ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.597.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 597/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné TNM PRINT s. r. o. , se sídlem v Poděbradech, Jiráskova 1424/3, identifikační číslo osoby 25012746, zastoupené JUDr. Jiřím Sch ü llerem, advokátem se sídlem v Potěhách 146, proti povinnému M. P. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem v Kolíně, Obecní dvůr 433, pro 427 560 Kč s příslušenstvím, vedené u Mgr. Martina Svobody, Exekutorský úřad v Teplicích, pod sp. zn. 110 Ex 3631/10, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. září 2018, č. j. 18 Co 75/2018-1237, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 21. 9. 2018, č. j. 18 Co 75/2018-1237, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Martina Svobody, Exekutorský úřad v Teplicích, ze dne 15. 5. 2018, č. j. 110 EX 3631/10-1198, ve výroku o určení výsledné ceny (tam specifikovaných) nemovitých věcí, odmítá podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy nebo jeho části. Za tohoto stavu dovolání oprávněné trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Povinný konkrétně v dovolání uvedl, že jej považuje za přípustné ve smyslu §237 o. s. ř., „ neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak “. Takto formulovaná přípustnost neodpovídá žádnému ze čtyř taxativně jmenovaných hledisek ustanovení §237 o. s. ř. Mínil-li dovolatel vymezit zákonný předpoklad přípustnosti dovolání ve znění „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, ani v dalším textu dovolání neupřesnil (a to alespoň na úrovni dovolacím soudem přijatých právních závěrů), jakým způsobem již byla rozhodná otázka v dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a proč by se měl dovolací soud od této praxe odchýlit, tj. z jakého důvodu by měl svoji judikaturu překonat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2019, sp. zn. 20 Cdo 3019/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 2549/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2020, sp. zn. 20 Cdo 4176/2019).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 4. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu