ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.3830.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 3830/2019-130
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Úřadu vlády České republiky se sídlem v Praze 1, nábřeží Edvarda Beneše č. 128/4, identifikační číslo osoby 00006599, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, proti povinnému J. V. , narozenému XY, za účasti manželky povinného M. V. , narozené XY, oběma bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí č. 257/7, pro 8 246 700 Kč s příslušenstvím a pro 184 567 556 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 10 E 6/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2019, č. j. 25 Co 126/2019-110, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soud prvního stupně opětovným usnesením ze dne 11. 3. 2019, č. j. 10 E 6/2017-84, nařídil podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013 (v odůvodnění nesprávně uvedeno „rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 46 T 10/2015), ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, k zajištění pohledávky oprávněné ve výši 8 246 700 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 4. 3. 2014 do zaplacení a pohledávky ve výši 184 567 556 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 4. 3. 2014 do zaplacení, výkon rozhodnutí, kterým zřídil soudcovské zástavní právo na nemovitostech ve společném jmění povinného a jeho manželky, a to na pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY v obci XY a pozemku parc. č. XY, obou v katastrálním území XY (výrok I.); soud prvního stupně dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), že povinný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha – západ soudní poplatek za návrh na nařízení výkonu rozhodnutí ve výši 1 764 072 Kč (výrok III.), že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na vymožení pohledávky a soudního poplatku, jakož i na další náklady, které budou oprávněné v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinnému přiznány (výrok IV.), a že pořadí soudcovského zástavního práva se řídí dnem 29. 5. 2017 (výrok V.). Soud prvního stupně na základě zjištění, že oprávněná doložila rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013, i úředně ověřenou kopii rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, opatřenou doložkou právní moci i vykonatelnosti, obsahující veškeré náležitosti trestního rozsudku dle ustanovení §120 trestního řádu, uzavřel, že jsou splněny podmínky pro opětovné nařízení výkonu rozhodnutí.
K odvolání povinného a manželky povinného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 6. 2019, č. j. 25 Co 126/2019-110, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul obsahuje všechny zákonné náležitosti. Oprávněná na základě výzvy soudu prvního stupně odstranila všechny nedostatky exekučního titulu, když předložila úplně znění vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, včetně rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013, který byl tímto rozsudkem přezkoumáván, a takto předložený exekuční titul již obsahoval všechny náležitosti stanovené v ustanovení §120 odst. 1 trestního řádu (náležitosti veřejné listiny), náležitosti dle ustanovení §261a odst. 1 o. s. ř., a je opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti. Odvolací soud proto shledal exekuční titul jako materiálně i formálně vykonatelný.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že oprávněná byla povinna připojit originál nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu, který svými náležitostmi obstojí jako veřejná listina, již ke svému návrhu na výkon rozhodnutí. Dle povinného exekuční titul s potřebnými náležitostmi veřejné listiny v době podání návrhu na výkon rozhodnutí neexistoval a do spisu byl založen až na výzvu soudu prvního stupně po vrácení věci dovolacím soudem k dalšímu řízení. Návrh oprávněné však měl být zamítnut, neboť v době jeho podání nebyly splněny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí a jeho vady (neexistence exekučního titulu s náležitostmi veřejné listiny ke dni zahájení soudního řízení) nemohly být zhojeny ani dodatečným doložením exekučního titulu na výzvu soudu prvního stupně, neboť písemné vyhotovení exekučního titulu s požadovanými náležitostmi v době podání návrhu na výkon rozhodnutí neexistovalo. Tuto vadu nemůže zhojit ani dodatečně vyznačená doložka právní moci a vykonatelnosti na exekučním titulu, ani dodatečné předložení exekučního titulu, který má požadované náležitosti. Povinný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva zamítá. Povinný ve svém dovolání současně navrhl odklad právní moci a vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť právní názor odvolacího soudu, že pro případ, že oprávněnou nebyl k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí připojen v návrhu označený formálně a materiálně vykonatelný titul pro výkon rozhodnutí, tento nedostatek konvaliduje,
je-li takový titul předložen dodatečně, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Pro výkon rozhodnutí soudů v trestním řízení, přiznávajících právo nebo postihujících majetek, platí - co do podmínek pro nařízení výkonu - požadavky vyslovené v §261 odst. 2 o. s. ř. (srov. §274 o. s. ř.). Oprávněný je tedy povinen k návrhu na výkon rozhodnutí připojit stejnopis rozhodnutí opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí soud, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Stejnopis rozhodnutí není třeba připojit, jestliže se návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně (srov. §261 odst. 2 o. s. ř.).
V projednávané věci bylo zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá), že oprávněná podala návrh na nařízení výkonu rozhodnutí dne 29. 5. 2017, soud prvního stupně následně (po zrušení usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 22. 6. 2018, č. j. 10 E 6/2017-17, kterým byl výkon rozhodnutí nařízen, usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2018, č. j. 18 Co 121/2018-63) vyzval dne 29. 1. 2019 oprávněnou k doložení originálu nebo ověřené kopie titulu pro výkon rozhodnutí a oprávněná na základě této výzvy dne 15. 2. 2019 a dne 25. 2. 2019 doložila autorizovanou konverzi rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013, a úředně ověřenou kopii rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, které dle doložky vykonatelnosti nabylo právní moci dne 4. 1. 2017 a je vykonatelné dnem 4. 1. 2017.
Dovolací soud již dříve v totožné věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3402/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 20 Cdo 4623/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1593/2019) uzavřel, že vzhledem k tomu, že na výzvu soudu prvního stupně bylo oprávněnou doloženo formálně i materiálně vykonatelné rozhodnutí jak Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, tak Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013, soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když na základě tohoto návrhu nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, neboť vada návrhu na výkon rozhodnutí spočívající v nedoložení formálně a materiálně vykonatelného titulu byla zhojena. Nelze se ztotožnit s námitkou dovolatele, že exekuční titul v zákonem požadované formě se zákonem požadovanými náležitostmi ke dni podání návrhu na nařízení výkonu neexistoval, neboť exekuční titul (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, který tvoří jednotu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013) byl podle skutkového zjištění odvolacího soudu řádně vyhlášen dne 4. 1. 2017. Existoval tedy již před podáním návrh na nařízení výkonu, když dnem svého vyhlášení se stal vykonatelným a obstojí jako exekuční titul [§139 odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu]. Na tom ničeho nemění, jestliže jeho řádné písemné vyhotovení, které má náležitosti veřejné listiny, bylo oprávněnou předloženo až na výzvu soudu po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 181/2003, srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, uveřejněné pod č. 62/1999 v časopise Soudní judikatura).
Lze tedy shrnout, že oprávněná na výzvu soudu doložila formálně a materiálně vykonatelný titul pro výkon rozhodnutí, který dle vyznačené doložky vykonatelnosti nabyl právní moci a byl vykonatelný dnem 4. 1. 2017, tedy před zahájením řízení o výkon rozhodnutí. Zásada vykonávacího řízení, dle které lze výkon rozhodnutí nařídit jen za splnění předpokladu, že k výkonu rozhodnutí předložený titul byl formálně vykonatelný ke dni, kdy návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) došel příslušnému soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3846/2013) byla dodržena.
S ohledem na shora uvedené není dovolání povinného přípustné, Nejvyšší soud je tedy v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolatel současně navrhl odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soud, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad právní moci a vykonatelnosti nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 1. 2020
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu