ECLI:CZ:NS:2020:21.ND.504.2019.1
sp. zn. 21 Nd 504/2019-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka v exekuční věci oprávněné innogy Energie, s. r. o. se sídlem v Praze 10 - Strašnicích, Limuzská č. 3135/12, IČO 49903209, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze, Rubešova č. 162/8, proti povinnému K. D. , narozenému dne XY, naposledy bytem v XY, žádost o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 32 EXE 1242/2019, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 32 EXE 1242/2019, projedná a rozhodne Okresní soud v Kroměříži.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Petr Kocián, Exekutorský úřad Brno, podal dne 24. 10. 2019 u Okresního soudu v Kroměříži spolu s exekučním návrhem oprávněné ze dne 22. 10. 2019 žádost o pověření a nařízení exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 8.303,97 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 14. 3. 2019, č. j. 18 C 322/2018-36.
Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 13. 11. 2019, č. j. 32 EXE 1242/2019-18, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu České republiky, který určí místně příslušný soud. V odůvodnění uvedl, že „z výpisu z Centrální evidence obyvatel České republiky bylo zjištěno, že povinný registrem neprochází, ze zprávy Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky se adresa současného pobytu povinného nepodařila zjistit, povinný evidencí neprochází, a skutečnost, zda má povinný na území ČR postižitelný majetek, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci prováděné exekuce“.
Podle ustanovení §11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud dále v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, které bylo uveřejněno pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil a odůvodnil právní názor, že, je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud České republiky, po předložení věci Okresním soudem v Kroměříži (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl tak, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Kroměříži, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce, a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 1. 2020
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu