ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2373.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 2373/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné M. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 17, proti povinnému Z. P. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami III, Na Flusárně 168, pro dlužné výživné 531 170 Kč, o určení ceny, vedené u soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 5 JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., pod sp. zn. 067 EX 4828/17, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2020, č. j. 20 Co 264/2019-959, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, usnesením ze dne 10. 6. 2019, č. j. 067 EX 4828/17-678, určil cenu nemovitých věcí, a to pozemku st. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemku st. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, vše zapsáno na listu vlastnictví XY pro katastrální území XY. Výslednou cenu pozemku st. č. XY s příslušenstvím určil částkou 6 096 900 Kč a výslednou cenu pozemku st. č. XY s příslušenstvím částkou 4 329 400 Kč (výroky III. a VII.). Dále popsal příslušenství nemovitých věcí (výroky II. a VI.) a uvedl, že na nemovitých věcech nebylo zjištěno žádné věcné břemeno, výměnek a nájemní, pachtovní či předkupní právo, které prodejem v dražbě nezanikne (výroky IV. a VIII.).
2. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil usnesení soudního exekutora ze dne 10. 6. 2019, č. j. 067 EX 4828/17-678,
- ve výroku II. tak, že ke stavbě s garážemi není legální příjezd, nadzemní domovní zásobník na plyn se nachází na pozemku, který není předmětem dražby,
- ve výroku III. tak, že výsledná cena se určuje částkou 4 877 500 Kč,
- ve výrocích IV. a VIII. tak, že věcné břemeno bydlení zřízené pro J. D., r. č. XY, a M. D., r. č. XY, zaniklo,
- ve výroku VI. tak, že na pozemek st. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, není zajištěn žádný přístup.
V dalším odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
3. Krajský soud uvedl, že námitkou podjatosti ustanoveného znaleckého ústavu se již zabýval soudní exekutor ve svém usnesení ze dne 2. 4. 2019, č. j. 067 EX 4828/17-613. Pouhá skutečnost, že znalecký ústav zpracoval posudek/posudky v jiné věci, v níž je povinný též účastníkem, není důvodem podjatosti.
4. Odvolací soud dále uvedl, že znalecký ústav provedl ocenění tzv. obvyklou cenou podle platných předpisů o oceňování za použití standardní porovnávací metody vycházející z odborné literatury. Srovnání osmi obdobných objektů v dané lokalitě s oceňovanými nemovitostmi považoval za dostatečné. Odvolací soud shrnul zásady kladené judikaturou Ústavního soudu na řádná odůvodnění soudních rozhodnutí a poté vyjádřil názor, že jako odůvodnění určené ceny co do její výše lze akceptovat i odkaz na obsah znaleckého posudku, v němž je stanovení tzv. ceny obvyklé náležitě zdůvodněno a podloženo všemi skutečnostmi a podklady, z nichž je zřejmé, jak znalec k ceně dospěl, a proti němuž nebyly vzneseny žádné věcné výhrady.
5. Z podnětu odvolacího soudu byl vypracován dodatek posudku, stanovící cenu pozemku st. č. XY s příslušenstvím, jehož součástí je stavba č. p. XY, a to částkou 4 877 500 Kč. Z původního posudku totiž vyplynuly určité vady dražených nemovitostí (že předmětem ocenění není pozemek č. XY, po němž vede jediná možná příjezdová cesta do garáží dražené nemovitosti, že se nadzemní domovní zásobník na plyn nenachází na draženém pozemku). Odvolací soud rovněž zjistil, že dům č. p. XY na pozemku st. č. XY se nachází uprostřed nedraženého pozemku, nemá tedy zajištěn žádný přístup. Proto odvolací soud doplnil usnesení soudního exekutora informací o uvedených právních vadách a určil cenu pozemku st. č. XY s příslušenstvím, jehož součástí je stavba č. p. XY, v souladu se závěry dodatku posudku.
6. Jelikož věcné břemeno bydlení pro J. D. a M. D. zaniklo, ač je dosud zapsáno v katastru nemovitostí, změnil odvolací soud i výrok usnesení soudního exekutora o tom, že věcné břemeno „nebylo zjištěno“ tak, že „zaniklo“. Současně uzavřel, že existenci sporu o vlastnictví některých pozemků zohlednil soudní exekutor tím, že předmětem ocenění učinil pouze sporem nedotčené nemovité věci. Případné dluhy vůči Československé obchodní bance a. s. a I. C. nemají na cenu vliv. O námitce povinného, že vymáhaný dluh splnil, bylo již pravomocně (zamítavě) rozhodnuto usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne 6. 6. 2018, č. j. 206 EXE 5572/2017-111, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2019, č. j. 28 Co 348/2018-599.
7. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Tvrdí, že odvolací soud se odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu tím, že se nezabýval námitkou dovolatele o provedených úhradách na vymáhaný dluh (bylo třeba zjistit, zda a jak plnil), ani skutečností, že na příslušném listu vlastnictví došlo 8. 1. 2020 k zápisu podané žaloby na určení vlastnictví k oceňovaným nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 101/2019. Současně však odmítl závěr soudu, že předmětem ocenění jsou pouze nemovitosti tímto sporem nedotčené. Podle dovolatele soud vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu v rozporu se zápisy v katastru nemovitostí. Soud se nezabýval ani námitkou nepřiměřenosti a nevhodnosti zvoleného způsobu exekuce.
8. Podle dovolatele není možné odůvodňovat rozhodnutí odkazem na závěry a obsah znaleckého posudku; tato otázka dosud nebyla dovolacím soudem řešena. Požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí je jedním ze základních atributů spravedlivého procesu. Argumentace soudu je nedostatečná a nepřípadná, čímž je založena nepřezkoumatelnost a protiústavnost jeho rozhodnutí (v této souvislosti poukázal na některá rozhodnutí Ústavního soudu). Dovolatel připomněl, že jeho manželství s oprávněnou bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 9. 2018, č. j. 9 C 187/2016-173, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2019, č. j. 17 Co 322/2018-231. Závěrem navrhl, aba dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
9. Oprávněná má za to, že napadené rozhodnutí na vznesených otázkách nespočívá. Pro určení ceny není podstatné, zda povinný zčásti plnil, zda je oceňovaná nemovitost předmětem naoko vyvolaného sporu nebo zda je způsob vedení exekuce přiměřený. Kromě toho se v prvních dvou případech jedná o skutkové, a nikoli právní otázky, k jejichž řešení slouží jiné právní instrumenty. Odvolací soud se se všemi námitkami povinného vypořádal více než dostatečně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3103/2017, ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2288/2018). Dovolatel proti samotnému způsobu a metodě ocenění žádné věcné námitky neuvedl. Oprávněná považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje jeho odmítnutí.
10. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dospěl přitom k závěru, že dovolání není přípustné.
11. Namítá-li dovolatel, že se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkami, uplatňuje případnou vadu řízení. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je však ustálena v závěru, že vady řízení samy o sobě nemohou být důvodem přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4644/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2355/2015). Judikatura Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 33 Odo 1255/2006) i Ústavního soudu (srov. odůvodnění nálezu ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 266/03, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 33, pod č. 67) v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (srov. Van de Hurk proti Nizozemsku, č. 16034/90, rozhodnutí ze dne 19. 4. 1994; Ruiz Torija a Hiro Balani proti Španělsku, č. 18390/91, rozhodnutí ze dne 9. 12. 1994; Helle proti Finsku, č. 20772/92, rozsudek ze dne 19. 12. 1997; Higgins proti Francii, č. 20124/92, rozhodnutí ze dne 19. 2. 1998; Hirvisaari proti Finsku, č. 49684/99, rozhodnutí ze dne 27. 9. 2001) vychází z názoru, že požadavek řádného odůvodnění soudního rozhodnutí nemůže být vykládán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument, a proto rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být analyzován ve světle okolností každého případu.
12. Současně nelze přehlížet, že námitky dovolatele jsou zcela liché, neboť odvolací soud se jeho argumentací z odvolání podrobně zabýval, zjištěné nedostatky usnesení soudního exekutora odstranil a svůj postup a důvody, které jej k němu vedly, v odůvodnění svého rozhodnutí srozumitelným způsobem i vysvětlil.
13. Nejvyšší soud si na tomto místě dovoluje připomenout, že zcela totožné námitky povinného stran (částečného) plnění na vymáhanou pohledávku byly již pravomocně rozhodnuty usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 6. 2018, č. j. 206 EXE 5572/2017-111, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2019, č. j. 28 Co 348/2018-192, se závěrem, že některá z tvrzených plnění byla zohledněna již v návrhu na nařízení exekuce a že zbývající tvrzení povinný neprokázal. Exekuce byla v rozsahu běžného výživného od právní moci rozvodu manželů částečně zastavena (čl. 960, 973 el. spisu), avšak i tak je vymáhána částka, která i s příslušenstvím přesahuje tři miliony Kč, a to navzdory tomu, že soudní exekutor dosud vydal i exekuční příkazy přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, přikázáním jiné peněžité pohledávky či prodejem movitých věcí (srov. čl. 74, 135, 158, 159, 295, 824 el. spisu). Tvrzení o tom, že údajná žaloba na určení vlastnictví se týká i předmětu ocenění, se zakládá na jiných skutkových zjištěních, než z jakých vycházel odvolací soud (navíc není podpořeno ani obsahem výpisu z katastru nemovitostí k datu 19. 6. 2020). Řízení o vylučovací žalobě u Okresního soudu Praha –západ bylo pravomocně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku (čl. 821 el. spisu).
14. Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že rozhodnutí o ceně lze (za jistých okolností) odůvodnit i odkazem na závěry a obsah znaleckého posudku. Dovoláním však lze napadnout zásadně rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci, které ovšem na řešení takto položené otázky nikterak nespočívá. Odvolací soud se totiž obsahem znaleckého posudku i jeho dodatku detailně zabýval a všechny své výroky dostatečně srozumitelně a přesvědčivě vyjádřenými „vlastními myšlenkovými postupy“ odůvodnil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4765/2015, usnesení ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1182/2016).
15. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 12. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu