ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.2071.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 2071/2020-720
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně E. K. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Karlem Krejzou, advokátem se sídlem v Ostrově, Hlavní třída č. 716, proti žalovanému ATALIAN CZ s. r. o. se sídlem v Praze 5 - Jinonicích, Kačírkova č. 982/4, IČO 25059394, zastoupenému Mgr. Pavlem Voskou, advokátem se sídlem v Praze 4, Psárská č.1347/1, o určení zaměstnavatele, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 299/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2020, č. j. 30 Co 420/2019-644, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Karla Krejzy, advokáta se sídlem v Ostrově, Hlavní třída č. 716.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2020, č. j. 30 Co 420/2019-644, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (v závěru, že ke dni 1. 3. 2015 došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu žalobkyně u společnosti SODEXO na žalovaného) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, za jakých podmínek může dojít k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ve smyslu ustanovení §338 zákoníku práce, jestliže činnosti prováděné zaměstnavatelem pro zákazníka na základě uzavřené smlouvy po výpovědi této smlouvy zákazníkem převezme jiná osoba, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2746/2017, uveřejněný pod číslem 3/2019 v časopise Soudní judikatura (vydaný ve skutkově obdobné věci), z něhož - mimo jiné - vyplývá, že ustanovení §338 odst. 2 a 3 zákoníku práce vyjadřuje implementaci směrnice Rady č. 2001/23/ES ze dne 12. 3. 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů do českého právního řádu, jejímž cílem je „stanovit opatření na ochranu zaměstnanců pro případ změny zaměstnavatele, zejména zajistit zachování jejich práv“, a která nahradila dříve účinnou směrnici Rady č. 77/187/EHS ze dne 14. 2 1977 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodu podniků, závodů nebo částí závodů, a že převodem podle směrnice Rady č. 2001/23/ES se rozumí – jak vyplývá z ustanovení čl. 1 odst. 1 písm. b) této směrnice - převod hospodářské jednotky, která si zachovává svou identitu, považované za organizované seskupení prostředků, jehož cílem je vykonávat hospodářskou činnost jako činnost hlavní nebo doplňkovou, a v němž byl přijat právní názor, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů podle ustanovení §338 odst. 2 a 3 zákoníku práce může dojít při převzetí zakázky zaměstnavatele jiným dodavatelem na základě výpovědi smlouvy o poskytování služeb uzavřené se zaměstnavatelem ze strany objednatele a uzavření smlouvy o poskytování stejných či obdobných služeb s novým dodavatelem i bez převzetí hmotných a nehmotných složek sloužících k zajištění plnění sjednané činnosti, spočívá-li výkon této činnosti v podstatné míře na pracovní síle a převezme-li nový dodavatel podstatnou část zaměstnanců (z hlediska jejich počtu a odbornosti), které zaměstnavatel při této činnosti používal; dále srov. například právní názory vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3945/2008, uveřejněném pod č. 100/2011 v časopise Soudní judikatura, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4030/2009, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 753/2013, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3712/2015, na které dovolací soud odkazoval již ve výše zmíněném rozsudku ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2746/2017] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. (nesouhlasí-li se skutkovým zjištěním soudů, že „činnost facility managementu vykonávaná pro Komerční banku vykonávaná žalovaným spočívala v podstatné míře na pracovní síle“, a s hodnocením důkazů, na základě něhož k tomuto skutkovému závěru dospěly). Do této kategorie patří i námitky, že soudy obou stupňů měly „zjištěné provozní prostředky ve vztahu k otázce, zda činnost pro Komerční banku spočívá převážně na pracovní síle, posuzovat zejména z hlediska jejich významu /účelnosti/ nezbytnosti pro plnění smluvních povinností vůči Komerční bance, resp. z toho hlediska, zda bez zjištěných hmotných a nehmotných prostředků je možné dané služby poskytovat“, a že „teoretická východiska prezentovaná soudy v tomto řízení k otázce činností spočívajících v podstatné míře na pracovní síle jsou mylná a v rozporu s judikaturou SDEU“.
V části, ve které dovolání směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňují (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2020
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu