ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.3197.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 3197/2020-1025
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněných 1) Simona Roberta Thomase a 2) Nicholase Hugha O´Reillyho , ze společnosti Moorfields Corporate Recovery LLP, se sídlem Wood Street 88, EC2V 7RS Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, jako soudem ustanovených likvidátorů společnosti GBI INVESTMENTS LIMITED, registrační číslo 0317619, se sídlem Wood Street 88, EC2V 7RS Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupených JUDr. Pavlem Fráňou, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 5/49, proti povinnému R. Š. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Bělidle č. 997/15, za účasti manželky povinného J. Š. , narozené dne XY, bytem XY, též zastoupené JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Bělidle č. 997/15, pro 7 067 739,72 GBP s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 EXE 7026/2016, o dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. června 2020, č. j. 23 Co 76/2020-992, takto:
Dovolání povinného a manželky povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. června 2020, č. j. 23 Co 76/2020-992, projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání není přípustné v rozsahu, v němž směřuje proti třetímu výroku usnesení odvolacího soudu (o nákladech odvolacího řízení) a té části druhého výroku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen pátý výrok soudu prvního stupně (o nákladech řízení). Dovolání totiž není podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ve druhém uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.
Namítají-li dovolatelé nedostatečnost odůvodnění a nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu, že podle jejich názoru se odvolací soud vůbec nezabýval argumenty týkajících se výhrady veřejného pořádku a vykonatelnosti exekučního titulu, čímž se měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. Ústavního soudu, požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání nedostáli, neboť žádnou otázku hmotného ani procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit, neformulovali.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v tomto ohledu odůvodněno dostatečně, neboť odvolací soud uvedl, že daná argumentace dovolatele již byla posouzena ve fázi nařízení exekuce, a to soudem prvního stupně, odvolacím soudem, dovolacím soudem i Ústavním soudem. Na tato rozhodnutí odvolací soud odkázal a vysvětlil, proč se od v nich učiněných závěrů nemíní odchýlit, k čemuž odkázal na relevantní judikaturu jak dovolacího soudu, tak Soudního dvora Evropské unie. Napadené rozhodnutí tak není nepřezkoumatelné a podle názoru Nejvyššího soudu plně vyhovuje požadavkům kladným na odůvodňování rozhodnutí judikaturou Ústavního soudu.
Dovolatelé dále namítají, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že soud neprovedl dovolateli navržené důkazy. Rovněž tato vada podle dovolatelů zakládá nepřezkoumatelnost a protiústavnost rozhodnutí. Ani v tomto případě však dovolatelé neformulují žádnou právní otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a proto ani tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání.
I zde pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že podle jeho názoru napadené rozhodnutí v tomto ohledu netrpí ústavněprávním deficitem. Oproti tvrzení dovolatelů se nejedná o tzv. „opomenuté důkazy“, neboť soud prvního stupně dostatečně vysvětlil, proč některé navržené důkazy neprovedl - dané důkazní návrhy považoval za nerelevantní, účelové a nadbytečné, přičemž odvolací soud tento procesní postup považoval za správný a ztotožnil se s ním.
Nejvyšší soud dospěl z výše uvedených důvodů k závěru, že dovolání není přípustné, a proto jej podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 11. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu