ECLI:CZ:NS:2020:20.NCU.90.2020.1
sp. zn. 20 Ncu 90/2020-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovateli 1) P. M. , narozeným dne XY, bytem XY, a 2) K. R. L. , narozeným dne XY, bytem tamtéž, zastoupenými Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem v Praze 6, Slavíčkova č. 372/2, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, vedeném u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 20 Ncu 90/2020, takto:
I. O návrhu na uznání rozhodnutí Vrchního soudu New Jersey, Rodinné oddělení Bergen, stát New Jersey, Spojené státy americké, ze dne 18. června 2010, č. j. FA-02-236-10, číslo případu 16.366, jímž bylo rozhodnuto o osvojení nezletilých dětí AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY a BBBBB (pseudonym), narozeného dne XY, jsou příslušné rozhodovat okresní soudy.
II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Nymburce.
Odůvodnění:
Navrhovatelé podali u Nejvyššího soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) návrh, aby rozhodnutí Vrchního soudu New Jersey, Rodinné oddělení Bergen, č. j. FA -02-236-10, č. případu 16.366 ze dne 18. června 2010, jímž bylo rozhodnuto o osvojení nezletilých AAAAA, narozeného dne XY, a BBBBB, narozeného dne XY, oba bytem XY, bylo na území České republiky uznáno ve výroku o určení rodičovství P. M., narozeného dne XY, bytem XY, a rodičovství K. R. L., narozeného dne XY, bytem tamtéž.
Podle ustanovení §63 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZMPS“), jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem České republiky, uznávají se cizí rozhodnutí o osvojení v České republice, jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku a nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva. Pro řízení o uznání platí ustanovení §16 odst. 2.
Podle ustanovení §16 odst. 2 ZMPS cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají na základě zvláštního rozhodnutí, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení. I v případě, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení, lze je na návrh uznat zvláštním rozhodnutím. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud , který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, jestliže zákon nestanoví něco jiného. Soud o uznání rozhoduje rozsudkem; jednání nemusí nařizovat.
Z výše uvedeného vyplývá, že ve věcech uznávání cizích rozhodnutí o osvojení Nejvyšší soud jako soud prvého stupně nerozhoduje, a není tak oprávněn rozhodnout o předmětném návrhu, který mu byl podán jako soudu věcně nepříslušnému.
Podle ustanovení §104a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (dále též jen „o. s. ř.“), bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu, rozhodne tento soud, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný. Ve smyslu §104a odst. 6 o. s. ř. současně uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení §105 o. s. ř. tím není dotčeno.
Podle ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel , popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů.
Vzhledem k trvalému pobytu obou navrhovatelů ve Spojených státech amerických nelze stanovit místní příslušnost soudu podle ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud proto v souladu s ustanovením §16 odst. 2 ZMPS zkoumal, v obvodu kterého okresního soudu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam. Jelikož z návrhu vyplývá, že navrhovatelé usilují o uznání rozhodnutí o osvojení nezletilých dětí na území České republiky z důvodu častých návštěv u matky navrhovatele 1), J. M., bytem XY, okres XY, a u otce navrhovatele 1), P. M., bytem XY, okres XY, jeví se Nejvyššímu soudu jako vhodné postoupit věc Okresnímu soudu v Nymburce k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud s ohledem k tomu, že sám není v dané věci věcně příslušný, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné okresní soudy a současně s odkazem na §16 odst. 2 ZMPS rozhodl, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Nymburce.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 9. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu