ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.1400.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 1400/2020-828
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně M. Č. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1015/55, proti žalovanému P. t. se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Sixtou, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova č. 240/5, o ochranu proti diskriminaci v pracovněprávních vztazích, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 26 C 25/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2017, č. j. 54 Co 76/2017-633, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se (žalobou změněnou se souhlasem soudu) domáhala, aby jí žalovaný zaplatil jako „peněžité zadostiučinění“ 1.000.000 Kč, aby žalovaný odstranil „následky svého diskriminačního jednání z důvodu pohlaví a porušení rovného zacházení se všemi účastníky pracovněprávních vztahů“ tak, že s ní uzavře pracovní smlouvu na druh práce „finanční ředitel s nástupem do práce do 3 dnů od právní moci rozsudku, místo výkonu práce je Praha, měsíční mzda se sjednává ve výši 150.000 Kč“, a aby žalovaný uveřejnil „omluvu v deníku MF Dnes v jeho čtvrtečním celostátním vydání v sešitu A tohoto deníku v rozsahu placené inzerce o velikosti 1/8 strany v následujícím znění: Obchodní společnost P. T. se sídlem XY, IČO XY se tímto veřejně omlouvá paní M. Č. za své jednání, spočívající v diskriminaci z důvodu jejího pohlaví při výběrovém řízení na funkci finančního ředitele obchodní společnosti P. T., kterého se paní M. Č. účastnila a v němž uspěla jako vhodný kandidát, avšak z důvodu jejího pohlaví nebyla do funkce finanční ředitelky jmenována“.
Na základě výzvy obsažené v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 4. 2006, č. j. 26 C 25/2006-40, zaplatila žalobkyně soudní poplatek 42.000,- Kč. Návrhem ze dne 21. 8. 2007 se žalobkyně domáhala vrácení přeplatku ve výši 39.000,- Kč s odůvodněním, že soudní poplatek neměl být vyměřen podle položky 1 písm. b) přílohy „Sazebník soudních poplatků“ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nýbrž podle položky 2 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, a proto měl činit jen 3.000,- Kč. Dovozovala to z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2007, č. j. 54 Co 127/2007-258, který při rozhodování o nákladech řízení posoudil žalobkyní uplatněné nároky jako pracovněprávní a odměnu advokáta tak přiznal podle ustanovení §7 písm. c) vyhlášky č. 484/2000 Sb.
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 12. 9. 2007, č. j. 26 C 25/2006-265, návrh na vrácení soudního poplatku ve výši 39.000,- Kč zamítl. Dospěl k závěru, že žalobkyní tvrzený přeplatek nevznikl. Ohledně části žaloby o odstranění následků diskriminace v pracovněprávním vztahu uzavřením pracovní smlouvy a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění uveřejněním omluvy byl soudní poplatek vyměřen podle položky 2 písm. c) Sazebníku poplatků, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění do 31. 12. 2007 (dále též jen „Sazebník“); jednalo se totiž o návrh na zahájení řízení, jehož předmětem bylo nepeněžité plnění a zároveň nešlo o nemovitost či podnik. Podle poznámky č. 6 k položkám 1 a 2 Sazebníku platí, že za návrh na zahájení řízení na ochranu osobnosti bez návrhu na náhradu nemajetkové újmy se vybere poplatek podle položky 2 písmene c). Za návrh na zahájení řízení na ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy se vybere poplatek podle položky 1. Jelikož předmětem řízení bylo zaplacení nemajetkové újmy ve výši 1.000.000,- Kč, tedy peněžité plnění, byl poplatek za tuto část řízení vyměřen podle položky 1 písm. b) Sazebníku.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 4. 2017, č. j. 54 Co 76/2018-633, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně vyšel z názoru, že při stanovení soudního poplatku nebylo možno použít analogii se stanovením odměny advokáta za dané řízení ve smyslu tehdy platné vyhlášky č. 484/2000 Sb., neboť tato vyhláška neměla žádný vztah k rozhodování soudu o vyměření soudního poplatku. Dospěl k závěru, že s ohledem na předmět řízení se jedná o ochranu osobních a osobnostních práv žalobkyně jako zaměstnance, což lze podřadit pod položku ochrany osobnosti s přihlédnutím k tomu, že Sazebník v této souvislosti nerozlišuje soudní poplatky za řízení v občanskoprávní věci či ve věci pracovněprávní.
V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu žalobkyně namítá, že se domáhá odstranění následků diskriminačního jednání žalované v rámci pracovního poměru a jde tedy o pracovněprávní spor, na který se nevztahuje poznámka č. 6 k položkám 1 a 2 Sazebníku. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu jednání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky stanovení výše soudního poplatku za podanou žalobu ve sporu o ochranu proti diskriminaci v pracovněprávních vztazích, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §7 odst. 4 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále též jen „zák. práce“) – žaloba byla doručena soudu dne 8. 3. 2006, dojde-li v pracovněprávních vztazích k porušování práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení nebo k diskriminaci, má zaměstnanec právo se domáhat, aby bylo upuštěno od tohoto porušování, aby byly odstraněny následky tohoto porušování a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
Podle ustanovení §7 odst. 5 zák. práce, pokud byla ve značné míře snížena důstojnost zaměstnance nebo jeho vážnost na pracovišti a nebylo postačující zjednání nápravy podle odstavce 4, má právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
Podle položky 1 Sazebníku poplatků, poplatky za řízení, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění do 30. 6. 2006 (dále též jen „Sazebník 2006“) – povinnost k zaplacení soudního poplatku vznikla s podáním žaloby dne 8. 3. 2006, za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění
a) do částky 15.000 Kč včetně Kč 600
b) v částce vyšší než 15.000 Kč 4 % z této částky.
Podle položky 2 písm. c) Sazebníku 2006 soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem není peněžité plnění, není-li dále stanoveno jinak, činí Kč 1.000.
Zaměstnanec tedy má právo se při obraně proti diskriminaci domáhat – uložení povinnosti zdržet se diskriminačního jednání, uložení povinnosti provést určité úkony (výkony) směřující k odstranění následků diskriminačního jednání, uložení povinnosti dát zadostiučinění nepeněžité povahy (omluva a podobně), a v případě, že byla ve značné míře snížena jeho důstojnost nebo vážnost na pracovišti a nebylo postačující zjednání nápravy uvedenými způsoby, též uložení povinnosti zaplatit peněžitou částku jako náhradu nemajetkové újmy.
Z hlediska soudního poplatku ze žaloby podle §7 zák. práce – v prvních třech uvedených případech (§7 odst. 4 zák. práce) nejde o peněžité plnění, a proto se soudní poplatek platí podle položky 2 písm. c) Sazebníku 2006. Jde-li ale o uložení povinnosti zaplatit peněžitou částku jako náhradu nemajetkové újmy (§7 odst. 5 zák. práce), jde nepochybně o peněžité plnění (srov. slova „má právo na náhradu . . . . v penězích“ v §7 odst. 5 zák. práce) a v takovém případě se soudní poplatek platí podle položky 1 Sazebníku 2006. Samozřejmě je možná i kombinace položky 2 písm. c) a položky 1 Sazebníku 2006, a to podle toho, jakého konkrétního plnění se žaloba týká. Poznámka č. 6 k položkám 1 a 2 Sazebníku 2006 se (oproti názoru soudů) netýká žádného pracovněprávního sporu (týká se řízení na ochranu osobnosti). Sazebník poplatků, a to ani ve verzi účinné pro tuto projednávanou věc, žádnou speciální právní úpravu pro řízení ve věcech pracovněprávních neobsahuje.
V projednávané věci se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil jako „peněžité zadostiučinění“ 1.000.000 Kč, aby odstranil „následky svého diskriminačního jednání z důvodu pohlaví a porušení rovného zacházení se všemi účastníky pracovněprávních vztahů“ tak, že s ní uzavře pracovní smlouvu s konkrétně uvedenými parametry“, a aby uveřejnil omluvu v deníku MF Dnes v přesně uvedeném znění. Podle položky 1 písm. b) Sazebníku 2006 je sazba poplatku za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 15.000,- Kč, 4% z této částky, což při požadovaném „peněžitém zadostiučinění“ 1.000.000 Kč činí 40.000 Kč. Z žaloby na odstranění následků diskriminačního jednání a z žaloby na uveřejnění omluvy je podle ustanovení položky 2 písm. c) Sazebníku 2006 sazba soudního poplatku 1.000 Kč z každé z nich. Dohromady 42.000 Kč. Jestliže žalobkyně skutečně na výzvu soudu zaplatila soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení v této věci 42.000 Kč, není žádného důvodu, aby jí byla částka 39.000 Kč vracena jako přeplatek.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je, i když nikoliv ze zcela přiléhavých důvodů, věcně správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v §229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2020
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu