ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1509.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 1509/2020-80
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení Most , se sídlem v Mostě, Báňská 284, identifikační číslo osoby 00006963, jehož jménem jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, proti povinnému A. H. , narozenému XY, zemřelému dne 3. ledna 2012, naposledy bytem XY, za účasti manželky povinného J. H. , narozené XY, bytem XY, a za účasti České republiky, jejímž jménem jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2 - Novém Městě, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, pro 4 000 Kč s příslušenstvím zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 11 E 14/2011, o dovolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. února 2020, č. j. 18 Co 548/2011-69, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. února 2020, č. j. 18 Co 548/2011-69, se ruší a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Okresní soud v Tachově (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 31. 5. 2011, č. j. 11 E 14/2011-16, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 12. 2011, č. j. 11 E 14/2011-25, nařídil podle vykonatelných rozhodnutí - výkazů nedoplatků Okresní správy sociálního zabezpečení v Mostě ze dne 6. 11. 2008, č. j. 26005/130/9015/21.10.08/25866/BA/PO/3, ze dne 17. 12. 2009, č. j. 45008/130/9015/23.11.09/PJ/367/R, a ze dne 13. 12. 2007, č. j. 26005-130-9015-31995-07/ABE/PO/417, výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k pozemku parc. č. St. XY, zastavěná plocha a nádvoří, a pozemku parc. č. St. XY, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaným v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY, okres XY, u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště XY.
2/ Usnesení soudu prvního stupně napadla manželka povinného odvoláním, avšak povinný v průběhu odvolacího řízení (dne 3. 1. 2012) zemřel a usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 30. 6. 2014, č. j. 35 D 52/2012-133, byla nařízena likvidace dědictví povinného (zpeněžením dědictví). Jelikož se nepodařilo majetek povinného (oceněný znaleckým posudkem částkou 900 Kč) prodat, připadl na základě usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2016, č. j. 35 D 52/2012-200, státu - České republice. Okresní soud v Mostě následně usnesením ze dne 28. 12. 2019, č. j. 35 D 52/2012-252, rozhodl o neprovedení výtěžku rozvrhu (nebyl-li žádný výtěžek získán).
3/ Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. 2. 2020, č. j. 18 Co 548/2011-69, rozhodl, že na místo zemřelého povinného nastupuje do řízení Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, územní pracoviště Ústí nad Labem, neboť podle usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2016, č. j. 35 D 52/2012-200, připadl majetek zůstavitele státu.
4/ Usnesení odvolacího soudu napadla Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), vymezila tak, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2008, sp. zn. 20 Cdo 1741/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1796/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 2720/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 4337/2014. Dovolatelka namítala, že majetek zůstavitele nabyla nezpeněžený ve smyslu §132 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a že pravomocným skončením likvidace dědictví zanikly mimo jiné také neuspokojené pohledávky věřitelů proti dědicům. Odvolací soud proto nemohl postupovat podle §107 o. s. ř. a dovolatelka nemohla být určena procesní nástupkyní zemřelého povinného.
5/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podala k tomu oprávněná účastnice řízení ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že dovolání je v otázce procesního nástupnictví přípustné (§238a o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je rovněž opodstatněné, neboť odvolací soud se při řešení rozhodné právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
6/ Podle §107 odst. 2 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
7/ Podle §175q odst. 1 písm. b) o. s. ř. soud v usnesení o dědictví potvrdí, že dědictví, které nenabyl žádný dědic, připadlo státu.
8/ Podle §175u odst. 1 o. s. ř. likvidaci dědictví provede soud zpeněžením jednotlivých věcí, práv a jiných majetkových hodnot ze zůstavitelova majetku podle ustanovení o výkonu rozhodnutí, ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu34a) nebo v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu34c) anebo prodejem mimo dražbu. Likvidaci dědictví lze mimo dražbu provést také prodejem všeho nebo zbývajícího zůstavitelova majetku jedinou smlouvou.
9/ Podle §175u odst. 2 o. s. ř. o majetku zůstavitele, který se nepodařilo takto zpeněžit, rozhodne soud, že připadá státu s účinností ke dni smrti zůstavitele.
10/ Nejvyšší soud v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1796/2014, vysvětlil, že v případě soudního nařízení likvidace dědictví (§175t o. s. ř.) provede soud tuto likvidaci po právní moci usnesení zpeněžením všeho zůstavitelova majetku, přičemž výtěžek získaný zpeněžením zůstavitelova majetku rozvrhne mezi zůstavitelovy věřitele, kteří mají právo alespoň na částečné uspokojení svých pohledávek z rozdělované podstaty. Poté, co byla pravomocně nařízena likvidace dědictví, nelze již postupovat podle ustanovení §175p až 175s o. s. ř. (srov. §175t odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho (mimo jiné), že po právní moci usnesení o nařízení likvidace dědictví již není možné vydat usnesení o dědictví, kterým by bylo potvrzeno nabytí dědictví jedinému dědici nebo kterým by bylo potvrzeno, že dědictví, které nenabyl žádný dědic, připadlo státu, nebo kterým by bylo potvrzeno nabytí dědictví podle dědických podílů, nedojde-li mezi dědici k dohodě (srov. §175q odst. 1 o. s. ř.), a to i kdyby vyšlo najevo, že dědictví není (a nikdy nebylo) předlužené nebo že nebyly splněny jiné předpoklady pro nařízení likvidace dědictví. Přestože při nařízení likvidace dědictví platí, že dědici zůstavitele (ti, kterým svědčí titul k dědění) nebo stát jsou až do zpeněžení věcí, práv a jiných majetkových hodnot zůstavitele, popřípadě do právní moci usnesení o připadnutí "nezpeněžitelného" majetku státu, považováni za vlastníky celého majetku patřícího do dědictví (majetek ani v tomto období "nemůže zůstat bez vlastníka"), platí současně, že po právní moci usnesení o nařízení likvidace dědictví nemůže nikdo nabýt zůstavitelův majetek z titulu dědického práva a že v této době nemůže majetek zůstavitele připadnout státu z důvodu tzv. odúmrti, jakož i to, že dluhy zůstavitele a přiměřené náklady jeho pohřbu mohou být uspokojeny jen z výtěžku zpeněžení zůstavitelova majetku (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 2720/2014).
11/ V návaznosti na citovanou rozhodovací praxi dovolací soud uzavřel, že ten, kdo nabyl při zpeněžení majetku zůstavitele provedeném podle ustanovení §175u odst. 1 o. s. ř. jeho věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, se tím nestal zůstavitelovým dědicem, a stát, jemuž připadl "nezpeněžitelný" majetek zůstavitele, tím nenabyl jeho věci, práva a jiné majetkové hodnoty jako tzv. odúmrť; neodpovídají proto nejen za dluhy zůstavitele nebo za přiměřené náklady jeho pohřbu, ale samozřejmě ani za dluhy související s nabytým majetkem, které vznikly sice po smrti zůstavitele, avšak ještě dříve, než k tomuto majetku získali vlastnické právo (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 4337/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2019, sp. zn. 21 do 759/2018).
12/ V poměrech posuzované věci je nutné dovodit, že dovolatelka vlastnické právo k majetku zůstavitele nabyla nikoli v důsledku univerzální sukcese, ale rozhodnutím státního orgánu ve smyslu §132 obč. zák., tudíž není podle §107 odst. 2 o. s. ř. procesní nástupkyní zemřelého povinného (z titulu tzv. odúmrti) a neodpovídá za dluhy povinného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 4337/2014), jak ve vztahu k vymáhanému závazku nesprávně dovodil v napadeném usnesení odvolací soud.
13/ Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu bez jednání (srov. §243a odst. 1 větu první o. s. ř.) ruší podle §243e odst. 1 o. s. ř. a věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud právním názorem dovolacího soud vázán (§243g odst. 1 věta první ve spojení s §226 o. s. ř.).
14/ O náhradě nákladů řízení, včetně dovolacího řízení, odvolací soud rozhodne v novém konečném rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech rozhodne ve zvláštním režimu soudní exekutor (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 6. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu