ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2297.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 2297/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky č. 118, proti povinným 1) Z. R. , narozenému dne XY, bytem v XY, 2) Z. H. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Ing. Janem Skřipským, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 891/5, za účasti manželky povinného 1) Z. R. , narozené dne XY, bytem v XY, pro 15 000 000 Kč s příslušenstvím, o dovolání povinné 2) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. dubna 2020, sp. zn. 24 Co 429/2020, takto:
Dovolání povinné 2) se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích změnil v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 3. ledna 2020, č. j. 203 Ex 44937/18-290, tak, že se nahrazuje projev vůle povinné 2) spočívající v žádosti o výplatu jednorázového vyrovnání namísto starobní penze dle smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem (první výrok) a dále rozhodl, že pohledávka povinné 2) na jednorázové vyrovnání dle smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem se přikazuje k vyplacení ve prospěch exekučního účtu (druhý výrok).
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná 2) dovoláním, v němž zejména namítá, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť nerespektoval zákonnou posloupnost způsobů provedení exekuce podle §58 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) – dále též jen „e. ř.“, a dále že odvolací soud zkrátil právo povinné 2) na spravedlivý proces tím, že dostatečně nereflektoval její odvolací námitky.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. února 2017, sp. zn. 20 Cdo 5435/2016, od jehož závěrů se podle tvrzení dovolatelky odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlil (a na které odkazuje i další dovolatelkou citovaná judikatura), uzavřel, že ustanovení §58 odst. 2 e. ř. ve znění účinném od 1. září 2015 umožňuje vést exekuci přikázáním pohledávky z penzijního připojištění nebo doplňkového penzijního spoření, nepostačí-li způsob provedení exekuce podle písm. a) a b) citovaného ustanovení.
V nyní řešeném případě odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, že pokud se to ukáže být potřebným, soudní exekutor musí povinnému postihnout veškerý majetek, vyjma těch hodnot, které jsou nutné k zajištění základních životních potřeb. Odvolací soud zdůraznil, že výše exekvované pohledávky v tomto případě dosahuje bezmála 24 000 000 Kč, přičemž postižitelný majetek povinných zjevně této hodnoty nedosahuje. Je proto plně legitimní a v souladu s ustanovením §58 odst. 2 e. ř., jestliže soudní exekutor provádí exekuci vícero zákonem předvídanými způsoby najednou, aniž by striktně dodržoval imperativ jejich posloupnosti.
Nejvyšší soud k této dovolací námitce uvádí, že dovolatelka se mýlí, tvrdí-li, že se odvolací soud odchýlil od citované judikatury dovolacího soudu, neboť daný závěr je s ní naopak zcela v souladu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Dovolání proto není v tomto ohledu přípustné.
Uvádí-li dovolatelka dále, že se odvolací soud nevypořádal s „celým rozsahem odvolacích námitek uplatněných povinnou v odvolání“, aniž by však formulovala jakoukoliv právní otázku, není tato námitka případné vady řízení relevantní, neboť podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2016, sp. zn. 32 ICdo 28/2014, ze dne 21. června 2016, sp. zn. 32 Cdo 5704/2015, nebo ze dne 25. října 2017, sp. zn. 32 Cdo 4435/2017). Tato námitka proto není způsobilá založit přípustnost dovolání.
Odvolací soud postupoval zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolatelka v dovolání dále navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017,
sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinné na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 9. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu