ECLI:CZ:NS:2020:11.TVO.14.2020.1
sp. zn. 11 Tvo 14/2020-7633
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2020 stížnost obviněného P. N., nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 8. 2020, č. j. 1 Ntd 4/2020-7605, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného P. N. zamítá.
Odůvodnění:
1. Dne 22. 6. 2020 obviněný P. N. v rámci hlavního líčení konaného u Krajského soudu v Ostravě v trestní věci vedené pod sp. zn. 29 T 1/2011 vznesl jednak návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. řádu, dále námitku podjatosti předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miroslava Muchy, jakož i námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vladislava Šlapáka a JUDr. Jaroslava Holubce. V rámci svých výhrad uvedl rovněž to, že rozhodování senátu 1 To Vrchního soudu v Olomouci (v obsazení JUDr. Štefan Škadra, JUDr. Vladislav Šlapák a JUDr. Jaroslav Holubec) je nejspíše ovlivněno úplatkem, čímž si vysvětluje neschopnost těchto soudců v jeho případě nestranně a objektivně rozhodnout. Vzhledem k těmto námitkám byla věc přidělena k rozhodnutí senátu 1 To ve složení JUDr. Libor Losa jako předseda senátu a soudci JUDr. Jaroslav Holubec a Mgr. Daniel Plšek, a to i se stížností obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2020, č. j. 29 T 1/2011-7572, kterým tento soud rozhodl tak, že předseda senátu JUDr. Miroslav Mucha není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného P. N.
2. Ještě předtím, než vrchní soud přistoupil k rozhodnutí o návrhu na odnětí a přikázání věci a o stížnosti obviněného podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2020, č. j. 29 T 1/2011-7572, se zabýval obviněným dříve vznesenou námitkou podjatosti soudce JUDr. Jaroslava Holubce (neboť JUDr. Štefan Škadra již není soudcem a JUDr. Vladislav Šlapák není soudcem zařazeným v senátu 1 To Vrchního soudu v Olomouci, přičemž namítat je možné jen podjatost těch soudců, kteří v příslušné věci rozhodují). Vrchní soud v Olomouci následně rozhodl svým usnesením ze dne 4. 8. 2020, č. j. 1 Ntd 4/2020-7605 tak, že v souladu s §31 odst. 1 tr. řádu a §30 odst. 1 tr. řádu a contrario není soudce JUDr. Jaroslav Holubec vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného P. N.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný obsáhlou stížnost ze dne 9. 8. 2020, kterou ještě doplnil písemným podáním ze dne 4. 9. 2020. Úvodem stěžovatel označil usnesení vrchního soudu pod č. j. 1 Ntd 4/2020-7605 za nepřezkoumatelné, neboť nikterak nereagovalo na řadu jím vznesených výhrad. V prvé řadě obviněný namítl, že Vrchní soud v Olomouci se ve svém usnesení nevyjádřil k námitce na popření jeho práva na právní pomoc, neboť jeho obhájce Mgr. František Stratil žádným způsobem nereagoval na usnesení ze dne 23. 6. 2020, č. j. 29 T 1/2011-7572, jímž Krajský soud v Ostravě rozhodl tak, že JUDr. Miroslav Mucha není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného P. N. vedené pod sp. zn. 29 T 1/2011, a v probíhajícím řízení mu neposkytl potřebné právní rady. Obviněný mu přitom zaslal tři dopisy, ve kterých poskytování právní pomoci urgoval, nicméně ze strany Mgr. Stratila neobdržel žádnou odpověď. V této souvislosti také namítl, že odvolací soud jej nevyzval k doplnění stížnosti proti výše uvedenému usnesení, a to přesto, že jej upozornil, že jeho advokát je na dovolené.
4. Vrchní soud se v napadeném rozhodnutí rovněž nevypořádal s jeho námitkou, že rozhodování příslušného senátu bylo zřejmě ovlivněno úplatkem, neboť si žádným jiným způsobem nedokáže vysvětlit, že jeho teta, poškozená J. S., během jednání konaného dne 24. 4. 2015 výslovně uvedla, kterak senát vrchního soudu č. 1 To rozhodne. Současně dle stěžovatele ani nebylo nikterak ověřeno, zda se JUDr. Holubec osobně zná s J. S. K dříve zaujatým právním názorům stěžovatel následně uvedl, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci vydané pod č. j. 1 To 19/2015-5057 je postaveno na důkazu, který státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci označila za získaný nezákonným donucením. Pokud tedy tuto skutečnost sám namítl, nejedná se z jeho strany o polemiku, nýbrž o zásadní porušení zákona.
5. Stěžovatel rovněž namítl, že senát vrchního soudu za účasti JUDr. Holubce postupoval v rozporu s právním názorem Evropského soudu pro lidská práva, který v rozsudku Tempel proti České republice ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 44151/12, přímo zmiňuje, že nadřízený soud nesmí za žádných okolností udělovat pokyny soudu prvního stupně o tom, jak by měl o vině obviněného rozhodnout. V daném případě je však zřejmé, že se JUDr. Holubec účastnil na rozhodování vrchního soudu, které vykročilo ze zákonných mezí, což se muselo nutně projevit stran jeho objektivity.
6. Obviněný P. N. taktéž považuje za nemožné přejít bez povšimnutí porušení jeho práva na domovní svobodu senátem Vrchního soudu v Olomouci č. 1 To ve složení JUDr. Štefan Škadra, JUDr. Vladislav Šlapák a JUDr. Jaroslav Holubec. Stěžovatel má za to, že tento senát porušil svoji povinnost chránit základní lidská práva, když v tomto smyslu reaguje na lživé tvrzení o možnosti zajišťovat důkazy v jeho bydlišti bez jeho souhlasu, neboť takovýto postup je v rozporu s názorem vyjádřeným Ústavním soudem, jakož i Evropským soudem pro lidská práva.
7. Za značně zarážející považuje obviněný i postup současného senátu vrchního soudu č. 1 To ve složení JUDr. Libor Losa, JUDr. Jaroslav Holubec a Mgr. Daniel Plšek, který – aniž byla postavena na jisto otázka vyloučení soudce JUDr. Holubce – připustil, aby se tento soudce podílel na přijetí usnesení ze dne 4. 8. 2020, č. j. 1 To 65/2020-7609, a usnesení č. j. 1 Ntd 4/2020-7614 z téhož dne. Vzhledem k tomu obviněný považuje odůvodnění obou zmíněných usnesení za ústavně nesouladná.
8. V doplnění své stížnosti ze dne 4. 9. 2020 stěžovatel dodal, že soudci senátu Vrchního soudu v Olomouci č. 1 To nesprávně interpretovali výsledky znaleckého zkoumání jeho osoby (ve spisovém materiálu na č. l. 782), ze kterých plyne, že obviněný nemá sklony k agresivitě ani ke konfabulaci, zatímco soudci později konstatovali, že stěžovatel je agresivní a prokazatelně lhal (viz č. l. 5057, usnesení pod sp. zn. 1 To 19/2015). Podle mínění obviněného tak takovýto způsob odůvodnění napadených rozhodnutí prokazuje jednoznačnou předpojatost daného senátu.
9. Obviněný P. N. dále uvedl, že v minulosti podal žalobu na ochranu osobnosti, která je projednávána u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 123/2017 a u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 Co 21/2019. V této souvislosti přitom upozornil na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Chmelíř versus Česká republika pod sp. zn. 64935/01, který jasně deklaruje, že je nezbytně nutné, aby soudy v demokratické společnosti vzbuzovaly u veřejnosti důvěru a v případě trestního řízení i u obviněného. Tak, aby bylo možné tohoto cíle dosáhnout, musí být každý soud ve své rozhodovací činnosti zcela nestranný. Obsah a předmět žaloby je pro posouzení důvodnosti vznesené námitky objektivní nestrannosti senátu vrchního soudu zcela klíčový, nicméně pokud se s ní soudci senátu č. 1 To neseznámili a ani se k ní nevyjádřili, pak jejich přístup vzbuzuje oprávněnou nedůvěru v jejich nestrannost.
10. Závěrem stěžovatel dodal, že ačkoliv vznesl námitku podjatosti i proti soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vladislavu Šlapákovi, nebylo o ní nikterak rozhodnuto. Tento soudce přitom rozhodoval jako člen senátu Vrchního soudu v Olomouci č. 5 To ve věcech obviněného vedených pod č. j. 5 To 22/2018-3295 a pod č. j. 5 To 22/2018-4190 a nyní bude rozhodovat také o stížnosti obviněného podané proti usnesení krajského soudu o zamítnutí jím podaného návrhu na povolení obnovy řízení ve věci vedené pod sp. zn. 81 T 1/2017. Stěžovatel je přitom přesvědčen o tom, že ačkoli jde o jinou trestní věc, tak by mělo být rozhodnuto o námitce podjatosti i ve vztahu k osobě tohoto soudce. Argumentaci vrchního soudu, že je možné namítnout pouze podjatost soudců, kteří v dané věci rozhodují, stěžovatel kategoricky odmítá.
11. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl zrušení napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 8. 2020, č. j. 1 Ntd 4/2020-7605, a vrácení věci tomuto soudu k reakci na obviněným dříve vznesené námitky.
12. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem prověřil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci podle §147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného P. N. není důvodná.
13. V obecné rovině je třeba připomenout, že podle §30 odst. 1 až odst. 3 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící (jakož i státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná), u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu. Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak.
14. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího subjektu ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, kterak by se rozhodování jevilo nezávislému vnějšímu pozorovateli.
15. Tento subjektivní i objektivní aspekt vyzdvihla mimo jiné i judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně zohledňuje obě tato hlediska, přičemž k tomuto pojetí se přiklonil i Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například ve svém nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04, ve kterém uvedl, že: ,,Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739 - 740).
16. Při posouzení stížnosti obviněného P. N. výše uvedenými hledisky a konkrétními okolnostmi daného případu je zřejmé, že dospěl-li Vrchní soud v Olomouci ve svém rozhodnutí ze dne 4. 8. 2020, č. j. 1 Ntd 4/2020-7605, k závěru, že podle §30 odst. 1 a §31 tr. řádu není JUDr. Jaroslav Holubec vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného P. N., nelze tomuto postupu vytknout žádné pochybení. Z obsahu příslušného spisového materiálu totiž nebyly zjištěny žádné konkrétní známky osobní podjatosti jmenovaného soudce vůči osobě obviněného P. N., a to ani z důvodu existujícího poměru k projednávané věci či poměru k jinému orgánu činnému v trestním řízení ve smyslu §30 odst. 1 tr. řádu.
17. K zákonné podmínce „pro poměr k projednávané věci“ Nejvyšší soud podotýká, že za poměr k věci nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná ze subjektivních názorů obviněného. Zásadně se jedná pouze o okolnosti, které jednoznačně svědčí o tom, že soudce není schopen ve věci objektivně, spravedlivě a nestranně rozhodnout. Takovou okolností by byla např. skutečnost, kdyby byl soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jaroslav Holubec přímo poškozen trestnou činností obviněného P. N., nebo pokud by nastala jiná situace podobně zásadního významu. Z přiloženého spisového materiálu však Nejvyšší soud ověřil, že žádná takto zásadní okolnost zjištěna nebyla. Nejvyšší soud současně konstatuje, že případný odchylný právní názor senátu odvolacího, resp. stížnostního soudu od právního názoru obhajoby přitom nelze sám o sobě považovat za projev případné podjatosti členů soudního senátu vůči osobě obviněného nebo jeho obhájce, neboť příslušný soud svůj postup v dané věci vždy podrobně odůvodnil a s tímto odůvodněním obviněného prostřednictvím jeho obhájce vždy řádně seznámil.
18. Stejně tak stran zákonné podmínky „pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům“ Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že soudce JUDr. Jaroslav Holubec prokazatelně není v žádném osobním vztahu k obviněnému P. N., resp. k jeho rodinným příslušníkům, konkrétně v příbuzenském či rodinném poměru a rovněž nebyli před projednáváním tohoto případu k žádnému z nich ani v osobně přátelském nebo naopak nepřátelském vztahu (viz vyjádření tohoto soudce na č. l. 7602).
19. V nyní projednávaném případě nebyl zjištěn ani nedovolený „poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení“ , neboť JUDr. Jaroslav Holubec nebyl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného, kterak to předpokládá ustanovení §30 odst. 2 tr. řádu. Rovněž ani nebyl ve věci činný jako soudce, který by v přípravném řízení v této věci nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, stejně jako v této fázi trestního řízení nevydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení ve vztahu k osobě obviněného a ani nerozhodoval o vazbě obviněného. Stejně tak se jako soudce nebo přísedící neúčastnil projednávání této věci u Krajského soudu v Ostravě, který ve věci rozhodl v prvním stupni ve smyslu §30 odst. 3 tr. řádu. Identické závěry přitom platí i ve vztahu k podmínkám popsaným v ustanovení §30 odst. 4 tr. řádu.
20. Z příslušného spisového materiálu vyplynulo pouze to, že JUDr. Jaroslav Holubec se jako jeden ze členů senátu č. 1 To Vrchního soudu v Olomouci podílel na rozhodnutích v trestní věci obviněného P. N., naposledy při projednávání stížnosti obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 5. 5. 2016, č. j. 29 T 1/2011-5075, o které Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 15. 6. 2016, č. j. 1 To 34/2016-5127. V těchto případech nicméně nebylo zjištěno jakékoli porušení některého z výše uvedených zákonných ustanovení, pro které by musel být jmenovaný soudce Vrchního soudu v Olomouci z projednávání úkonů trestního řízení vyloučen. Ani skutečnost, že Okresní soud v Olomouci pod sp. zn. 25 C 123/2017, resp. Krajský soud v Ostravě pod sp. zn. 71 Co 21/2019, měl dříve projednávat žalobu obviněného na ochranu osobnosti, sama o sobě nevylučuje soudce JUDr. Jaroslava Holubce z rozhodování v trestní věci obviněného P. N.
21. Kromě námitky podjatosti JUDr. Jaroslava Holubce obviněný ve své stížnosti označil rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 8. 2020, č. j. 1 Ntd 4/2020-7605, za nepřezkoumatelné, neboť nereagovalo na řadu jím vznesených námitek. Ať se však jedná o spekulativní tvrzení obviněného, že rozhodování senátu vrchního soudu bylo zřejmě ovlivněno úplatkem, nebo tvrzení, že rozhodnutí vrchního soudu pod sp. zn. 1 To 19-2015-5057 je postaveno na důkazu, který byl získán nezákonně, či výhrady stěžovatele k poskytovaným právním službám jeho obhájcem Mgr. Stratilem, resp. názor, že nadřízený soud uložil soudu prvního stupně neoprávněně pokyny, kterak má rozhodnout o jeho vině (event. o další stěžovatelovy připomínky) – ve všech těchto námitkách obviněný de facto vyjádřil pouze svůj nesouhlas s procesními závěry Vrchního soudu v Olomouci či Krajského soudu v Ostravě. Stejně jako Vrchní soud v Olomouci v případě napadeného usnesení, tak i Nejvyšší soud konstatuje, že skutečnost, že obviněný se s těmito závěry neztotožnil, ještě neznamená, že soudce nemůže v jeho věci nestranně rozhodovat. Výše uvedené námitky navíc nelze vypořádat prostřednictvím usnesení, jež se zabývá toliko otázkou domnělé podjatosti člena senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jaroslava Holubce, nýbrž výhradně cestou řádných či mimořádných opravných prostředků.
22. Závěrem tak lze shrnout, že Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu realizovaného na podkladě stížnosti obviněného ověřil, že Vrchní soud v Olomouci reagoval stran námitky podjatosti soudce JUDr. Jaroslava Holubce zcela dostatečně, přičemž nezjistil ničeho, co by dokládalo, že by jmenovaný soudce byl skutečně vůči obviněnému P. N. v jakémkoli nedovoleném objektivním nebo subjektivním vztahu, pro který by bylo nutné řešit otázku jeho podjatosti. Vzhledem k tomu se Nejvyšší soud plně ztotožnil s napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 8. 2020, č. j. 1 Ntd 4/2020-7605, pročež stížnost obviněného P. N. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 9. 2020
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu