ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.1333.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 1333/2020-427
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v exekuční věci oprávněného P. M. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem se sídlem v Ostravě, Preslova č. 361/9, proti povinné PMR Invest Slezsko, s. r. o. se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Poštovní č. 1794/17, IČO 27853608, zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova č. 1243/7, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 EXE 12055/2015 a u soudního exekutora Mgr. Jiřího Krále, Exekutorský úřad Ostrava, pod sp. zn. 43 EX 1133/15, o návrhu povinné na zastavení exekuce, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2019, č. j. 10 Co 444/2018-367, takto:
I. Dovolání oprávněného se odmítá .
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 875,50 Kč k rukám JUDr. Radka Hudečka, advokáta se sídlem v Ostravě, Poděbradova č. 1234/7.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2019, č. j. 10 Co 444/2018-367, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání oprávněného neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013)].
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak.
Oprávněný, v kontextu shora uvedeného rozboru, nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání.
Ostatně, v řešení rozhodujících otázek je usnesení odvolacího soudu v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu; k otázce výkladu ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. srovnej odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1508/98, které bylo uveřejněno v časopise Soudní judikatura pod publikačním číslem 28/2001, a zde vyslovený názor, že ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého výkon bude zastaven, jestliže byl soudem prohlášen za nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat, je ustanovením s relativně neurčitou hypotézou. Pravidlem výkladu takové normy je požadavek vymezit z předem neurčené množiny skutečností (kupř. demonstrativním výčtem nebo stanovením obecných kritérií) ty, jejichž pomocí lze obsah hypotézy normy určit; přitom výklad normy, kterou v konkrétní věci podal soud (a tím i jeho právní posouzení věci), je možné mít za nesprávný jen tehdy, lze-li učinit spolehlivý závěr, že to určení hypotézy, k němuž dospěl, z objektivních hledisek (logických nebo věcných) nemůže obstát. Nauka i soudní praxe jsou jednotné potud, že důvody, pro které je namístě výkon rozhodnutí prohlásit za nepřípustný, se typicky spojují s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost, jež zakládá důvod zastavení výkonu podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], s pochybeními při nařízení výkonu (kupř. postižením jiného účtu než účtu povinného - srov. §303 a násl. o. s. ř.), s rušivými okolnostmi při provádění výkonu (kupř. odmítne-li oprávněný poskytnout součinnost při výkonu odebráním věci podle §345 a násl. o. s. ř., nebo setrvávají-li v bytě, který má být podle §340 a násl. o. s. ř. vyklizen, osoby, jež důvod bydlení neodvozují od povinného), případně se specifickým jednáním povinného (vznese-li důvodně námitku promlčení, způsobí-li započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí, event. vymáhanou pohledávku uspokojí do takové výše, že - srov. §264 odst. 1 o. s. ř. - se další výkon stane nevhodným). Právní závěr odvolacího soudu, že ustanovení §140e odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – dále jen „IZ“, ve znění pozdějších předpisů (podle nějž v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty; to neplatí pro nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle §203 odst. 5), tak brání nařízení exekuce ve vztahu k majetku sepsanému do majetkové podstaty úpadce a již nařízenou exekuci je třeba zastavit, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.; k otázce, do kdy trvají účinky soupisu a do kdy je třeba na (exekucí postihovaný) majetek pohlížet jako na majetek sepsaný do majetkové podstaty úpadce (tedy, že tomu je tak až do pravomocného rozhodnutí o vyloučení tohoto majetku z majetkové podstaty úpadce v řízení podle ustanovení §225 IZ), potom srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3652/2012, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod publikačním číslem 18/2015. Navíc, z tohoto pohledu je nutno poznamenat, že dovolatel zcela přehlíží i skutkový závěr odvolacího soudu, že exekucí postihovaný majetek byl sepsán i do majetkové podstaty úpadkyně H. S. v insolvencím řízení, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 38 INS XY (srov. bod 7. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za nesprávné právní posouzení věci se pokládá vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, které dovolatel pokládá za chybné. Námitky, jimiž oprávněný uplatňuje jiný dovolací důvod, než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., tedy pokud zpochybňuje skutková zjištění, z nichž usnesení odvolacího soudu vychází a na nichž odvolací soud založil svůj závěr a předestírá-li vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. Uvedené platí pro posouzení námitky, že „…ostatně dne 26. 3. 2019 bylo ohledně předmětné vylučovací žaloby rozhodnuto…tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla vylučovací žaloba zamítnuta… bylo zrušeno…“; oprávněný tím předkládá vlastní (ostatně nastalé po rozhodnutí odvolacího soudu), od soudu odlišné skutkové závěry a jeho námitka přípustnost dovolání založit nemůže (§237 o. s. ř.).
Usnesení odvolacího soudu bylo napadeno „v plném rozsahu“ (tedy i ve výrocích o náhradě nákladů řízení); dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 6. 2020
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu