ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.972.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 972/2020-238
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. Č. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci, Vysoká č. 149/4, proti žalované Střední škole gastronomie a služeb, Liberec, Dvorská 447/29, příspěvkové organizaci se sídlem v Liberci, Dvorská č. 447/29, IČO 00555053, zastoupené JUDr. Jiřím Kozákem, advokátem se sídlem v Liberci, Mozartova č. 623/8, o určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru a o zaplacení 60.832,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 208/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 19. prosince 2018 č. j. 16 C 208/2016-178, ve znění opravného usnesení ze dne 15. března 2019 č. j. 16 C 208/2016-194, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 11. září 2019 č. j. 30 Co 154/2019-207, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 19. prosince 2018 č. j. 16 C 208/2016-178, ve znění opravného usnesení ze dne 15. března 2019 č. j. 16 C 208/2016-194, se zastavuje .
II. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 11. září 2019 č. j. 30 Co 154/2019-207 se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. §201 o. s. ř.). Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud České republiky proto podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o.s.ř. ve spojení s ustanovením §243b o.s.ř. řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 19.12.2018 č. j. 16 C 208/2016-178, ve znění opravného usnesení ze dne 15.3.2019 č.j. 16 C 208/2016-194, zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.1999 sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000).
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11.9.2019 č. j. 30 Co 154/2019-207 ve výroku o věci samé Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatel polemizuje se skutkovými zjištěními odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) o tom, že po více než 25 letech trvání soudních sporů mezi účastníky „žalovaná zařadila žalobce do funkce svým profilem nejvíce se blížícím ekonomické povaze jeho původní pozice (z roku 1989), a to do funkce XY“, která u žalované „existovala v době (opětovného) nástupu žalobce do zaměstnání“ ke dni 1.4.2016, a že „platovým výměrem ze dne 1.4.2016 určila jeho odměňování na nejvyšší možné výši vedoucího pracovníka pro nepedagogickou činnost“], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Namítá-li dovolatel, že žalovaná při určení výše jeho platu postupovala v rozporu s ustanovením §136 odst. 2 zák. práce, jestliže žalobci v den, kdy nastoupil do práce, „nesdělila důvod, pro který došlo ke změně jeho platu“, potom přehlíží, že nové skutečnosti nebo důkazy nejsou v dovolacím řízení podle ustanovení §241a odst. 6 o. s. ř. přípustné. V této souvislosti však dovolací soud připomíná „zjevnou specifičnost“ posuzovaného případu, kdy výkon práce žalobce pro žalovanou nebyl kontinuální, ale v důsledku dlouhotrvajících soudních sporů mezi účastníky byl přerušen na dobu více než 25 let, během níž došlo k mnohonásobným změnám platových předpisů a především ke zrušení původního zaměstnavatele žalobce (státního podniku Restaurace XY) a k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu žalobce na žalovanou příspěvkovou organizaci, která mohla žalobce dále zaměstnávat pouze v rámci své aktuální organizační struktury a platových poměrů, které soudy obou stupňů shledaly v souladu se zákonem. Změna platu žalobce tak zřejmě souvisela s těmito okolnostmi, které žalobci nepochybně musely být známy.
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu rovněž v části, v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků. Ani v tomto směru však není dovolání žalobce přípustné [srov. §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], a proto i v této části Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 6. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu