ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.4336.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 4336/2019-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a.s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 394/17, identifikační číslo osoby 49241494, proti povinnému J. K. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 22, pro 24 258 477,67 Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 28 EXE 126/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. srpna 2019, č. j. 15 Co 230/2019-79, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 17. 5. 2019, č. j. 28 EXE 126/2017-69, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené soudní exekutorkou JUDr. Katarínou Maisnerovou, Exekutorský úřad Praha 8, pod sp. zn. 048 EX 00024/17, na základě pověření vydaného Okresním soudem v Klatovech dne 26. 1. 2017, č. j. 28 EXE 126/2017-13. Odvolací soud vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, že povinný podal návrh na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu z důvodu, že nemá žádný majetek, prošel dlouholetým konkursním řízením a jeho veškerý majetek byl v tomto řízení prodán, nyní je zaměstnán a pobírá minimální mzdu, takže exekvovaná pohledávka nebude moci být z jeho příjmu uhrazena. Dále zjistil, že povinný má finanční prostředky u penzijního fondu a že provádění srážek z jeho mzdy trvá zatím ve prospěch jiné pohledávky a v minimální výši. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že není dán důvod pro zastavení exekuce, neboť soudní exekutorka je přesvědčena, že povinný má finanční prostředky, je v produktivním věku a je zde možnost, že v budoucnu bude zastávat lépe placenou práci a budou moci být prováděny srážky i pro pohledávku oprávněné, popřípadě, že soudní exekutorka objeví jiné zdroje příjmů povinného. Odvolací soud rovněž neshledal důvod pro zastavení exekuce s ohledem na zájmy oprávněné, neboť oprávněná se zastavením exekuce nesouhlasila a v případě, že by byla exekuce zastavena a povinný v budoucnu nabyl majetek, oprávněná by (kromě případné povinnosti hlídat majetnost povinného) musela zahájit nové řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že je dán důvod pro zastavení exekuce pro nemajetnost, neboť nemá žádný movitý ani nemovitý majetek, ze kterého by bylo možné exekvovanou pohledávku uspokojit. Dluh nebyl uspokojen ani v rámci konkurzního řízení, které trvalo téměř 16 let a bylo ukončeno rozhodnutím Městského soudu v Praze, sp. zn. 59 K 4/2000, „které nabylo právní moci dne 11. 5. 1016,“ v němž byl zpeněžen veškerý majetek povinného za účelem uspokojení věřitelů. V současném zaměstnání pobírá povinný minimální mzdu a nezabavitelná částka je vyšší než skutečný příjem povinného, proto ani výhledově nebude možné z příjmu povinného exekvovanou pohledávku hradit. Povinný dále namítá, že kromě projednávané věci jsou na jeho majetek vedeny další exekuce, v nichž jsou vymáhány pohledávky, které jsou ve vztahu k exekvované pohledávce pohledávkami přednostními a i v případě uspokojení z majetku povinného budou tyto pohledávky uspokojeny jako první, před exekvovanou pohledávkou. Za dobu, po kterou je exekuce vedena, nebylo soudní exekutorkou ničeho vymoženo a jediný majetek, který soudní exekutorka označila jako postižitelný je pohledávka povinného za AXA penzijní společností a. s. ve výši 22 964,94 Kč, která však s ohledem na pořadí pohledávky oprávněné nepostačí ani k pokrytí nákladů exekuce. Vzhledem k tomu, že dluhy, které jsou v projednávané věci vymáhány, vznikly již před 19 lety z podnikatelské činnosti povinného, která byla ukončena bankrotem a konkurzním řízením, ve kterém nebyly uspokojeny, a povinný není dlouhodobě schopen je splatit, považuje jejich další vymáhání za zásah do jeho zaručených základních práv a svobod, zejména vlastnického práva a práva na rodinný život, a formu omezení osobní svobody, jelikož vymáhanými dluhy bude stigmatizován do konce svého života. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření ztotožnila se závěry odvolacího soudu, že není dán důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu. S odkazem na ustálenou judikaturu dovolacího soudu namítá, že ustanovení §268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu má být aplikováno zdrženlivě, neboť smyslem exekuce je, aby byla provedena, nikoliv zastavena. V projednávané věci je reálná perspektiva, že povinný nabude majetek, a to zejména vzhledem k jeho věku a skutečnosti, že je zaměstnán a pobírá měsíční mzdu. Případné zastavení exekuce by oprávněná považovala za nespravedlivé s ohledem na své postavení a legitimní očekávání uspokojení vymáhané pohledávky v probíhající exekuci. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl pro jeho nepřípustnost, popřípadě aby je zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
K zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má dojít až poté, kdy po provedení všech úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného, není zjištěn žádný majetek, popřípadě je-li jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačující, takže jeho realizace by vedla jen ke zvýšení nákladů, jež by nemohly být z výtěžku kryty (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011).
Z ustálené judikatorní činnosti Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, či usnesení ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5475/2017) se podává, že nevyčerpal-li soudní exekutor dosud všechny možnosti způsobu provedení exekuce a nemá dosud ukončenou lustraci majetku povinného, lze pro futuro očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného, popř. poskytnutí dalších podkladů a informací ze strany exekutora. Teprve v případě, že by ani v budoucnu nebylo možno po provedené lustraci majetku očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněného, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce. Námitka bezúspěšného vymáhání po delší dobu vedení exekuce, která navíc v posuzovaném případě byla mimo jiné vyvolána konkurzem prohlášeným na majetek povinného, proto není relevantní, neboť je pro budoucno otevřena možnost změny majetkových poměrů dovolatele. Obzvláště, pokud na straně povinného není zřejmá žádná překážka, pro kterou by nemohl být více ekonomicky aktivní, tj. která by mu objektivně bránila začlenit se na trh práce, což ostatně dovodil i odvolací soud vycházeje přitom jak z vyjádření exekutora, tak z obsahu exekučního spisu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 449/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 394/2019).
V projednávané věci odvolací soud založil závěr o tom, že důvod k zastavení exekuce pro nemajetnost povinného (nyní) dán není, na zjištění, že od skončení konkursu povinného již uplynuly 3 roky a s ohledem věk povinného je zde možnost, že získá zaměstnání s vyšší mzdou, než je tomu doposud, popřípadě že nabude majetek darem či dědictvím. Ze shora uvedené judikatury dovolacího soudu se podává, že skutečnost, že pohledávka oprávněné nebyla uspokojena v předcházejícím konkursním řízení, sama o sobě nemůže vést k závěru o potřebě zastavit exekuci podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., je-li exekučním titulem výpis ze seznamu přihlášených pohledávek právě v předchozím konkursním řízení. Naopak, oprávněnému a pověřenému soudnímu exekutorovi je třeba poskytnout přiměřený prostor k realizaci i tohoto typu exekučního titulu, zejména s přihlédnutím, že exekuční řízení bylo zahájeno dne 19. 1. 2017. V projednávané věci není soudní exekutor nečinný, dle skutkových zjištění soudů nižších stupňů má být postižena pohledávka povinného za AXA penzijní společností a.s. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebyla na straně povinného zřejmá žádná překážka, pro kterou by nemohl být více ekonomicky aktivní a s ohledem na skončený konkurs a uplynutí určité doby od jeho skončení, dovodil odvolací soud v souladu se shora citovanou ustálenou judikaturou dovolacího soudu, že možnost změny majetkových poměrů povinného je pro budoucno otevřena, aniž by tak zasáhl do ústavně zaručených práv dovolatele.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud při posouzení důvodnosti návrhu povinného na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. respektoval závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a ani není důvod, aby dovolacím soudem vyřešená právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 2. 2020
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu