ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2746.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 2746/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné IFIS investiční fond, a. s. , se sídlem v Brně, Čechyňská č. 419/14a, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská č. 361/16, proti povinnému L. V. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamelem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Potoční č. 1094, za účasti obmeškalé vydražitelky CZECHWAVE, s. r. o., se sídlem v Ostravě, 28. října č. 205/45, identifikační číslo osoby 26805405, pro 22 911 555 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, pod sp. zn. 142 EX 01326/15, o dovolání soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2020, č. j. 9 Co 1586/2018-450, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2020, č. j. 9 Co 1586/2018-450, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, usnesením ze dne 25. 9. 2018, č. j. 142 EX 01326/15-437, rozhodl, že obmeškalá vydražitelka CZECHWAVE, s. r. o. (dále též jen „vydražitelka“ a „obmeškalá vydražitelka“), je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Jaroslavu Kocincovi, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, náhradu škody, která vznikla tím, že obmeškalá vydražitelka nezaplatila nejvyšší podání ve výši 658 429,97 Kč, a že jistota ve výši 50 000 Kč složená obmeškalou vydražitelkou se započítává na náhradu škody soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek. Škoda podle exekutora vznikla tím, že obmeškalá vydražitelka nezaplatila nejvyšší podání. Soudní exekutor vycházel ze zjištění, že v projednávané věci byla nařízena dražba na 9. 3. 2018 v 10.00 hod, že předmětem dražby byly nemovité věci – pozemek parc. č., parc. č., parc. č. , jehož součástí je stavba č. p. XY, parc. č. XY, s příslušenstvím, zapsané na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec XY, kat. území XY (dále též jen „předmětné nemovitosti“), že při dražbě předmětných nemovitostí učinila vydražitelka nejvyšší podání ve výši 4 600 000 Kč, že usnesením o příklepu ze dne 12. 3. 2018, č. j. 142 EX 01326/15-370, byl vydražitelce udělen na předmětných nemovitostech příklep za nejvyšší podání 4 600 000 Kč a stanovena lhůta k zaplacení nejvyššího podání 60 dnů ode dne právní moci usnesení o příklepu, že usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 4. 4. 2018 a že vydražitelka ve stanovené lhůtě nejvyšší podání nezaplatila. Proto jí byla usnesením ze dne 4. 6. 2018, č. j. 142 EX 01326/15-402, poskytnuta dodatečná lhůta k doplacení nejvyššího podání v délce 1 měsíce, tj. do 4. 7. 2018, avšak vydražitelka nezaplatila nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě. Proti povinnému bylo dne 11. 7. 2018 zahájeno insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 11467/2018, dne 8. 8. 2018 byl zjištěn úpadek povinného a bylo mu povoleno oddlužení. S ohledem na zahájení insolvenčního řízení a zjištění úpadku povinného exekuci v projednávané věci nelze provést, proto ani nelze nařídit a provést další dražbu předmětných nemovitostí. Soudní exekutor dospěl k závěru, že vydražitelka tím, že nezaplatila nejvyšší podání řádně a včas, porušila svou právní povinnost a svým jednáním způsobila soudnímu exekutorovi škodu spočívající v ušlém právu na zaplacení odměny ve výši 658 429,97 Kč. V příčinné souvislosti s jednáním obmeškalé vydražitelky spočívajícím v opomenutí splnění její povinnosti totiž soudní exekutor nedosáhl majetkový prospěch, jehož by jinak při řádném běhu věcí dosáhl.
2. K odvolání obmeškalé vydražitelky Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 2. 2020, č. j. 9 Co 1586/2018-450, usnesení soudního exekutora zrušil a řízení o povinnosti obmeškalé vydražitelky k náhradě „škody“ spočívající v údajně soudnímu exekutorovi Mgr. Jaroslavu Kocincovi, LL.M., vzniklé odměně vypočtené z nezaplaceného podání obmeškalého vydražitele zastavil (výrok I.), a rozhodl, že obmeškalá vydražitelka nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že obmeškalé vydražitelce ve smyslu ustanovení §336n odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením §69 exekučního řádu vznikla povinnost nahradit státu a účastníkům exekučního řízení náklady vzniklé jim v souvislosti s dalším dražebním jednáním a rovněž rozdíl na nejvyšším podání. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci probíhá insolvenční řízení povinného, není možné nařídit nové dražební jednání a nelze nyní tyto povinnosti obmeškalé vydražitelky vyčíslit. Obmeškalé vydražitelce rovněž vznikla povinnost nahradit státu a účastníkům exekučního řízení škodu vzniklou v důsledku nezaplacení nejvyššího podání. Účelem povinností obmeškalého vydražitele ve smyslu ustanovení §336n občanského soudního řádu je reparace újmy, která nastala státu a účastníkům dané fáze exekučního řízení v důsledku nezaplacení nejvyššího podání, jež následně mělo tvořit v exekuci rozvrhovanou podstatu, a v důsledku konání opětovné dražby. Z tohoto důvodu je škodou, kterou má podle §336n odst. 1 občanského soudního řádu povinnost obmeškalý vydržitel uhradit, škoda, která vznikla k tíži či na úkor toho, co by následně tvořilo rozvrhovanou podstatu. V projednávané věci žádný z účastníků exekučního řízení vznik škody v důsledku nezaplacení nejvyššího podání netvrdil a „škoda“, která měla vzniknout soudnímu exekutorovi jako ušlý zisk na jeho odměně za provedení exekuce, se nijak netýká toho, co by následně mělo v daném exekučním řízení tvořit rozvrhovanou podstatu. O povinnosti obmeškalé vydražitelky k náhradě takto tvrzené škody v rámci exekučního řízení postupem podle ustanovení §336n občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením §69 exekučního řádu rozhodovat nelze, neboť pro to neexistuje zákonný podklad a přesahuje to zcela rámec exekučního řízení. Soud (soudní exekutor) proto nemá v exekučním řízení pravomoc k rozhodování o nároku na náhradu škody vzniklé na ušlé odměně soudního exekutora v důsledku nezaplacení nejvyššího podání obmeškalým vydražitelem. Svůj nárok může soudní exekutor uplatňovat pouze mimo rámec exekučního řízení formou samostatné žaloby na náhradu škody.
3. Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podal soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M., dovolání, jehož přípustnost zakládá na řešení otázek, zda je soudní exekutor účastníkem řízení v té části, která se týká jeho nároku na odměnu a v té souvislosti také účastníkem řízení v té části, která se týká jeho nároku na náhradu ušlého zisku z důvodu, že mu nevzniklo právo na jeho odměnu, přestože podle pravidelného běhu věcí by mu nárok na její zaplacení vznikl, a zda lze v řízení o povinnostech obmeškalého vydražitele rozhodnout také o jeho povinnosti nahradit ušlý zisk soudního exekutora, který by se mu dostavil v případě řádně a včas doplaceného nejvyššího podání. Namítá, že jde-li o jeho odměnu, je soudní exekutor účastníkem exekučního řízení. Analogicky pak dovozuje, že může-li soudní exekutor mimo jiné v rámci zastavení exekuce rozhodnout o svém soukromém nároku a rozhoduje-li o něm soud, je nadán právem podat proti takovému výroku odvolání, když v této části řízení má postavení účastníka, musí mít stejnou možnost rozhodnout i o škodě, která mu vznikla na jeho nároku v případě obmeškalého vydražitele, respektive má k tomu nároku postavení účastníka řízení. Opačný výklad by byl nelogický a neopodstatněný, neboť v obou případech jde o usnesení, proti kterému je přípustné odvolání, které je vydáváno v rámci exekučního řízení a k jehož vydání má soudní exekutor pravomoc, a došlo by tak k diskriminaci soudního exekutora oproti účastníkům řízení, měl-li by být odkázán na samostatné řízení u soudu. Uvedené dokládá, že v případě, že by v projednávané věci neprobíhalo insolvenční řízení povinného, mohlo by proběhnout další dražební jednání a obmeškalá vydražitelka by byla zavázána k zaplacení rozdílu na nejvyšším podání, přičemž tento rozdíl na nejvyšším podání by se poté dílem použil na uspokojení přihlášených věřitelů a dílem by sloužil jako náhrada nákladů exekuce soudního exekutora, tedy k uspokojení jeho odměny. Dále namítá, že smyslem ustanovení §336n občanského soudního řádu je sanace všech nároků všech dotčených (tedy i soudního exekutora), které vznikly v důsledku porušení povinnosti ze strany obmeškalého vydražitele, a to v rámci jednoho řízení a jednoho rozhodnutí. Rozhodující je přitom příčinná souvislost s nezaplacením nejvyššího podání a osobní zainteresovanost na daném řízení. Skutečnost, že ušlý zisk na odměně soudního exekutora zpravidla nevzniká, když jeho ušlá odměna je zahrnuta v rozdílu (doplatku) na nejvyšší podání, neznamená, že ve výjimečných případech, jako je tento, tato škoda nastat nemůže. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Vzhledem k tomu, že právní otázka zda plněním ve smyslu ustanovení §336n odst. 1 o. s. ř., o němž věcně rozhoduje exekutor podle §336m odst. 2 o. s. ř., může být i odměna soudního exekutora, která by soudnímu exekutorovi náležela pro případ, že by obmeškalý vydražitel zaplatil nejvyšší podání do doby, než dojde k nemožnosti provést exekuci vzhledem k ustanovení §46 odst. 7 ex. řádu a k ustanovení §109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. Dovolací soud proto přezkoumal napadené usnesení ve smyslu §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání soudního exekutora je důvodné.
5. Podle ustanovení §46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ex. řád“, je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci nebo v rámci likvidace pozůstalosti do likvidační podstaty exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci nebo do likvidační podstaty; toto usnesení exekutor vydá bez zbytečného odkladu po rozhodnutí o úpadku nebo po nabytí právní moci rozhodnutí o nařízení likvidace pozůstalosti.
6. Podle ustanovení §§109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, po zahájení insolvenčního řízení výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§168) a pohledávky jim na roveň postavené (§169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle §203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.
7. Podle ustanovení §336m odst. 2 o. s. ř. nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou mu soud usnesením určil a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí další dražební jednání. To nařídí soud i tehdy, jestliže vydražitel nepředložil smlouvu o úvěru, nejvyšší podání nebylo doplaceno ve lhůtě uvedené v §336l odst. 4, nebo nezaplatil ve stanovené lhůtě předražek.
8. Podle ustanovení §336n odst. 1 o. s. ř. vydražitel uvedený v §336m odst. 2 je povinen nahradit náklady, které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a, bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto dluhy se započítá jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto dluhy, zbývající část se vrátí vydražiteli.
9. Podle ustanovení §336n odst. 2 o. s. ř. o dluzích podle odstavce 1 rozhodne soud po jednání usnesením.
10. Z ustanovení §336m odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §336n odst. 1 o. s. ř. se podává, že nedoplatí-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, jedná protiprávně a je-li dána příčinná souvislost, vzniká mu povinnost zaplatit mimo jiné i odměnu, které by soudní exekutor (soudní exekutor je v postavení státu) následně dosáhl, jestliže by nedošlo k obmeškání. O této povinnosti soudní exekutor rozhodne usnesením podle ustanovení §336n odst. 2 o. s. ř. Toto usnesení může soudní exekutor vydat i poté, co exekuci nelze podle §46 odst. 7 ex. řádu provést, jinak by byl zmařen smysl ustanovení §336n odst. 1, 2 o. s. ř. ve vztahu k náhradě, kterou má obmeškalý vydražitel poskytnout soudnímu exekutorovi. Ustanovení §336n odst. 1, 2 o. s. ř. přitom normují, že jediným rozhodnutím, jímž má být rozhodnuto o povinnosti obmeškaného vydražitele k náhradě ucházející odměny soudního exekutora je právě usnesení podle ustanovení §336n odst. 2 o. s. ř. Přitom újma způsobená obmeškalým věřitelem na odměně exekutora není hmotněprávní škodou žalovatelnou ve zvláštním nalézacím řízení (jak uzavírá odvolací soud), ale jde o právo soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce, které má vůči obmeškanému vydražiteli, jež plyne z procesního práva a musí být vyřešeno způsobem předepsaným procesním právem.
11. Lze tedy uzavřít, že plněním ve smyslu ustanovení §336n odst. 1 o. s. ř., o němž věcně rozhoduje soudní exekutor podle §336m odst. 2 o. s. ř., může být i právo na náhradu neuhrazené odměny soudního exekutora, která exekutorovi ušla následkem toho, že obmeškalý vydražitel nezaplatil nejvyšší podání do doby, než pro zahájení insolvenčního řízení vůči povinnému došlo k nemožnosti provést exekuci podle ustanovení §46 odst. 7 ex. řádu (a tedy i k nemožnosti uskutečnit další dražbu s ohledem na §336m odst. 2 o. s. ř.).
12. Uzavřel-li tedy v projednávané věci odvolací soud, že exekutor nemá pravomoc k takovému rozhodnutí, jeho rozhodnutí není správné. Tato pravomoc exekutora v obecné rovině je dána; nejistota ohledně toho, zda a za kolik po ukončení insolvenčního řízení bude nemovitost vydražena v případně pokračující exekuci v další dražbě podle ustanovení §336m odst. 2 o. s. ř. a jakou odměnu exekutor následně obdrží z výtěžku další dražby, může vést maximálně k závěru, že soudní exekutor vydal usnesení podle ustanovení §336n odst. 2 o. s. ř. předčasně, což může mít za následek jeho zrušení a vrácení věci soudnímu exekutorovi se závazným pokynem (srov. ustanovení §226 odst. 1 o. s. ř.), aby s rozhodnutím podle ustanovení §336n odst. 2 o. s. ř. vyčkal do doby, než bude jisté, zda a s jakým výsledkem ve vztahu k sanaci odměny soudního exekutora proběhne další dražba ve smyslu §336m odst. 2 o. s. ř.
13. Vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud nekorektní napadené usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu (Krajskému soudu v Ostravě) vrátil k dalšímu řízení (srov. §243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
14. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
15. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 11. 2020
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu