ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1133.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 1133/2020-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobkyně E. D. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem Špulkou, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, proti žalovanému M. F. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, o vyloučení nemovitých věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 5 C 115/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2019, č. j. 7 Co 1552/2019-32, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Ondřeje Flašky.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 13. 9. 2019, č. j. 5 C 115/2019-23, kterým Okresní soud v Jindřichově Hradci zastavil řízení (výrok I.), rozhodl, že žalovaný nemá právo na zaplacení nákladů řízení (výrok II.) a že se po právní moci usnesení žalobkyni vrací zpět část zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč (výrok III.). Odvolací soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně se domáhá vyloučení nemovitých věcí z exekuce, jež je vedena na majetek jejího bývalého manžela. V dotčeném exekučním řízení však již byl dříve pravomocně zamítnut návrh žalobkyně ze dne 29. 12. 2017 na částečné zastavení exekuce v rozsahu postižení těchto nemovitých věcí, jenž byl rovněž shodně skutkově odůvodněn (tím, že manželství bylo rozvedeno a nebylo dosud rozhodnuto o vypořádání společného jmění manželů). Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že věcnému projednání žaloby brání překážka věci pravomocně rozsouzené ve smyslu §159a odst. 4 o. s. ř., a řízení je proto třeba pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastavit podle §104 odst. 1 o. s. ř.
Žalobkyně v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu „spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§489 NOZ)“. Domnívá se, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné a neurčité, neboť z něj není zřejmé, jakého konkrétního majetku se exekuce týká (rozhodnutí hovoří pouze o postižených nemovitých věcech tak, že je jmenovitě neuvádí). Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil se závěry odvolacího soudu. Uvedl, že z rozhodnutí je zřejmé, o jaké konkrétní nemovité věci se jedná. Uspokojení pohledávky oprávněného (žalovaného) se lze domáhat i z majetku spadajícího do dosud nevypořádaného, byť zaniklého společného jmění bývalých manželů, a tedy i prodejem nemovitých věcí v plném rozsahu jako celku. Exekuce není vedena v rozsahu větším než nutném. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.
V souladu s §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání nelze dovodit, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatelka je povinna v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, a musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká.
Protože dovolání má vady, které nebyly v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněny, a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, a žalovaný má proto právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, jež sestávají z odměny za dva úkony právní služby advokáta (převzetí věci a sepis vyjádření k dovolání) ve výši 6 200 Kč [§1 odst. 2, §6 odst. 1, §9 odst. 4 písm. b), §7 bod 5, §11 odst. 1 písm. a) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (§13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést, ve výši 1 428 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.), celkem tedy 8 228 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 5. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu