ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.320.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 320/2020-839
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Úřadu vlády České republiky, se sídlem v Praze 1, Nábřeží Edvarda Beneše 128/4, identifikační číslo osoby 00006599, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, proti povinnému J. V. , narozenému dne XY, bytem XY, za účasti manželky povinného M. V. , narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, pro 192 814 256 Kč s příslušenstvím zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 12 E 1/2017, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2019, č. j. 17 Co 218/2019-792, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Manželka povinného je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 7. 11. 2018, č. j. 12 E 1/2017-724, kterým byl zamítnut návrh manželky povinného na zastavení výkonu rozhodnutí; soudy současně rozhodly o náhradě nákladů řízení o návrhu manželky povinného. Ve věci je veden výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitosti ve společném jmění povinného a jeho manželky k vymožení závazku povinného k náhradě škody, uložené trestním rozsudkem. Vymáhaný dluh vznikl v letech 2008 a 2009, tj. za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), přičemž podle přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „n. o. z.“), se vznik dluhu včetně práv a povinností z něho vyplývajících řídí dosavadními předpisy, jimiž se řídí i vypořádání zaniklého společného jmění manželů (srov. §3028 odst. 2, 3). Soud tedy uzavřel, že v dané věci nelze postupovat podle §732 n. o. z. (jenž vstoupil v účinnost 1. 1. 2014), jak prosazovala navrhovatelka.
2. Odvolací soud vysvětlil, že podle ustálené judikatury k právní úpravě účinné v době vzniku posuzovaného dluhu bylo možno bez dalšího postihovat pro závazek z trestné činnosti, stojící mimo společné jmění manželů (dále též jen „SJM“), majetek náležející do SJM. Nejde zde ani o žádnou z taxativně vymezených situací, kdy by se manželka povinného mohla vymáhání účinně bránit tehdejší žalobou na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí (§267 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013). Soud poté uzavřel, že výklad soudu I. stupně odkazující na kontinuitu právní úpravy, která vždy umožňovala vymáhání individuálních dluhů jednoho z manželů vzniklých za trvání manželství postihem majetku v SJM (od 1. 1. 2014 mající odraz v §731 n. o. z.), a odkazující též na legitimní očekávání oprávněné na řádném uspokojení dluhu i obecná východiska spravedlivého rozhodování se nejeví nepřiměřeným, extrémním ani protiústavním. Připomněl, že legitimním očekáváním oprávněné v době vzniku dluhu bylo jeho uspokojení též z majetku v SJM; legitimním očekáváním manželky povinného ke stejnému okamžiku bylo, že případné individuální dluhy jejího manžela vzniklé za trvání manželství budou (bez ohledu na jejich povahu) v případě výkonu rozhodnutí uspokojovány též z majetku v SJM.
3. Odvolací soud dále uvedl, že zvolený výklad aplikované procesní úpravy (změněné po vzniku dluhu), která vypustila výslovnou možnost postihu SJM pro individuální dluh povinného vzniklý za trvání manželství, avšak která pro futuro nalezla odraz v §731 n. o. z., nemůže u manželky povinného vyvolat narušení právní jistoty, překvapení ani dotčení práva na spravedlivý proces či práva na ochranu vlastnictví. Manželka povinného se domáhá ochrany majetku spoluvlastněného s povinným za pomoci nové procesní úpravy, aniž by akceptovala, že i ta nesmí do dříve vzniklých vztahů zasahovat retroaktivně nepřiměřeným způsobem.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala manželka povinného dovolání, v němž namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, Přitom poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1722/2016 („…které potvrzuje, že z dluhu by měl být zavázán výlučně sám povinný, a není tedy možné, aby byl dluh zahrnut do společného jmění manželů…“), rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 3416/2016 (podle nějž je nutno v této věci vycházet z účinného o. s. ř., který však možnost postihu majetku v SJM pro vymožení výlučného dluhu povinného neupravuje) a rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 5402/2015 (podle něhož v této věci nelze aplikovat nový občanský zákoník, neboť dluh povinného vznikl ještě před nabytím jeho účinnosti). Namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci projevujícím se v závěru soudu, že za dané situace a účinných procesních předpisů lze dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, výkonem rozhodnutí postihnout SJM. Trvá na tom, že toto není možné, a že je dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí dle §262b odst. 1 o. s. ř., neboť výkon rozhodnutí vedený na majetek v SJM nemá oporu v zákoně. Navrhla, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu a výkon rozhodnutí zastavil. Současně požaduje, aby dovolací soud odložil právní moc a vykonatelnost usnesení odvolacího soudu.
5. Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že manželka povinného usiluje o zastavení výkonu rozhodnutí nejenom ve vztahu ke své osobě, ale i vůči povinnému, a to s odkazem na existenci SJM. Takový postup by mohl znamenat odepření spravedlnosti oprávněné. Škoda způsobená trestnou činností povinného dosahuje takové výše, že nepochybně přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Podle výkladu manželky povinného by se s odkazem na existenci SJM bylo možné plnění takového závazku k náhradě škody zcela vyhnout. Dovolatelkou navrhovaný postup by učinil jakýkoliv majetek povinného fakticky nepostižitelný. Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
7. Dovolání není přípustné.
8. Dovolatelka s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1722/2016 (v němž soudy pro účely exekuce vedené přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné zkoumaly, zda vymáhaný závazek náleží do SJM ve smyslu §143 odst. 1 o. z.), opakovaně namítá, že vymáhaný závazek v projednávané věci nespadá do jejich SJM. Přitom přehlíží, že soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že závazek povinného není součástí SJM povinného a jeho manželky (o uvedené skutečnosti ve věci nebylo sporu). Správnost napadeného rozhodnutí dovolatelka nemůže účinně zpochybnit ani poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, a usnesení ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015, neboť Okresní soud v Benešově i Krajský soud v Praze v projednávané věci shodně a zcela v souladu se závěry obsaženými v uvedených judikátech projednaly návrh manželky povinného na zastavení výkonu rozhodnutí podle o. s. ř. ve znění zákona č. 139/2015 Sb. a rozsah postižitelného majetku podle právního předpisu, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného.
9. Nejvyšší soud se již k totožným námitkám, vzneseným povinným a jeho manželkou ve věci vedené pod sp. zn. 20 Cdo 2714/2019, vyjádřil v usnesení ze dne 24. 2. 2020. Vyložil v něm, že na základě ustálené judikatury Nejvyššího soudu při aplikaci §262b odst. 1 o. s. ř. ve znění novely provedené zákonem č. 139/2015 Sb., účinným od 1. 7. 2015, lze postihnout majetek v SJM pro vymožení dluhu, jenž podle o. z. netvoří SJM. Rozsah postižitelnosti majetku v SJM nebo majetku manžela povinného je třeba posuzovat podle právního předpisu, účinného v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem soudního výkonu rozhodnutí, což je v dané věci §143 a násl. o. z. (k tomu srov. též §3028 n. o. z.). Proto je aplikace ustanovení §732 n. o. z. v projednávané věci vyloučena. Podle právního stavu v době vzniku dluhu povinného (tedy podle právního stavu do 31. 12. 2013) je podstatné, zda vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství, a zda (ne)byl předmětem vypořádání společného jmění manželů.
10. Následku uspokojení výlučného dluhu povinného vzniklého za trvání manželství z majetku v SJM je vystaveno jakékoliv společné jmění v režimu do 31. 12. 2013 a tento následek je judikaturou dovolacího soudu dlouhodobě dovozován (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1389/2003, uveřejněný pod číslem 85/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2909/2009, usnesení ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1242/2015, usnesení ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015, usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, usnesení ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1427/2017, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. III. 933/18, odmítl, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3985/2018).
11. Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a dovolatelkou přednesená argumentace není způsobilá zpochybnit jeho správnost, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Dovolatelka navrhla i odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného usnesení. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem nezbýval.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 4. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu