Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.05.2020, sp. zn. 21 Cdo 975/2020 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.975.2020.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.975.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 975/2020-485 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce M. Ž. , zastoupeného JUDr. Radomilem Ondruchem, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova č. 371/22, proti žalované HSBC BANK PLC , se sídlem 8 Canada Square, London E14 5 HQ, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Reg. č. 14259, zastoupené Mgr. Ing. Janem Vavřinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1046/24, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 5. 2018, č. j. 23 C 71/2010-396, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 71/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2019 č. j. 62 Co 380/2018-455, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá . II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.751,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Jana Vavřiny, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1046/24. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019 č. j. 62 Co 380/2018-455 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce „nových“ skutečností a důkazů podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2003 sp. zn. 28 Cdo 321/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1920/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009 sp. zn. 28 Cdo 2846/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017 sp. zn. 33 Cdo 3288/2016, podle nichž skutečnosti a důkazy jsou, jak vyplývá z citovaného ustanovení, důvodem obnovy řízení pouze tehdy, jsou-li pro účastníka nové, tedy – řečeno jinak – jen v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít, například proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení; se zřetelem na ustanovení §154 odst. 1 o. s. ř. musí jít vždy o skutečnosti, jež nastaly do doby vyhlášení rozsudku, protože jen k takovým mohl soud přihlížet v původním řízení. Nemožností použít skutečnosti nebo důkazy bez své viny v původním řízení je přitom míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu, k tomu srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 1973 sp. zn. 9 Co 468/73, uveřejněné pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1975, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005 sp. zn. 22 Cdo 1303/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2013 sp. zn. 21 Cdo 215/2013] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Namítá-li dovolatel, že důvodem pro obnovu řízení je „nový důkaz“ („pravé vyhotovení“ listin), který zpochybňuje pravost fotokopií listinných důkazů předložených žalovanou, „o které opírá soud v původním řízení své rozhodnutí“, potom přehlíží, že námitkou, že „nebyly žalovanou předloženy k porovnání a posouzení pravosti originály dokumentů“, se zabýval již odvolací soud v průběhu původního řízení. Žalobce tedy z hlediska ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. neoznačuje žádný „nový“ důkaz, který by neuplatnil již v průběhu původního řízení. Vzhledem k tomu žádné z rozhodnutí dovolacího soudu a Ústavního soudu, na která žalobce v dovolání odkazuje ve prospěch svých úvah, na posuzovanou věc nedopadá. Důvod pro obnovu řízení podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nepředstavuje ani „další nový důkaz“, který se žalobci „podařilo obstarat“, a to informativní listy důchodového pojištění M. H., S. D. a J. H. Tyto listinné důkazy totiž žalobce označil a předložil až v průběhu odvolacího řízení o žalobě na obnovu řízení. Podle ustanovení §232 odst. 2 o. s. ř. však mohou být důvody žaloby na obnovu řízení měněny jen po dobu trvání lhůt k žalobě. Z toho vyplývá, že označení nového důkazu v odvolacím řízení (popřípadě při jednání u soudu prvního stupně), je-li učiněno po lhůtě uvedené v citovaném ustanovení, se příčí zákazu měnit důvody obnovy, a tedy i změny skutkového vylíčení důvodů obnovy; skutkovým vylíčením důvodů obnovy je pak i uvedení nového důkazu, který má být důvodem obnovy (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2016 sp. zn. 32 Cdo 1469/2016). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. V průběhu dovolacího řízení bylo zjištěno, že organizační složka (odštěpný závod) HSBC Bank plc – pobočka Praha, se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, IČO 65997212, jejímž prostřednictvím žalovaná HSBC BANK PLC, se sídlem 8 Canada Square, London E14 5 HQ, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Reg. č. 14259, jako zahraniční právnická osoba podnikala na území České republiky, byla ke dni 5. 11. 2019 vymazána z obchodního rejstříku. I když předtím došlo ke smluvnímu převodu činností zaměstnavatele (žalované) týkajících se uvedené (zaniklé) organizační složky na jinou organizační složku, práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu mezi žalovanou (jako dosavadním zaměstnavatelem) a žalobcem, které do dne převodu již zanikly, zůstaly nedotčeny (srov. §338 odst. 4 zák. práce). Za této situace tedy dovolací soud nadále jednal přímo se žalovanou společností HSBC BANK PLC, se sídlem 8 Canada Square, London E14 5 HQ, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Reg. č. 14259, a považoval ji nadále za zastoupenou Mgr. Ing. Janem Vavřinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1046/24, jehož plná moc udělená žalovanou pro dovolací řízení v souvislosti s výmazem dotčené organizační složky nezanikla (ve všech záležitostech týkajících se organizační složky, tedy i v případě dohody o plné moci, je vždy nositelem práv a povinností zahraniční osoba, jíž je organizační složka součástí – k tomu srov. přímo v této věci vydané usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1592/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019 sp. zn. 21 Cdo 1474/2019). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. 5. 2020 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/13/2020
Spisová značka:21 Cdo 975/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.975.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:07/28/2020
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 2171/20
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12