ECLI:CZ:NS:2020:21.ND.317.2020.1
sp. zn. 21 Nd 317/2020-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka v exekuční věci oprávněné COMFORT ENERGY s. r. o. se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1046/24, IČO 28393538, zastoupené JUDr. Michaelem Mannem, advokátem se sídlem v Bartošovicích v Orlických horách č. 34, proti povinné D. P. , narozené dne XY, naposledy bytem v XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 EXE 8072/2020, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 EXE 8072/2020, projedná a rozhodne Okresní soud v Chomutově.
Odůvodnění:
Soudní exekutorka Mgr. Jana Kalistová, Exekutorský úřad Praha 8, podala dne 22. 4. 2020 u Okresního soudu v Chomutově spolu s exekučním návrhem oprávněné ze dne 9. 4. 2020 žádost o pověření a nařízení exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 5.012 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 12. 2019, č. j. EPR 262976/2019-5.
Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 24. 6. 2020, č. j. 26 EXE 8072/2020-18, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude postoupena Nejvyššímu soudu České republiky k určení místní příslušnosti. V odůvodnění uvedl, že soud zjistil, že „podle Centrální evidence obyvatel a Informačního systému základních registrů není povinná občanem České republiky, a dotazem na Ministerstvo vnitra České republiky, že povinná nemá na území České republiky povolen žádný druh pobytu“. „Z vlastní iniciativy není exekuční soud ve fázi před vydáním pověření k provedení exekuce oprávněn po majetku povinné pátrat“.
Podle ustanovení §11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinná podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinná exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinné (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud dále v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, které bylo uveřejněno pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil a odůvodnil právní názor, že, je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud České republiky, po předložení věci Okresním soudem v Chomutově (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl tak, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Chomutově, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce, a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 8. 2020
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu