ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.2538.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 2538/2020-616
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce INS-SPRÁVCE v.o.s., se sídlem v Hradci Králové, Dlouhá č. 103/17, IČO 04539982, jako insolvenčního správce dlužníka M. D., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Janou Kubrtovou (dříve Pustelníkovou), se sídlem v Hradci Králové, Dlouhá č. 103/17, proti žalované BESEDA Lovo s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Lovosicích, Dlouhá č. 83/5, IČO 28692306, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, zastoupené Mgr. Ivanou Stlukovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 730/9, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 157/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2020 č.j. 30 Co 393/2019-573, takto:
Dovolání žalobce se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.2.2020 č.j. 30 Co 393/2019-573 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
V ustálené soudní praxi nejsou pochybnosti o tom, že pracovním úrazem je takový úraz, který poškozený utrpěl při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, tedy jestliže k němu došlo v rámci pracovněprávního vztahu poškozeného u odpovědného zaměstnavatele; pracovněprávním se tu rozumí nejen některý ze základních pracovněprávních vztahů (pracovní poměr, vztah založený dohodou o provedení práce nebo vztah z dohody o pracovní činnosti), ale rovněž právní vztah při tzv. faktickém pracovním poměru (srov. například Závěry k výkladu některých ustanovení zákoníku práce, uveřejněné ve Sborníku Nejvyššího soudu III na str. 24 a násl., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2017 sp. zn. 21 Cdo 6014/2016). Vzhledem k tomu se případná odpovědnost zaměstnavatele při pracovním úrazu posuzuje podle příslušných ustanovení zákoníku práce bez ohledu na to, zda jde o zaměstnance v platném pracovním poměru, nebo o „zaměstnance“, který vykonává u „zaměstnavatele“ práci v tzv. faktickém pracovním poměru; v případě odškodnění pracovního úrazu pak přísluší „zaměstnanci“ v tzv. faktickém pracovním poměru – jak správně uvedl odvolací soud – v podstatě stejné (srovnatelné) nároky jako zaměstnanci v platném pracovním poměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2015 sp.zn. 21 Cdo 3691/2015 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.1.2020 sp. zn. 21 Cdo 2034/2019).
Rovněž tak je rozhodovací praxe dovolacího soudu ustálena v názoru, ze kterého důsledně vycházel i odvolací soud v projednávané věci, že při zkoumání, zda se zaměstnavatel zprostil odpovědnosti za pracovní úraz zaměstnance, jehož příčinou bylo porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích, osvědčuje seznámení zaměstnance s dopravními předpisy samotná zkouška z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Protože na bezpečnost a plynulost silničního provozu, včetně dodržování pravidel silničního provozu, dohlíží policie, není ani třeba zkoumat kontrolu znalostí a dodržování těchto pravidel zaměstnavatelem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2001 sp.zn. 21 Cdo 1239/2000, uveřejněný pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.9.2010 sp.zn. 21 Cdo 1513/2009 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.11.2011 sp.zn. 21 Cdo 3414/2010). I když byl uvedený právní názor, který lze vztáhnout (bez ohledu na druh sjednané práce) na jakékoli poškození zdraví, které zaměstnanec utrpěl při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, jehož příčinou bylo porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích, vysloven za předešlé právní úpravy obsažené v zákoně č. 65/1965 Sb., zákoníku práce ve znění účinném do 31.12.2006, je plně použitelný i za současné, obsahově totožné právní úpravy obsažené v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění účinném od 1.1.2007.
Protože za této situace bylo ve věci bylo rozhodnuto v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že se tímto usnesením řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu