ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.414.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 414/2020-505
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného K. N., narozeného dne XY, se sídlem XY, proti povinným 1) J. J., narozeného dne XY, bytem XY, a 2) H. J. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupeným JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Jižní č. 1820, pro 66 509 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinných na zastavení exekuce a na vydání předběžného opatření – zajištění důkazu, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 25 EXE 6369/2011, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. září 2019, č. j. 30 Co 156/2019-412, takto:
I. Dovolání povinných se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinných proti části výroku I. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. září 2019, č. j. 30 Co 156/2019-412, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. května 2019, sp. zn. 25 EXE 6369/2011, kterým byl odmítnut návrh povinných na vydání předběžného opatření – zajištění důkazu, není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, jelikož proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zajištění důkazu, není dovolání (objektivně) přípustné, když rozhodnutí o zajištění důkazu je z hlediska ustanovení §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. rozhodnutím o předběžném opatření „svého druhu“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 960/2017, či ze dne 26. října 2017, sp. zn. 29 ICdo 75/2017).
Dovolání povinných proti části výroku I. odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce a uložení povinnosti povinným zaplatit oprávněnému náklady řízení, a proti výroku II. odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné, neboť nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §241a odst. 3 se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Námitky, které dovolatelé ve svém (poměrně) rozsáhlém dovolání uvádějí, nejsou dostatečně konkrétním vymezením dovolacího důvodu a nejsou ani dostatečným vymezením otázky hmotného či procesního práva, která by byla způsobilá založit přípustnost dovolání. Povinní ve svém dovolání toliko rozporují skutkového závěry odvolacího soudu a soudu prvního stupně, nesouhlasí s hodnocením jimi provedených důkazů a vznáší námitky stran nesprávnosti exekučního titulu [jehož věcnou správnost nelze v dovolacím řízení přezkoumávat a jehož obsahem je dovolací soud vázán [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 (uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 (uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 3277/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 1919/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 20 Cdo 2428/2011]. Podstata jejich námitek tedy směřuje do oblasti skutkových zjištění soudu a nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, a nemůže proto založit důvod dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 2546/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014). Nehledě na to, že dovolatelé v dovolání nijak nevymezují, v čem přesně ve vztahu k těmto otázkám spatřují přípustnost dovolání ve smyslu shora citovaného ustanovení §237 o. s. ř. Co se týče namítaného porušení práva dovolatelů na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listiny“) a práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny, dovolací soud neshledal, že by rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení uvedených (či jiných ústavních) práv dovolatelů.
Dovolací soud proto dovolání povinných podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 2. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu