ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.3034.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 3034/2020-90
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného N. R. , narozeného dne XY, bytem XY, proti povinné K. R. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Helenou Skalskou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Rubešova č. 162/8, o návrhu na uznání a výkon rozhodnutí cizozemského soudu, o námitce místní nepříslušnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 Nc 190/2017, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2020, č. j. 19 Co 84/2020-48, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2020, č. j. 19 Co 84/2020-48, se mění tak, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. ledna 2020, č. j. 7 Nc 190/2017-34, se mění takto:
I. Obvodní soud pro Prahu 9 vyslovuje svou místní nepříslušnost.
II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 6.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. dubna 2020, č. j. 19 Co 84/2020-48, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. ledna 2020, č. j. 7 Nc 190/2017-34, který zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou povinnou. Soudy obou stupňů shodně dovodily, že podmínky pro uznání a výkon rozhodnutí v projednávaném případě určuje mezinárodní smlouva, která byla vyhlášena vyhláškou č. 95/1983 Sb. o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (dále též jen „Smlouva o právní pomoci“). Jelikož Smlouva o právní pomoci neupravuje podmínky místní a věcné příslušnosti, rozhodným právem pro stanovení místní příslušnosti je vnitrostátní právní předpis, konkrétně zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), podle jehož ustanovení §252 odst. 4 písm. b) je místně příslušným soudem Obvodní soud pro Prahu 9, neboť oprávněným navrhovaný výkon rozhodnutí se týká výlučně nemovitých věcí, které se nacházejí v působnosti zdejšího soudu. Soudy s ohledem na uvedené dospěly k závěru, že námitka místní nepříslušnosti je nedůvodná.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, ve kterém uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda pokud mezinárodní smlouva upravuje uznání a výkon cizího rozhodnutí v majetkových věcech v rámci jednoho řízení, ale přitom se nejedná o typ rozhodnutí, jež by bylo způsobilé nařízení výkonu, zda se má i přesto určit místní příslušnost podle pravidel pro výkon rozhodnutí podle o. s. ř., nebo má být použit zákon č. 91/2012, o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „ZMPS“) a pravidla pro místní příslušnost pro uznání cizího rozhodnutí zde uvedená. Dovolatelka dále namítala, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2014, sp. zn. 32 Cdo 823/2014, podle kterého místní příslušnost má být určena na základě skutečností vyplývajících z návrhu žalobce podrobených právní kvalifikaci ze strany soudu. Dle názoru dovolatelky je již na základě návrhu oprávněného zřejmé, že oprávněný podal návrh na uznání a výkon cizího rozhodnutí, u kterého s ohledem na jeho určovací povahu není možné nařídit výkon rozhodnutí, ale toliko rozhodnout o jeho uznání. Dle dovolatelky by měla být místní příslušnost určena podle relevantní právní normy, a mělo by být tudíž aplikováno zvláštní pravidlo pro místní příslušnost stanovené v §16 odst. 2 ZMPS. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodl, že Obvodní soud pro Prahu 9 není místně příslušný ve věci rozhodnout, neboť příslušným je okresní soud, který je obecným soudem navrhovatele – totiž Obvodní soud pro Prahu 6.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to podle kterého právního předpisu se určí místní příslušnost soudu rozhodujícího o uznání cizího rozhodnutí v souladu se Smlouvou uzavřenou mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, uveřejněnou ve Sbírce zákonů jako vyhláška č. 95/1983 Sb., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinné je opodstatněné.
Podle ustanovení §105 o. s. ř. místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání podle §114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle §114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem (odst. 1). Vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu (odst. 2). Jestliže soud, jemuž byla věc postoupena, s postoupením nesouhlasí, předloží ji k rozhodnutí, pokud otázka příslušnosti nebyla již rozhodnuta soudem odvolacím, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který věc postoupil (odst. 3). Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne (odst. 4).
V projednávané věci podal oprávněný návrh na uznání a výkon rozhodnutí Okťabrského obvodního soudu v Rostově na Donu ze dne 19. února 2018, č. 2-904/2018. Předmětem rozhodnutí je vypořádání společného jmění manželů, a to nemovitých věcí na území České republiky. Povinná včas namítla nedostatek místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 9 s odůvodněním, že místní příslušnost by měla být určena na základě ZMPS, nikoli o. s. ř., a ve věci by tak měl být příslušný Obvodní soud pro Prahu 6.
V České republice je právní úprava uznání a výkonu cizích rozhodnutí primárně upravena v zákoně č. 91/2012, o mezinárodním právu soukromém, podle jehož §2 se ZMPS použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. ZMPS se tedy použije jen v případě, že mezinárodní smlouva nebo přímo použitelná ustanovení práva Evropské unie nestanoví něco jiného.
Vzhledem k tomu, že Česká republika a Ruská federace jsou vázány dvoustrannou mezinárodní smlouvou, soudy obou stupňů správně dovodily, že je třeba postupovat podle Smlouvy uzavřené mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, uveřejněné ve Sbírce zákonů jako vyhláška č. 95/1983 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jejímiž nástupnickými státy jsou Česká republika a Ruská federace.
Uvedený závěr je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, který ve svém usnesení ze dne 1. února 2017, sp. zn. 22 Cdo 6067/2016, uvedl, že rozhodne-li soud Ruské federace o vypořádání majetkových vztahů manželů a bude-li předmětem vypořádání i právo k nemovité věci zapsané v českém katastru nemovitostí, uvedené cizozemské rozhodnutí bude představovat vkladovou listinou pro provedení změny zápisu v katastru nemovitostí, a uznání (popřípadě výkon) poté bude probíhat v souladu s čl. 54 a 56 Smlouvy o právní pomoci.
Podle čl. 54 Smlouvy o právní pomoci smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají tato rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany: rozhodnutí justičních orgánů v občanských, pracovních a rodinných věcech majetkové povahy, jakož i soudem schválené smíry v těchto věcech (odst. 1).
Podle čl. 56 Smlouvy o právní pomoci k uznání a nařízení výkonu rozhodnutí ve věcech uvedených v článku 54 je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno (odst. 1). Soud, který rozhoduje o uznání a nařízení výkonu rozhodnutí, se omezí na zjištění, zda jsou splněny podmínky stanovené touto smlouvou. Zjistí-li, že tyto podmínky jsou splněny, nařídí výkon rozhodnutí (odst. 2).
Čl. 54 a 56 Smlouvy o právní pomoci upravují pouze předmět a pravomoc uznávání a výkonu rozhodnutí, místní příslušnost soudu však nikoli. Jedná se tak o otázku mezinárodní smlouvou neupravenou, kterou (s přihlédnutím k ustanovení §2 ZMPS) nelze vyřešit ani aplikací přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie, protože Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), se jednak podle čl. 1 odst. 2) nevztahuje na majetková práva plynoucí z manželských vztahů a jednak podle čl. 36 odst. 1) se podle nařízení uznávají pouze rozhodnutí vydaná ve členských státech Evropské unie, mezi které Ruská federace nepatří.
Dovolací soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že v projednávané věci nelze místní příslušnost soudu dovodit z mezinárodní smlouvy ani z přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie, a proto je na místě aplikovat ustanovení ZMPS. Místní příslušnost je v ZMPS upravena v §16, podle kterého se uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech nevyslovuje zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že český orgán veřejné moci k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu veřejné moci. Je-li proti tomu namítána výhrada veřejného pořádku nebo i jiný důvod pro odepření uznání, ke kterým nemohlo být bez dalšího přihlédnuto, přeruší se řízení a je určena lhůta k zahájení řízení, pro které se odstavec 2 použije obdobně. Po jeho pravomocném ukončení nebo po marném uplynutí uvedené lhůty se v přerušeném řízení pokračuje (odst. 1). Cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají na základě zvláštního rozhodnutí, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení. I v případě, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení, lze je na návrh uznat zvláštním rozhodnutím. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, jestliže zákon nestanoví něco jiného. Soud o uznání rozhoduje rozsudkem; jednání nemusí nařizovat (odst. 2).
Jelikož se v projednávané věci jedná o uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech, nabízí se aplikace §16 odst. 1 ZMPS. Navrhovatel však podal návrh na uznání rozhodnutí proto, že katastrální úřad mu (podle jeho tvrzení) odmítl na základě předloženého rozhodnutí zapsat jeho vlastnické právo do příslušného katastru. Vzhledem k tomu je na místě postupovat podle §16 odst. 2 ZMPS a místně příslušným soudem tak bude okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo navrhuje uznání.
Podle ustanovení §85 odst. 1) o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel , popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů.
Vzhledem k tomu, že oprávněný má bydliště XY, je obecným soudem toho, kdo navrhuje uznání, Obvodní soud pro Prahu 6, který je tak místně příslušný ve věci rozhodnout. Dovolací soud proto na rozdíl od odvolacího soudu a soudu prvního stupně dospěl k závěru, že povinná podala námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 9 důvodně. Dalšími námitkami dovolatelky se dovolací soud nezabýval, neboť v této fázi řízení jsou nadbytečné. Při rozhodování ve věci samé však soudy vezmou na zřetel všechny námitky povinné, které jsou součástí spisu.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci, a protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243d písm. b) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodováno v konečném rozhodnutí ve věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 11. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu