ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.4210.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 4210/2019-756
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce Z. V. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. et Mgr. Zdeňkem Kopečným, advokátem se sídlem v Olomouci, Havelkova č. 89/4, proti žalovanému D. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Markem Dvořákem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka č. 1, o neplatnost rozvázání pracovního poměru, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 30. května 2016, č. j. 6 C 41/2015-301, a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 9. září 2016, č. j. 15 Co 392/2016-375, ve znění usnesení ze dne 3. ledna 2017, č. j. 15 Co 392/2016-414, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 6 C 41/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 23. srpna 2019, č. j. 15 Co 175/2019-703, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marka Dvořáka, advokáta se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka č. 1.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 23. 8. 2019, č. j. 15 Co 175/2019-703, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu o tom, že žalobcem uvedené skutečnosti a předložené důkazy nepředstavují důvod pro obnovu řízení podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce „nových“ důkazů podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3530/2007, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1920/2009, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2001/2012, podle nichž skutečnosti, rozhodnutí a důkazy jsou, jak vyplývá z citovaného ustanovení, důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže je účastník, který se domáhá obnovy, nemohl bez své viny použít v původním řízení (a jsou tedy pro účastníka ve srovnání s původním řízením nové) a jestliže pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, skutečnosti a důkazy jsou pro účastníka nové v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít, například proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení, pro závěr, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit (nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy buď samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy) pro účastníka, který obnovu uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, postačuje, že se jeví alespoň jako pravděpodobný, byly-li důkazy účastníku již v odvolacím řízení známy, nejedná se o způsobilý důvod k obnově řízení, ale o snahu směřující k nepřípustné reparaci pravomocného soudního rozhodnutí, nemožností použít skutečností, rozhodnutí nebo důkazů bez své viny v původním řízení je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu a nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno, srov. například usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 1973, sp. zn. 9 Co 468/73, uveřejněné pod č. 19/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1303/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 215/2013] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. [nesouhlasí-li se skutkovým zjištěním odvolacího soudu, že tzv. žádanky o přepravu, opatřené i v rámci šetření Policie ČR, měly soudy k dispozici již v nalézacím řízení, když odvolací soud se zabýval jejich významem z hlediska schvalování či neschvalování pracovní cesty, že problematika cest žalobce z jeho bydliště do jeho pracoviště a naopak, vykazovaných nesprávně jako cesty služební, byla pouze jednou kategorií pochybení žalobce, pro kterou s ním žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr a dal výpověď pro závažné porušení povinností zaměstnance, že v rámci nalézacího řízení nebyl zjištěn ani prokázán žádný zásah ze strany žalovaného do fungování systému GPS či jakákoliv manipulace s daty získanými z tohoto systému, nesouhlasí-li se způsobem, jakým soudy k těmto skutkovým zjištěním dospěly (s hodnocením důkazů, na základě něhož k nim dospěly), a předestírá-li jiné skutkové závěry (že „žalobcem podniknuté tuzemské cesty byly zaměstnavatelem schváleny jako cesty pracovní a žalovaný měl o těchto cestách plné vědomí“, že „údaje ve výstupech systému GPS elektronické knihy jízd byly zjevně ručně pozměněny, zfalšovány, v neprospěch žalobce“), na jejichž základě pak buduje své vlastní, od soudů odlišné právní posouzení věci (že „soudy nesprávně právně posoudily případ žalobce“ a že „jsou dány důvody pro povolení obnovy řízení“)].
Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2020
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu