ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.1783.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 1783/2020-192
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce K. S., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Milanem Janíčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Slovanská č. 255/21, proti žalované ARRIVA MORAVA a. s. se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Vítkovická č. 3133/5, IČO 25827405, zastoupené JUDr. Jakubem Dohnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Plzeňská 3350/18, o 60.200,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 208 C 24/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. prosince 2019, č. j. 16 Co 145/2019-165, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
5.215,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Milana Janíčka, advokáta se sídlem v Šumperku, Slovanská č. 255/21.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.12.2019 č.j. 16 Co 145/2019-165 ve věci samé není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., podle kterého je dána přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2013 sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak.
Žalovaná, v kontextu shora uvedeného rozboru, však nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání.
Žalovaná vyslovuje nesouhlas se skutkovými zjištěními, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, případně předkládá svoji vlastní skutkovou verzi, od níž potom odvíjí tvrzení o neřešení otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu, a dílem předkládá k vyřešení otázky k závěrům, na nichž není vůbec rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Jde tak o námitky, jimiž žalovaná uplatnila jiný dovolací důvod, než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. Veškeré dovolací námitky žalované jsou totiž koncentrovány proti stěžejnímu skutkovému závěru odvolacího soudu, a to, že v rozhodném období nebyly zavedeny tzv. rozdělené směny [tedy, že by žalovaná využila možnosti, poskytované jí ustanovením §81 odst. 1 zákoníku práce, a rozdělila pracovní směny řidičů v příměstské hromadné dopravě (tedy linek do 50 km) na dvě či více částí]; za tohoto skutkového stavu je potom závěr odvolacího soudu, že i doba čekání mezi spoji u řidičů autobusové linkové osobní dopravy, u kterého délka žádného ze spojů nepřesahuje 50 km, představuje výkon práce, za který náleží zaměstnanci mzda, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2017 sp. zn. 21 Cdo 4959/2016, na který poukazuje rovněž odvolací soud v projednávané věci). Námitky, snažící se předložit vlastní skutkovou verzi posuzovaného případu (tedy, že tzv. rozdělené směny stanoveny byly), pak zásadně přípustnost dovolání založit nemohou (srov. též závěry, uveřejněné v nálezu Ústavního soudu ze dne 16.6.2020 sp. zn. IV. ÚS 481/19).
Z vyjádření žalované, že podává dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, „a to do všech jeho výroků“, vyplývá, že napadá rozsudek odvolacího soudu též v části, v níž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků. Ani v tomto směru však není dovolání žalované podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení [srov. §238 odst. 1 písm. h) o.s.ř.].
Protože dovolání je podáno proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu