ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.882.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 882/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněných A) R. T. , narozené dne XY, bytem XY, a B) P. T. , narozeného dne XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/42, proti povinné B. V. , narozené dne XY, bytem XY, pro splnění povinnosti odstranit stavbu, vedené u soudní exekutorky JUDr. Jany Jarkové, Exekutorský úřad Zlín, pod sp. zn. 207 EX 1956/18, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 60 Co 265/2019-26, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 60 Co 265/2019-26, a usnesení soudní exekutorky JUDr. Jany Jarkové, Exekutorský úřad Zlín, ze dne 13. Září 2019, č. j. 207 EX 1956/18-22, se ruší a věc se vrací soudní exekutorce k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci soudní exekutorka JUDr. Jana Jarková, Exekutorský úřad Zlín (dále „soudní exekutorka“), usnesením ze dne 13. 9. 2019, č. j. 207 EX 1956/18-22, zamítla návrh oprávněných na nařízení exekuce podle vykonatelného exekučního titulu - rozhodnutí Magistrátu města Zlína, stavební úřad, ze dne 7. 4. 2014, č. j. MMZL 046412/2014, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, oddělení stavebního úřadu, ze dne 3. 9. 2014, č. j. KUZL 50557/2014 (dále „exekuční titul“), kterým bylo povinné uloženo, aby odstranila stavbu označenou „podezdívka pod oplocení včetně oplocení a terénních úprav“ (dále „podezdívka“) na pozemcích parc. XY v katastrálním území XY. Podle soudní exekutorky oprávnění nemají aktivní (věcnou) legitimaci k podání exekučního návrhu.
2/ Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 60 Co 265/2019-26, usnesení soudní exekutorky potvrdil s odůvodněním, že podle §105 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „spr. řád“), je k podání exekučního návrhu aktivně legitimován správní orgán, jenž exekuční titul vydal v prvním stupni, tj. Magistrát města Zlína, stavební úřad. I přes nečinnost správního orgánu exekučně vymáhat jeho vykonatelné rozhodnutí nedošlo k přechodu práva na oprávněné, kteří nejsou ve smyslu §37 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“), aktivně (věcně) legitimováni k podání exekučního návrhu (tj. oprávněným nesvědčí žádné právo z exekučního titulu).
3/ Usnesení odvolacího soudu napadli oprávnění A) a B) dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vymezili tak, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena, a to „ zda účastník správního řízení o odstranění stavby, který inicioval zahájení řízení o odstranění stavby, z jehož podnětu bylo správními úřady nařízeno odstranění stavby a současně v jehož prospěch je povinné uložena povinnost stavbu odstranit, je osobou oprávněnou podat návrh na výkon správního rozhodnutí (exekuční návrh) proti povinné za situace, kdy sám správní úřad, popř. obec, která má na základě exekučního titulu vydaného jejím orgánem v rámci přenesené působnosti právo i povinnost domáhat se nařízení výkonu soudního rozhodnutí, resp. exekuce, jsou prokazatelně zcela nečinní “. Dovolatelé se považují za osoby oprávněné podle §105 odst. 1 písm. b) spr. řádu ve spojení s §37 odst. 1 exekučního řádu, neboť řízení vyvolali, jsou majiteli sousedních pozemků (nadto v exekučním řízení doložili, že „černá stavba“ podezdívky se nachází na jejich pozemku) a odstranění stavby je především v jejich prospěch. Ustanovení §105 odst. 1 písm. b) spr. řádu pokládají za zvláštní procesní úpravu přednostně použitelnou ve vztahu k obecné úpravě výkonu rozhodnutí (exekuce) obsažené v o. s. ř. a exekučním řádu; opačný výklad by představoval nespravedlivé a formalistické právní posouzení, které by znemožnilo domoci se výkonu pravomocného správního rozhodnutí za stavu, kdy jsou příslušný správní orgán a obec nečinní.
4/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanými účastníky exekučního řízení (viz §36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v otázce výkladu ustanovení §105 odst. 1 písm. b) spr. řádu je dovolání přípustné (§237 o. s. ř.), a je rovněž opodstatněné.
5/ Podle §105 odst. 1 spr. řádu exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje a) správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který schválil smír, nebo b) osoba oprávněná z exekučního titulu.
6/ Podle ustanovení §105 odst. 2 spr. řádu správní orgán uvedený v odstavci 1 písm. a) nebo osoba oprávněná z exekučního titulu mohou o provedení exekuce požádat též soud nebo soudního exekutora.
7/ Nejvyšší soud již ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že je to obec, která má právo na základě exekučního titulu vydaného jejím orgánem v rámci přenesené působnosti domáhat se nařízení výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce), a to jako osoba oprávněná z exekučního titulu ve smyslu §105 odst. 1 spr. řádu; je přitom bez významu, zda je předmětem výkonu rozhodnutí (exekuce) peněžité či nepeněžité plnění. Obec jako veřejnoprávní korporace je totiž v těchto případech, kdy je vykonáváno rozhodnutí orgánu obce v rámci přenesené působnosti, osobou, která je oprávněná a současně i povinná zajistit výkon přenesené působnosti, který zahrnuje i případný nucený výkon vykonávaného rozhodnutí vydaného orgánem obce při výkonu přenesené působnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 608/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2019, sp. zn. 20 Cdo 4450/2018).
8/ Nejvyšší soud následně - a bez rozporu s předchozí judikaturou - v usnesení ze dne 13. prosince 2017, sp. zn. 20 Cdo 1639/2017, ohledně interpretace §105 odst. 1 spr. řádu dovodil, že může-li exekuční návrh podat i osoba oprávněná z exekučního titulu, je takovou osobou rovněž účastník příslušného (správního) řízení (tím byl v judikované věci navrhovatel, který se v důsledku podání návrhu stal účastníkem řízení, v němž bylo povinnému uloženo, aby odstranil „pevné překážky“).
9/ Na posledně uvedené rozhodnutí dovolací soud výslovně navázal usnesením ze dne 29. ledna 2020, sp. zn. 20 Cdo 3956/2019, v němž uzavřel, že aktivně legitimovanou k podání návrhu na výkon správního rozhodnutí (na nařízení exekuce) může být i osoba, které sice rozhodnutí přímo nepřiznává vůči povinnému právo, ale v řízení o výkon rozhodnutí své subjektivní právo chrání. Nejvyšší soud zde vyšel z toho, že oprávněná fyzická osoba byla správním orgánem zahrnuta do okruhu účastníků řízení o vydání exekučního titulu v projednávané věci proto, že tato osoba byla vlastníkem sousedních pozemků a staveb na nich umístěných, přičemž exekučně odstraňovanou stavbou byl zamezen výkon věcného práva přístupu a příjezdu na tyto pozemky.
10/ Jestliže v posuzované věci exekucí má být (resp. je) dotčená podezdívka umístěna na pozemku ve vlastnictví oprávněných, kteří se stali účastníky správní řízení, v němž byl vydán exekuční titul, pak je nutno dovolatelům přiznat ochranu jejich subjektivního práva a v tomto rámci dovodit legitimaci dovolatelů k vedení exekuce ve smyslu §105 odst. 1 písm. b) spr. řádu. Odvolací soud (a rovněž na prvním stupni soudní exekutorka) se proto při řešení rozhodné právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a napadené usnesení nemůže obstát.
11/ Nejsou-li dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání či pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu, a zároveň jemu předcházející usnesení soudní exekutorky, pro které platí tytéž kasační důvody, bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) ruší podle §243e odst. 1 o. s. ř. a věc vrací soudní exekutorce k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
12/ Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
13/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud (soudní exekutorka) rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (viz ustanovení §87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 5. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu