ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2719.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 2719/2020-644
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněných 1) M. S. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Martinem Čonkou, advokátem se sídlem v Chebu, Komenského č. 2276/4, a 2) M. S. , narozeného dne XY, bytem XY, proti povinnému B. S. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Liborem Hlavsou, advokátem se sídlem v Plzni, Klatovská třída č. 73/7, pro 76 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 28 EXE 1549/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. března 2020, č. j. 64 Co 34/2020-602, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 948,10 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Čonky, advokáta se sídlem v Chebu, Komenského č. 2276/4.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne 13. prosince 2019, č. j. 28 EXE 1549/2013-583, zastavil řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce. Své rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že předmětná exekuce již skončila vymožením pohledávky podle ustanovení §51 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „e. ř.“), čímž došlo i k zániku pověření soudního exekutora a exekuce jako celku. Jelikož je existence nařízené a trvající exekuce zvláštní podmínkou řízení o návrhu na zastavení exekuce, bylo třeba postupovat podle ustanovení §52 odst. 1 e. ř. a řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce podle ustanovení §104 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) zastavit.
Krajský soud v Plzni k odvolání povinného usnesením ze dne 26. března 2020, č. j. 64 Co 34/2020-602, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, neboť se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nejsou splněny podmínky pro řízení o zastavení exekuce, a proto je třeba řízení podle ustanovení §104 o. s. ř. zastavit. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že sice může dojít k zastavení exekuce i po vymožení plnění, avšak pouze v určitých případech, jakými je např. zjištění, že se exekuční titul nestal vykonatelným, nebo že exekuční titul byl vydán orgánem, který neměl k jeho vydání pravomoc. Takové zjištění však v tomto řízení učiněno nebylo.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Ačkoliv podle dovolatele má být přípustnost dovolání vymezena v bodech 7) – 19) dovolání, v nichž jsou uvedeny různé skutečnosti, které dovolatel rozporuje, popřípadě zde namítá vady řízení, nevymezil v těchto bodech ani jinde v dovolání žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení dovoláním napadené rozhodnutí závisí, přičemž taková otázka není zjistitelná ani z obsahu dovolání. Tímto způsobem nemůže být přípustnost dovolání založena. Právní úprava dovolacího řízení účinná od 1. ledna 2013 předpokládá, že dovolací soud se bude při posouzení přípustnosti dovolání zabývat právní otázkou, kterou dovolatel konkrétně vymezí. Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě, správně a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho přezkum stal neomezenou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, či ze dne 14. září 2010, sp. zn. 22 Cdo 3215/2008). Nejvyšší soud již rovněž např. v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, zdůraznil, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, tj. která není pro dané řízení relevantní (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.). Nejvyšší soud dospěl z výše uvedeného důvodu k závěru, že dovolání není přípustné, a proto jej podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 11. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu