ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.1891.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 1891/2020-1273
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce D. D. , narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalovanému Magát, spol. s r. o. se sídlem v Třinci, Nad Tyrkou č. 103, IČO 47977043, zastoupenému JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem v Třinci, 1. máje č. 398, o náhradu škody způsobené pracovním úrazem a o vydání průkazu obsluhy zdvihacích zařízení, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 77/2011, o dovolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. července 2017, č. j. 16 Co 225/2016-987, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje .
II. Dovolání žalovaného se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2017, č. j. 16 Co 225/2016-987, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ [neboť řízení v projednávané věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)] zastavil, neboť dovolatel (poté, co Okresní soud ve Frýdku – Místku usnesením ze dne 12. 12. 2017, č. j. 17 C 77/2011-1111, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2019, č. j. 16 Co 153/2019-1225, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení) nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), když ani přes výzvu učiněnou usnesením Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 4. 10. 2019, č. j. 17 C 77/2011-1226, a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti ve stanovené lhůtě (ani dosud) nedostatek povinného zastoupení v dovolacím řízení neodstranil.
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2017, č. j. 16 Co 225/2016-987 (do výroku III., jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve svém odstavci III. výroku změněn tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 190.604,- Kč, a do výroku V., jímž bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 44.336,- Kč), není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v napadeném výroku III. a V. v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce povahy nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti srov. rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28. 4. 1969, sp. zn. 7 Cz 35/69, uveřejněné pod číslem 84/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3107/2007, uveřejněný pod číslem 39/2009 v časopise Soudní judikatura, v němž byl – mimo jiné – přijat právní názor, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity má povahu opětujícího se plnění (opětujících se dávek) a může být poškozenému zaměstnanci přiznána i do budoucna (jako tzv. renta), dochází-li u zaměstnance po vzniku nároku pravidelně ke ztrátě na výdělku, nastala-li před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu splatnost alespoň jedné dávky a nebyl-li nárok (všechny dosud splatné dávky) do vyhlášení (vydání) rozhodnutí zcela uspokojen; k otázce posuzování žalobního návrhu podle obsahu žaloby srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 6025/2017, v němž byl přijat právní názor, že žalobní návrh je třeba posuzovat nikoli jen podle části podání, kterou žalobce označí – výslovně či graficky – jako petit (a která je zpravidla situována v závěru žaloby), ale předmět procesního nároku je nutné odvozovat z celého obsahu žalobního podání] a není důvod, aby rozhodná otázka byla posouzena jinak.
Protože dovolání žalovaného není – jak vyplývá z výše uvedeného – podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 12. 2020
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu