ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.3938.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 3938/2019-205
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné CP Inkaso s. r. o. , se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Opletalova 1603/57, identifikační číslo osoby 29027241, zastoupené Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem v Brně, Štěpánská 317/3, proti povinnému J. N. , narozenému XY, bytem XY, za účasti manželky povinného V. N. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Martinou Švejdovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Svaté Anežky České 32, pro 155 520,97 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 22 EXE 709/2016, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. ledna 2019, č. j. 18 Co 436/2018-122, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále „odvolací soud“) ze dne 30. 1. 2019, č. j. 18 Co 436/2018-122, který potvrdil usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 30. 10. 2018, č. j. 22 EXE 709/2016-97, ve výroku o zamítnutí návrhu povinného na částečné zastavení exekuce, odmítá podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, bylo-li dovolání podáno opožděně (§240 ve spojení s §243c odst. 3 větou první a §218a o. s. ř.).
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Usnesení odvolacího soudu bylo manželce povinného ve smyslu §50 odst. 1 o. s. ř. doručeno dne 13. 3. 2019, avšak dovolání bylo prostřednictvím právního zástupce dovolatelky podáno datovou schránkou u Okresního soudu v Chrudimi dne 29. 10. 2019, tj. po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty (§57 odst. 2 o. s. ř.). Jelikož dovolatelka v zákonné lhůtě nepodala žádné dovolání (byť imperfektní, k odstranění jehož vad by následně mohla být soudem v jím stanovené lhůtě, překračující případně i lhůtu zákonnou, vyzvána), není rozhodné, že žádala o prodloužení lhůty k jeho podání, neboť zmeškání této lhůty nelze prominout, tudíž ani prolongovat (§240 odst. 2 věta první o. s. ř.).
Vzhledem k výsledku dovolacího řízení se Nejvyšší soud nezabýval akcesorickým (a proto „neprojednatelným“) návrhem povinné na odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, srov. rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2019, sp. zn. 20 Cdo 307/2019).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu