ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2155.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 2155/2020-265
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Hollandsche IRS B.V. se sídlem 2993 LD Barendrecht, Oslo 1, Nizozemsko, registrované v obchodním rejstříku vedeném u nizozemské obchodní komory pod č. 24338244, zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Šimečkem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská č. 204/21, proti povinné INTEGRATED RAIL – CASTING COMPANY LIMITED se sídlem W1W 8DH Londýn, 27/28 Eastcastle Street, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. č. 07442907, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, pro peněžité plnění, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 EXE 33/2016, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. února 2020, č. j. 17 Co 10/2020-224, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení 35 610,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marka Vojáčka, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Kutné Hoře usnesením ze dne 20. 11. 2019, č. j. 8 EXE 33/2016-172, rozhodl, že věci Okresního soudu Kutná Hora sp. zn. 8 EXE 33/2016 a sp. zn. 5 EXE 1/2017 se spojují ke společnému řízení s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. 8 EXE 33/2016 (výrok I.), že exekuce na majetek povinné nařízená pověřením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 19. 9. 2016, č. j. 8 EXE 33/2016-36, a pověřením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 23. 2. 2017, č. j. 5 EXE 1/2017-31, se zastavuje (výrok II.), že oprávněná je povinna zaplatit soudní exekutorce Mgr. Veronice Jakubovské, Exekutorský úřad Kutná Hora, náhradu nákladů řízení ve výši 20 857,25 Kč (výrok III.), a že oprávněná je povinna zaplatit povinné náhradu nákladů řízení ve výši 110 896,50 Kč k rukám zástupce povinné (výrok IV.).
2. K odvolání oprávněné a soudní exekutorky Mgr. Veroniky Jakubovské, Exekutorský úřad Kutná Hora, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 2. 2020, č. j. 17 Co 10/2020-224, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se o spojení věcí soudu prvního stupně sp. zn. 8 EXE 33/2016 a sp. zn. 5 EXE 1/2017 nerozhoduje, ve výroku III. je změnil tak, že náhrada nákladů exekuce činí 28 435 Kč a ve výroku IV. tak, že náhrada nákladů činí 110 969,10 Kč; ve zbylém rozsahu usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že oprávněná je povinna povinné zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení 36 989,70 Kč k rukám zástupce povinné (výrok II.). Odvolací soud zjistil, že exekučním titulem v projednávané věci je vykonatelný rozhodčí nález Mezinárodního rozhodčího soudu v Londýně (London Court of International Arbitration) ze dne 15. 6. 2016, č. j. 153073, kterým byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněné částku ve výši 2 793 000 Kč s příslušenstvím, a že ze zákona došlo ke spojení projednávané exekuce s exekucí vedenou u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 EXE 1/2017, která byla vedena na základě vykonatelného rozhodčího nálezu Mezinárodního rozhodčího soudu v Londýně ze dne 21. 12. 2016, č. j. 153073, jímž byla povinné uložena povinnost uhradit oprávněné částku ve výši 1 084 948,10 BBP, částku ve výši 206 243,84 EUR a částku 464 240 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud s odkazem na ustálenou judikaturu dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 5882/2016, sp. zn. 20 Cdo 1165/2016) dospěl k závěru, že exekuční tituly v projednávané věci (ve formě rozhodčích nálezů) nejsou řádným podkladem pro exekuci prováděnou soudním exekutorem, neboť nedošlo k jejich uznání v rámci zvláštního řízení na území České republiky. Oprávněná měla v případě, že se chtěla vyhnout procesu uznávání rozhodčího nálezu soudem v samostatném řízení, k dispozici soudní výkon rozhodnutí, kde jsou stanoveny stejné požadavky, náležitosti návrhu i stejné soudní poplatky bez ohledu na původ vykonávaného titulu, čímž je dodržen požadavek Newyorské úmluvy na zachování rovnocenných podmínek zahraničních rozhodčích nálezů v rámci nuceného výkonu rozhodnutí, avšak bez zvláštní procedury předchozího uznání exekučního titulu. Vzhledem k tomu, že oprávněná nedoložila rozhodnutí o uznání exekučních titulů (rozhodčích nálezů), nešlo o způsobilé exekuční tituly, proto soud exekuci podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu zastavil.
3. Proti usnesení odvolacího soudu (s výjimkou části výroku I., jímž bylo rozhodnuto o tom, že se o spojení věcí nerozhoduje) podala oprávněná dovolání. Podle dovolatelky závisí rozhodnutí odvolacího soudu na řešení (níže uvedených) otázek procesního práva, které sice byly dovolacím soudem v minulosti opakovaně řešeny, avšak s právním posouzením dovolacího soudu se neztotožňuje a dovozuje, že mají být posouzeny jinak. Namítá, že zahraniční rozhodčí nález spadající do působnosti Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, uzavřené dne 10. 6. 1958 v New Yorku (vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 74/1959 Sb., dále jen „Newyorská úmluva“) je bez dalšího způsobilým exekučním titulem v režimu exekučního řádu, neboť Newyorská úmluva má podle čl. 10 Ústavy České republiky přednost před zákonem a zakazuje signatářským státům, aby pro uznání a výkon rozhodčích nálezů, na něž se vztahuje, stanovily podstatně tíživější podmínky nebo soudní poplatky, než jsou stanoveny pro uznání a výkon tuzemských rozhodčích nálezů. Za tíživější podmínku je přitom třeba považovat i požadavek národní právní úpravy, aby výkonu cizího rozhodčího nálezu předcházelo řízení o uznání. Předchází-li návrhu na výkon rozhodčího nálezu uznání rozhodčího nálezu, je dlužník účastníkem tohoto řízení o uznání rozhodčího nálezu, což mu umožňuje, aby samotný výkon rozhodčího nálezu odložil. Rovněž s podáním návrhu na uznání rozhodčího nálezu nejsou spojeny účinky tzv. generálního inhibitoria, které by neumožňovalo dlužníku disponovat a zbavovat se svého majetku. Dále namítá, že Newyorská úmluva nerozlišuje různé režimy nuceného výkonu rozhodnutí, proto by srovnatelný režim tuzemských a zahraničních rozhodčích nálezů měl být zachován v rámci všech druhů řízení sloužících k nucenému výkonu rozhodnutí. Režim výkonu rozhodnutí je přitom obsolentním institutem, který podstatně více zatěžuje oprávněné, je na rozdíl od exekučního řízení zpoplatněn soudním poplatkem a podstatně tak znevýhodňuje oprávněné s cizozemským rozhodčím nálezem. Oprávněná konečně namítá, že česká úprava vnímá pojmy „nařízení výkonu rozhodnutí“ a „vedení exekuce“ jako jeden pojem, když i podle ustanovení §130 odst. 1 exekučního řádu platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také exekuce, a toto ustanovení bylo dle důvodové zprávy do této podoby novelizováno z důvodu, aby byl v intencích zákona o mezinárodním právu soukromém umožněn oprávněným výkon zahraničních rozhodčích nálezů, resp. exekuce. Z tohoto důvodu je nezbytné výkonem rozhodčích nálezů ve smyslu čl. III Newyorské úmluvy rozumět i exekuci ve smyslu exekučního řádu a považovat cizozemský rozhodčí nález za způsobilý exekuční titul bez dalšího. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu ve spojení s unesením soudu prvního stupně zrušil.
4. Povinná ve svém vyjádření namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné a v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Z textu Newyorské úmluvy vyplývá, že stanoví jejím signatářům povinnost zajistit uznávání a výkon cizích rozhodčích nálezů za podmínek stanovených Newyorskou úmluvou podle příslušných vnitrostátních procesních předpisů. Skutečnost, že v případě exekuce je třeba předchozí uznání cizího rozhodčího nálezu soudem, není v rozporu s ustanovením Newyorské úmluvy, neboť exekuce je vedena soudním exekutorem na základě pověření exekučního soudu, které však není rozhodnutím, a nejde tak o postup podle §122 zákona o mezinárodním právu soukromém, nýbrž se jedná o specifický režim exekučního řádu. Oproti tomu soudní výkon rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu ke svému zahájení předchozí uznání cizího rozhodčího nálezu nevyžaduje, neboť ho soud provede v rámci samotného rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí tak, že k němu přihlédne a uzná ho za vykonatelný, aniž by o něm rozhodoval samostatným výrokem. Ustanovení §130 exekučního řádu je legislativně-právní technikou jazykového sjednocení souvisejících předpisů, aby se zavedením exekuce jakožto samostatného režimu nebylo nutné měnit terminologii ve všech prováděcích předpisech, a nelze z něj dovozovat totožnost institutů výkonu rozhodnutí a exekuce. Povinná dále namítá, že soudní výkon cizích rozhodčích nálezů je preferovanou formou výkonu cizích rozhodčích nálezů a to i z důvodu, že zaručuje ochranu práv povinného, přičemž v exekuci má tuto ochranu zajistit proces předchozího uznání rozhodčího nálezu. Řízení o uznání rozhodčího nálezu, které musí předcházet exekuci cizího rozhodčího nálezu, přitom není podmínkou, která by podstatně ztěžovala a znevýhodňovala oprávněné, neboť v tomto řízení je povinnému poskytnuta možnost uplatnit pouze námitky vůči uznatelnosti a vykonatelnosti omezené čl. IV Newyorské úmluvy. Povinná konečně namítá, že soudní poplatek spojený s výkonem podle občanského soudního řádu rovněž nepředstavuje podstatně tíživější podmínku výkonu oproti exekuci, neboť Newyorská úmluva ve svém čl. III výslovně předvídá možnost požadovat za výkon cizího rozhodčího nálezu soudní poplatek, avšak tento nesmí být vyšší, než poplatek za soudní výkon tuzemského rozhodčího nálezu. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek je při soudním výkonu jakéhokoliv rozhodčího nálezu vyžadován vždy ve stejné sazbě a v rámci výkonu rozhodnutí je následně vymožen od povinného, nepředstavuje ani tato podmínka podstatně tíživější podmínku pro výkon cizího nálezu ve smyslu čl. III Newyorské úmluvy. Povinná navrhla, aby dovolací soud dovolání oprávněné odmítl, popřípadě aby je zamítl.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
6. V projednávané věci bylo rozhodné posouzení otázky, zda lze cizí rozhodčí nálezy, aniž by předcházelo rozhodnutí o jejich uznání, vykonat jen soudně, nikoliv v exekučním řízení. Nejvyšší soud již dříve dovodil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1165/2016, a ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5882/2016), že je při posouzení této otázky třeba vyjít z čl. III Newyorské úmluvy, podle něhož uzná každý smluvní stát rozhodčí nález za závazný a povolí jeho výkon podle předpisů o řízení, jež platí na území, kde je nález uplatňován, za podmínek stanovených v následujících článcích čl. IV a V. Procedura „povolení výkonu“ se tedy musí uskutečnit podle předpisů, které představuje tuzemský občanský soudní řád a exekuční řád. Z ustanovení §37 odst. 2 exekučního řádu se pak podává, že exekuci podle tohoto předpisu lze vést jen tehdy, bylo-li by zde rozhodnutí „o uznání“. Řečené má svoji logiku v tom, že na rozdíl od nařízení soudního výkonu cizího rozhodnutí a ve vztahu k němu tam obligatornímu požadavku odůvodnění takového rozhodnutí, zde – ve výkonu „exekučním“ – splnění této podmínky nepřichází v úvahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ve věci ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4663/2015, a zejména ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1349/2016). Zejména je však rozhodné, že v exekučním řízení se o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) nerozhoduje, neboť „pověření soudního exekutora vedením exekuce není rozhodnutím, neobsahuje odůvodnění a nelze proti němu podat opravný prostředek“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1349/2016).
7. Dovolací soud rovněž dovodil, že není v kolizi s čl. III Newyorské úmluvy, jestliže se její zásady v tuzemském právním prostředí uplatňují (v úplnosti) jen v jednom ze dvou režimů výkonu rozhodčích nálezů, v režimu soudního výkonu rozhodnutí, neboť oprávněné nic nepřekáží podat návrh na nařízení právě takového (soudního) výkonu. Nejde tak o situaci porušující čl. III. Newyorské úmluvy, jež zapovídá stanovení „podstatně tíživějších podmínek nebo vyšších soudních poplatků“, neboť stejné poměry panují při soudním výkonu i ohledně rozhodčích nálezů tuzemských (usnesení ze dne 16. 8. 2017, č. j. 20 Cdo 5882/2016).
8. Stejně tak, shledává-li oprávněná podstatně tíživější podmínkou zpoplatnění návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, nelze její námitce přisvědčit, neboť soudní poplatek za návrh na nařízení výkonu rozhodnutí je vybírán bez ohledu na formu rozhodnutí, které má být vykonáváno, a není tedy rozhodné, zda jde o výkon cizího či tuzemského rozhodčího nálezu. Samotné zpoplatnění návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (je-li stejné pro tuzemské i cizí rozhodčí nálezy) není zapovězenou „podstatně tíživější podmínkou“ ve smyslu čl. III Newyorské úmluvy.
9. Konečně dovozuje-li na základě §130 odst. 1 ex. řádu, že pojmy „exekuce“ a „výkon rozhodnutí“, resp. „vedení exekuce“ a „nařízení výkonu rozhodnutí“ jsou v rámci tuzemské právní úpravy rovnocennými pojmy, nelze ani této její námitce přisvědčit. Podle ustanovení §130 odst. 1 ex. řádu se ustanovení všech zvláštních právních předpisů, která se týkají výkonu rozhodnutí, vztahují na exekuční řízení prováděné podle ex. řádu. Dané ustanovení však míří na rozhodnutí vydaná v exekučním řízení a na způsoby provádění exekuce, nikoli na její zahájení, neboť na rozdíl od nařízení soudního výkonu rozhodnutí není pověření soudního exekutora vedením exekuce rozhodnutím, neobsahuje odůvodnění a nelze proti němu podat opravný prostředek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1349/2016, uveřejněné pod číslem 110/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelka se tedy mýlí, dovozuje-li, že „výkonem rozhodčích nálezů“ podle Newyorské úmluvy je třeba rozumět v intencích tuzemského práva jak výkon rozhodnutí ve smyslu občanského soudního řádu, tak i exekuci ve smyslu exekučního řádu.
10. Je tedy zjevné, že názor odvolacího soudu, že cizí rozhodčí nález, který nebyl na území České republiky uznán, lze vykonat jen soudně a nikoliv v exekučním řízení, je v souladu s názorem vyjádřeným i Nejvyšším soudem. Vzhledem k tomu, že dovolací soud neshledal důvod se od své rozsáhlé ustálené judikatury odchýlit, nezbývá než uzavřít, jak bylo již výše naznačeno, že rozhodnutí odvolacího soudu obstojí.
11. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání oprávněné přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 8. 2020
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu