnou oporu ve spisovém materiálu, v němž zcela absentuje jakýkoliv podklad zachycující vyjádření soudce JUDr. Pavla Zelenky ke své možné podjatosti, resp. bližší konkretizaci jeho vztahu k obhájci T. K. Ze spisového materiálu pak není ani patrné, na základě čeho (z jakého důvodu) senát Vrchního soudu v Praze rozhodoval o podjatosti soudce JUDr. Pavla Zelenky. Takový podklad neposkytuje ani protokol o neveřejném zasedání ze dne 10. 8. 2020 (č. l. 16690), v němž je obsažen pouze údaj o předmětu jednání a informace o tom, že v rámci neveřejného zasedání byl přečten podstatný obsah spisu Krajského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 8/2018.
10. Z těchto důvodů není vůbec možné přezkoumat řízení, které předcházelo napadenému usnesení, a tedy na základě jakých podkladů dospěl Vrchní soud v Praze k závěru, že z objektivního pohledu existují okolnosti, které způsobují oprávněné pochyby o nestrannosti soudce JUDr. Pavla Zelenky. V případě, že jsou dány objektivní důvody podjatosti soudce, je soud povinen tyto důvody opřít o zjištění, která mají podklad ve spisovém materiálu, a své závěry náležitě odůvodnit. Z obsahu spisu se nic takového nepodává. Uvedené povinnosti Vrchní soud v Praze v předmětné věci nedostál, a proto jeho rozhodnutí nemohlo ve stížnostním řízení obstát.
11. Při novém rozhodování o vyloučení soudce JUDr. Pavla Zelenky z vykonávání úkonů trestního řízení v předmětné trestní věci Vrchní soud v Praze bude muset opatřit podklady potřebné pro své rozhodnutí. Jde zejména o vlastní vyjádření soudce JUDr. Pavla Zelenky k jeho vztahu k obhájci T. K. Na podkladě toho, popřípadě s přihlédnutím k dalším skutečnostem, své závěry o vyloučení či nevyloučení dotčeného soudce řádně odůvodní, přičemž neopomene se též vypořádat s judikaturními závěry plynoucími z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, na něž stěžovatel poukazuje.
12. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §149 odst. 6 tr. ř. je Vrchní soud v Praze při novém rozhodování vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony, jejichž provedení nařídil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu